sukulenty.estranky.cz

Heroltice jsou vlastně sousední ves Pávova, kde bydlíme my. Obě jsou nyní již součástí Jihlavy. Dojít z jedné do druhé je dnes mnohem složitější než před nějakými čtyřiceti lety. Krajinu mezi vesnicemi rozdělily nové silnice, obchvaty, nákladní nádraží a průmyslové zóny se spoustou fabrik a firem. Moderní svět s pěšáky už tak nějak nepočítá. Ještě mnohem dříve než zmizely staré cesty, které jsme znali i my, zanikly ještě jiné. Ty už si dnes nepamatuje nikdo. Ty prastaré cesty vedly odněkud někam a v určitých místech se protínaly. Taková místa byla jakýmisi předchůdci dnešních křižovatek. Nezřídka na nich lidé vysazovali stromy, které měly poskytnout poutníkům ke krátkému odpočinku aspoň trochu blahodárného stínu. A také v takových místech často vznikaly pomníčky, jako vzpomínka na určité události, které se zde staly, nebo lidi, kteří k tomu místu nebo událostem okolo něj měli nějaký vztah. Jedno takové místo se nachází v polích poblíž Heroltic.

Kdysi se prý přesně tady křížily cesty, vedoucí do Havlíčkova Brodu, Jihlavy a Polné. Heroltice se tehdy ještě jmenovaly Hilbersdorf a žilo zde takřka výhradně německé obyvatelstvo. První zmínka o nich pochází už z počátku 14. století! A Havlíčkův Brod se zase jmenoval Německý Brod (Deutschbrod), ačkoliv tam téměř žádní Němci nežili, na rozdíl od většinově německé Jihlavy. Zhruba před 140 lety na křižovatce těchto cest někdo vysadil dub, který zde roste dodnes a je nepřehlédnutelnou dominantou okolí. Chystali jsme se k němu vypravit už dávno, ale ideální počasí k takové návštěvě se naskytlo až necelý týden před vánoci roku 2017. Mrzlo jen praštělo, na zemi ležel jemný poprašek sněhu. Vše bylo obaleno jinovatkou a obloha skoro bez mráčku. Ornice na okolních polích byla zmrzlá a tvrdá jako beton, a tak jsme se pohodlně dostali oranicí až na ten maličký travnatý ostrůvek s nádherných stromem, jehož koruna výrazně přesahuje jeho okraje. 

Dub letní (Quercus robur) má ve výšce 130cm obvod kmene 277 centimetrů a v roce 2014 byl dokonce nominován do soutěže „Strom roku“, kde se dostal až do finále a skončil na 7. místě. Amatérští hledači drobných sakrálních památek navíc v jeho blízkosti nalezli pobořený kamenný křížek, který byl následně zrestaurován. V době naší předvánoční návštěvy na něm ale stále chyběla původní deska, takže jsme nezjistili nic o jeho stáří a důvodu, ani proč zde byl vlastně kdysi postaven.

Ostrůvek starých časů má své kouzlo, i když vše kolem něj se proměnilo. Přál bych si, aby to tak zůstalo co nejdéle, jenomže jihlavský magistrát se údajně chystá zpřístupnit to místečko široké veřejnosti nějakou naučnou stezkou, pokračující odtud ještě k staré hrušce, stojící na stejném poli o kus dál (obr.č.4).

Maje stále v živé paměti nedávné budování cyklostezek v našem okolí mne děsí představa asfaltové silničky a obrovské cedule v zářivých barvách, informující o tom, kdo všechno se o zbudování toho díla „zasloužil“. Ale třeba se mýlím a ostrůvek v polích u Heroltic si ještě nějaký čas zachová svůj půvab s nádechem starých časů.