sukulenty.estranky.cz

Kromě krásných místeček mám v naší zemi i svá oblíbená města či městečka. Mohl bych jmenovat třeba Písek, Náchod, Štramberk, Miletín, Počátky nebo Polici nad Metují, a samozřejmě sem neodmyslitelně patří i naše srdeční záležitost jménem Lipnice nad Sázavou. Jedno město ale má v tomto výčtu zvláštní postavení. Už je tomu více než čtyřicet let, co jsem poprvé začal vnímat ten zvláštní pocit, který se mne zmocní pokaždé, když se ocitnu v Havlíčkově Brodě. Domovský pocit pohody a uklidnění, dýchající na mne v jeho ulicích na každém kroku. Pocit, že právě sem tak nějak odjakživa patřím.

V polovině sedmdesátých let minulého století pro nás byl Brod, jak městu u nás zkráceně říkáme, jakousi branou k relativní (opravdu jen!) svobodě. Jezdívali jsme tehdy s partou kamarádů na chalupu do nedalekého Perknova, který je už dnes součástí Brodu. Z chalupy, tehdy ještě obývané kamarádovým dědou, jsme pak podnikali spanilé jízdy do širého okolí za bigbítem a zábavou. Na rozdíl od Jihlavy se tady bigbít hrával bez větších (relativně!) omezení. Stačilo se informovat na správných místech poblíž vlakového nádraží u místních mániček, a hned jsme byli v obraze. Naším nejčastějším cílem bývala samozřejmě Lipnice a její přírodní amfík, kde hrávali i tehdy dost slavní Markýz John, což by bylo pro jihlavské komunistické papaláše něco naprosto nepředstavitelného a neprůchodného.

71

V Jihlavě se Brodu taky říká Chytráčkov, to podle ikony zdejšího hokeje Vency Chytráčka. Jihlaváci s oblibou tvrdí, že právě on do Brodu přivezl první brusle. Pravda je ovšem taková, že hokej se v brodské Kotlině hrával už někdy od dvacátých let a jisté je, že dal světu (a ještě předtím vždycky Jihlavě!) už pěknou řádku slavných hokejistů. Mezi nimi i dva mé největší hokejové oblíbence Honzu Suchého a Jardu Holíka, zvaného u nás v Jihlavě „Šéf“.
Broďáci Jihlavě říkají Šakalov. Nevím přesně proč, ale nic lichotivého v tom určitě nebude.

Mezi oběma městy panuje jakási řevnivost. Protože jsem v tomto ohledu mizerným patriotem, mám Brod už dávno mnohem raději než své rodné město. Třeba i proto, že zdejší lidé umějí uspořádat spoustu zajímavých akci, které také sami hojně navštěvují a k nim se přidává i velké množství Jihlaváků. A taky že když si postaví ve svém městě nějakou šílenou obludnost, jsou schopni ji zase zbourat, což u nás v Jihlavě neumíme, a naopak nám tady těch šíleností ještě přibývá! 

Z Pávova je to do Brodu kousek. Stačí přejet přes jeden velký kopec a za dvacet minut jsme tam. Zjara se v KD Ostrov konají tradiční zahradnické výstavy, kde to po tři dny žije, a milovníci květin, zahradničení i dobrého jídla si tam opravdu přijdou na své. Několik let jsme tam jezdili prodávat naše sukulenty, ale už od prvního ročníku na počátku devadesátých let jsme na akci u břehu Sázavy bývali pravidelnými návštěvníky. Jihlava se o podobnou akci pokoušela několikrát, ale bez valného úspěchu. Buď pořadatelé zvolili nešťastně místo výstavy, nebo její termín. A podobně je tomu i s trhy či jarmarky.

Řemeslné trhy se v Brodě konají již tradičně o státních svátcích 8. května a 17. listopadu. Ty jarní se nám navštívit nedaří, protože tou dobou zrovna zahajujeme sezónu v jihlavské Zoo a s kytkama je zrovna nejvíc práce z celého roku. Ty listopadové si ale v posledních letech nenecháme ujít nikdy. Na rozdíl od spousty jiných lidí je pro nás oba 17. listopad opravdu svátkem, protože nám snad jednou provždy přinesl svobodné rozhodování o vlastním životě. Nejsme slepí a nepodléháme iluzi, že je tady u nás v posledním čtvrtstoletí vše ideální. To ale není nikde na světě.

V rámci duševní očisty už mnoho let nesledují televizní noviny (Iva o něco méně dlouho) a ještě mnohem déle veškeré politické debaty. Také jsme odhlásili Lidové noviny, když je koupil Babiš, a to jsme je četli už od samizdatu! Rok co rok si 17. listopadu na náměstí v Havlíčkově Brodě s radostí uvědomuji, že jsme pořád ještě národem šikovných lidí, a že si stále umíme užívat života na plné pecky.

Otevřeny jsou tady kavárny i pekárny, všude spousta stánků se zbožím, které po zbytek roku nemám možnost spatřit ani ochutnat. Prodejci jsou v Brodě pečlivě vybíráni podle kvality svých výrobků i jejich specifik, takže nabídka je zde neskutečně pestrá a o dostatek nakupujících nemají výrobci a tvůrci všeho hezkého a dobrého nouzi. Z náměstí se řemeslné trhy rozlévají i do okolních ulic, radničních prostor a průjezdů, z nichž jeden je pro nás pokaždé obzvláště lákavý. V něm prodávají své dobroty jatka Perknov a člověk tam opravdu neví co dřív, navíc za ceny více než příznivé.

Sváteční atmosféru v Brodě podkresluje kvalitní muzika po celý den, vytvářející společně se směsicí vůní atmosféru náramné pohody. Nikdo tady nespěchá, lidé si tu svátek opravdu vychutnávají. Sváteční den v Brodě je jakousi vánoční předehrou, zcela ovšem postrádající náznaky onoho pověstného shonu. Každý rok tu vydržíme skoro celý den. 17. listopad v Brodě tradičně patří k našim nejkrásnějším dnům z celého roku.