Kostel v KRÁLOVĚ LHOTĚ
Silueta kostela svatého Zikmunda v Králově Lhotě připomíná spíše hrad nebo středověkou tvrz. Projížděli jsme kolem mnohokrát, než jsme jednou konečně vystoupili z auta a šli si jej prohlédnout zblízka. Stojí tu už od roku 1344. Přitom první písemná zmínka o samotné obci Králova Lhota je datována až o celých dvanáct let později. Souvisí s vykonáváním patronátního práva právě nad tímto kostelem panem Hynkem z Dubé. Ten byl prvním držitelem Královy Lhoty a jeho potomci zde byli pány až do počátku 15. století. Kostel tady pravděpodobně stál dříve, než se zde natrvalo usadili první osadníci.
Králova Lhota leží asi tak napůl cesty mezi Hradcem Králové a Náchodem, nebo taky mezi Jaroměří a Opočnem, záleží na úhlu pohledu. Kousek je to odtud do Josefova, známého bývalou vojenskou pevností a dnes především metalovým festivalem Brutal Assault. Kdysi dávno tudy vedla kladsko-polská zemská stezka, dnes Královu Lhotu protíná silnice z Hradce Králové do Nového Města nad Metují.
Kostel je dominantou obce, rozkládající se na jižním svahu Bílého Kopce, a jeho hranolová věž s bedněným ochozem se vidět opravdu zdaleka. Není to věž ledajaká, opatřená je dokonce i střílnami. Z toho vyplývá, že místní panstvo bylo rozhodnuto kostel proti nepříteli i bránit. Však jeho osud také býval často dost pohnutý. V roce 1641 kostel vyhořel, ale již za tři roky byl obnoven a do jeho věže zavěšeny tři nové zvony. Dva z nich pak byly za první světové války zrekvírovány.
V letech 1756-1758 se v Králově Lhotě usadilo pruské vojsko a nechovalo se tu zrovna jako spořádaný host. „Kostel zplundrovali, zeď pobořili a tam děla ku Hradci namířili“, píše se o té nezvané návštěvě v kronice. Svou dnešní podobu kostel získal po přestavbě v roce 1771.
Válkami zdejší lidé samozřejmě trpěli celá staletí. Mnoho jich padlo v první světové, a jejich jména si můžeme připomenout na pomníku, stojícím blízko silnice pod kostelem. Asi vůbec nejvýznamější válečnou událostí byla pro obec tzv. „Srážka u Královy Lhoty“ z roku 1778. Dokážu rozpoznat rozdíl mezi bitvou a válkou, ale s tímto termínem jsem se setkal úplně poprvé. „Srážka“ mezi Rakušany a Prušáky údajně trvala pět hodin a padlo v ní téměř sto vojáků a důstojníků. Takže z mého laického pohledu bitva jako řemen!
Králova Lhota bývala ve srovnání s okolními vesnicemi chudá. Dokonce se jí kvůli tomu údajně říkalo „Cikánská holota“. Velký podíl na tom měla neúrodná půda v jejím okolí. V roce 1896 založili místní Meliorační družstvo, jehož předsedou se stal pan Josef Drahorád. V té době se prý v kraji říkávalo, že „všude zem Páně, jen ve Lhotě jíl“. Právě díky meliorací podmáčené půdy se z ní za čas stala úrodná zem, v níž venkované mohli pěstovat veškeré plodiny, především pak pšenici a cukrovku. Obec postupně bohatla až dosáhla úrovně všech okolních. V roce 1930 měla 488 obyvatel, dnes je těch stálých okolo dvou stovek.
Dnešní Králova Lhota je vesnice pohledná, vždy čistá a upravená. O místní veřejnou zeleň je pečováno s nevšední a nevídanou pílí, čehož jsme byli opakovaně svědky. Kdykoliv vesnicí projíždíme, jakoby se zrovna místní chystali přivítat nějakou velmi významnou delegaci. Svou delegaci naopak vysílají na tradiční srazy českých Lhot (i Lhotek) a slovenských Lehot, kde jejich zástupci hrně nesou prapor s královskou korunou, trubkou a kolébkou.
Až se vydáte do onoho kraje s nepřeberným množstvím památek a krásných míst, zastavte se na chvilku třeba právě tady. A když dostanete chuť na kafe a něco dobrého k němu, stačí zajet do vedlejších Libřic. Na zdejší benzínové pumpě i dobře a levně vaří. Panuje tu domácké prostředí, sedět se dá venku i uvnitř. Personál je ochotný a zdejší sladkůstky prostě nemají chybu.
