sukulenty.estranky.cz

Někdy na přelomu šedesátých a sedmdesátých let mne načisto pohltila fotbalová horečka. V té době se mezi fanoušky slovenská Trnava skloňovala ve všech pádech, protože zdejší Spartak byl nejenom mistrem republiky ve fotbale, ale také spolehlivým dodavatelem reprezentantů do nároďáku.

O jiné Trnavě, mnohem menší a nacházející se podstatně blíže než ta slovenská, jsem se dozvěděl až mnohem později. A že se poblíž té malé Trnavy nachází nejzápadněji položená populace koniklece velkokvětého u nás jsem zjistil až někdy loni.

To místo se jmenuje Kobylinec a od roku 1982 je přírodní památkou. Zabírá jen nepatrnou rozlohu 0,44 hektaru, ale na tom kousku vyprahlé země jakoby se zhmotnil ráj na zemi. Kobylinec je vlastně takové skalnaté prosluněné návrší, porostlé nízkou vegetací a několika borovicemi. Svým charakterem trochu připomíná step, a možná i proto se zde nachází početná kolonie koniklece velkokvětého (Pulsatilla grandis), ale když se člověk pozorně dívá, objeví i husté trsy rudě zbarvených rozchodníků (Sedum).

Kobylinec se nachází na dohled od vesnice Trnava, ležící severovýchodně od Třebíče směrem na Velké Meziříčí. Kdysi tu koniklece patrně rostly na mnohem větších plochách, ale jako na jiných místech České republiky, i tady jejich stavy výrazně zredukovalo omezení pastvy a drobného chovu ovcí v padesátých letech minulého století. Právě od té doby se datuje enormní úbytek kdysi vcelku hojné květiny, patřící odjakživa k symbolům jara.

Koniklec velkokvětý miluje teplo. Proto ponejvíce roste ve východněji položených a podstatně teplejších částech Moravy. Rostlina patří k čeledi pryskyřníkovitých a rozkvétá od března do května, ale na některých místech prý znovu i v září. Jedná se o silně ohrožený druh. Poblíž Kobylince se nachází jedna ještě menší lokalita s výskytem koniklece velkokvětého, kterou je Ptáčovský kopeček.

Když jsme šli podél Klapovského potoka s křišťálově čistou vodou, protékajícím vesnicí Trnavou, netušili jsme ještě, jak velkolepá podívaná nás za pár minut čeká. Už z dálky jsme viděli, jak se stráň na Kobylinci modrá. Zdálo se, že jsme si k návštěvě vybrali ideální dobu. Bylo pondělí, těsně po poledni a na celém návrší Kobylinec nás bylo dohromady sedm. A květů tisíce, některé ještě zavřené, jiné již v plné kráse a velikosti.

Koniklec velkokvětý tady byl k vidění ve všech svých podobách, a taky v několika různých odstínech, včetně takřka bělokvětých jedinců. Jejich květy byly ještě o poznání větší než u zdejší většinové populace. Připadali jsme si tady opravdu jako v ráji. Opatrně jsme našlapovali mezi jednotlivými trsy a pečlivě obcházeli hustá políčka, pokrývající mnohdy celé metry čtvereční plochy. Co chvíli jsme posedávali na kamenech a kochali se pohledy do všech stran. A pak nastal vzácný okamžik, kdy se Kobylinec vylidnil a na pár minut jsme uprostřed té neskutečné nádhery zůstali jen my dva. A kolem nás tisíce nádherných květů, z nichž přecházel zrak. Byl to pro nás oba asi nejsilnější zážitek letošního jara.

Neméně zajímavým zážitkem bylo i pozorování kolonie lesklých brouků hovniválů. Svoji kuličku netlačili, jak jsme zvyklí vídat v přírodopisných filmech nebo na fotografiích z internetu. Nalézali jsme se totiž přímo u jakési velkovýrobny koulí! Jedna už byla hotová, krásně hladká a kulaťoučká. Další dvě v její těsné blízkosti byly ještě polotovary v různých fázích rozpracovanosti, a všude okolo se nacházelo množství svědomitých pracantů.

Podle všeho se jednalo o druh Sisyphus schaefferi, jehož české jméno zní chrobák vrubounovitý. Zatímco na fotografiích z internetu jsme obvykle vídali s kuličkou jednotlivce nebo páry, tady to byl početný pracovní kolektiv. Oproti obrázkům od trusu umazaných brouků byli ti naši jako ze škatulky. Krásně se na jarním slunci leskli a vzhledem k horlivé pracovní činnosti nám nevěnovali ani trochu pozornosti.

Rozkvetlý Kobylinec byl jako krásný sen, kterému se nechce uvěřit. Spousta nádherného kvítí zde byla umocněna malebnou krajinou, kterou se v budoucnu chystáme určitě znovu navštívit. Nejsou tu souvislejší lesní porosty, zato množství malých lesíků, tvořících ostrůvky a souostroví v moři polí, luk a pastvin. To vše doplněno ještě malinkatými ostrůvky v podobě skalnatých remízků a spoustou rybníků. V jednom místě této nádherné krajiny se prý nalézá také malá populace koniklece lučního. Myslím že o brzkém návratu do tohoto malebného koutu naší země je v našem případě už rozhodnuto!