KONEČNĚ TROCHA SNĚHU
Do rána napadlo trochu sněhu. Moc se tam nahoře nepředali, ale aspoň něco. Když není sníh, není to žádná pořádná zima. Konečně mě dneska vzali na pořádnej výšlap. Ne, že by se mnou nechodili, to oni chodí každej den, ale jen na krátkou, jak tomu říkají. To je furt dokola různě lesem okolo rybníka, ale já chodím i tak rád. Skoro všechno už tam mám poznačený, a tak většinou už jenom přeznačuju. Cizí značka - moje značka.
Dneska jim to ale trvalo. Jindy chodí hned po obědě, i když je musím vždycky popohnat jemným kvílivým zvukem, aby pochopili, že už je čas. Dneska ale koukali na televizi. Vždycky tam v neděli sledujou takovou bláznivou rodinu, která furt dřepí doma v obýváku. Taky je tam nějakej páník, kterej má želvy. My taky máme želvy, ale teď spí v lupení v zimní zahradě. Ale když běhají v létě v tom svým výběhu, občas na ně dohlížím. Nosej jim tam furt nějaký žrádlo a mě chtěj krmit jenom granulema. Salát ať si klidně žerou, ale proč meloun nebo dokonce jahody? Když jsem byl menší, tak jsem jim je vždycky vyplenil a... V létě je to holt jiný! Kočky choděj ven, páníci občas něco pečou na ohni. Ach jo!
Dneska mě vzali až na Šacberk. Je to vysokej kopec, tady kousek od Pávova. V létě pod ním hledají samý pravý hříbky. Berou mě tam sebou a je docela zajímavý je při tom sledovat. Ohýbaj hřbety, hrabou se v lupení a přitom křičí! Když jdou zpátky přes vesnici, nandají si ty velký navrch košíku a ty s vyžranejma kloboukama pod ně naschovávají.
Vylezli jsme až nahoru k zbytku rozhledny. Je tam sjezdovka a dneska byla plná lidí. Páníci si mysleli, jak mě tím omráčí. Zrovna mě, kterýho původní vlast dala světu Jeana-Clauda Killyho! Ale ti lyžaři tam nechali válet po zemi spoustu zajímavejch věcí. Třeba rukavice! Jednu jsem už kdysi snědl, ale nebylo to nic moc! Lehko šla dovnitř, těžko ven. Dneska mě ale k ničemu nepustili.
Po cestě zpátky hledali na stromech houby (vařej z nich potom dole smetanovou omáčku s knedlíkama, mňam), ale ty co našli rostly moc vysoko a zdálo se jim jich málo. Mně dali aspoň piškoty. Cestou jsem ještě zaznačil několik úplně novejch míst a celkově jsem si zase trochu rozšířil obzůrky. Pěkně mi vyhládlo, a taky už jsem začínal mít mokrý břicho. Doma jsem vybaštil něco z jehněčích granulí. Než jsme šli na kopec, dělal páník chlebíčky, tak jsem si nechal kousek místa volnýho pro strýčka Příhodu.
Kdoví, jestli mě zejtra vezmou zase na dlouhou, když je ten Silvestr? Večír jdou slavit někam k jinejm páníkům, který taky mají plnej skleník těch rostlin, jenomže skoro samý pichlavý. Ještě tam bude třetí do party s manželkou, ty mají taky skleník. Ještě že ty řeči nemusím poslouchat. Budu slavit u spodních páníků. Mají tam teplo a dávají hodně dobrot, o kterejch ty moji nevědí (když jim to neřeknou). To zase budou všude okolo bouchat rakety, ale já se jich nebojím, ale ani na ně nejsem zvědavej. To sousedů Rony je velkej, bojí se jich a vždycky přeskočí plot a běhá po naší zahradě. U toho bejt nemusím. Tak šťastnej a veselej, zelináři!
