Lipnický HRAD
Silueta lipnického hradu je za příznivého počasí zcela nepřehlédnutelná i z veliké dálky. Je podmanivá a přitažlivá jako silný magnet. Z každičkého místa vypadá trochu jinak, a přesto zůstává naprosto nezaměnitelná. Vévodí širokému okolí stejně jako kdysi dávno, kdy byl hrad na skalnatém návrší zbudován. To bylo už na počátku 14. století. Tehdy se pánové z Lichtenburka rozhodli vystavět strážní místo, chránící cestující po známých obchodních stezkách, vedoucích tímto krajem. Raimund z Lichtenburka byl i vlastníkem nedalekého Německého Brodu, takže o finance na zbudování mohutné stavby patrně nebyla nouze.
Potom se na hradě Lipnice celá staletí střídali různí majitelé. Těmi posledními s vlastním erbem byli Trautmansdorfové, kteří hrad už ve značně zchátralém stavu koupili v roce 1842. Jejich erb s knížecí korunou a šestilistou bílo-červenou růží byl posledním, který lipnický hrad zdobil. V neděli 19. září roku 1869 zachvátil hrad mohutný požár.
Jeho plameny zničily nejenom hrad samotný, ale i většinu okolních domků v městečku Lipnice nad Sázavou. Poté začal hrad postupně podléhat naprosté zkáze. Podle dobových fotografií (které jsou na hradě k vidění) ale i jeho zřícenina žila svým vlastním životem. Na nádvoří cvičili sokolové, konaly se tu nejrůznější slavnosti, a kamenné ruiny samozřejmě sloužily i jako vítané místo odpočinku prvním turistům a poutníkům, objevujícím zdejší nádherný kraj.
Zlom nastal v roce 1913, kdy vznikl Sbor na záchranu hradu, a kromě panství finančně vypomohly i tehdejší rakousko-uherské úřady. První záchranné akce inicioval pardubický památkář Bóža Dvořák. V roce 1924 hrad za 100,-Kč koupil Klub československých turistů, který zahájil částečné záchranné práce a hrad potom držel ve vlastnictví až do roku 1952, kdy jej převzal stát. Právě turistům patří velký dík za počáteční kroky, vedoucí k záchraně hradu!
Poprvé jsem hrad navštívil někdy počátkem druhé poloviny sedmdesátých let. Tehdy byl silně zchátralý, a vše nasvědčovalo tomu, že je na cestě k pozvolnému zániku. Stát vydával finance pouze na nezbytně nutné opravy v místech přímo ohrožujících bezpečnost okolí hradu, a odborníci se dodnes nemohou shodnout, zda hradu některé zásahy pomohly, nebo mu spíše ještě více ublížily. Naštěstí se díky nedostatku finančních prostředků neuskutečnily některé megalomanské projekty z osmdesátých let minulého století! V posledních desetiletích ale lipnický Hrad roste do krásy. Pokaždé je zde vidět velký kus práce, odvedené navíc s citem, vkusem a fortelem. Je to jako dobře rozběhnutý závod na hodně dlouhé trati!
Genius loci hradu Lipnice je opravdu neskutečně silný. Stačí projít branou na nádvoří, a ocitneme se v jiném světě. Největší předností současného hradu je volná prohlídka. Zakoupíme si vstupenky a dostaneme k nim plánek hradu i s nezbytným povídánim. Ještě předtím nás pán z pokladny patřičně nasměruje, abychom na svých toulkách hradem nic podstatného neprošvihli. Bez papučí a početné výpravy neustále ševelících výletníků si hezky v klidu procházíme kudy se nám zlíbí. Lipnický hrad je nádherná prolézačka plná tajemných zákoutí. Procházíme úzkými chodbami, stoupáme po schodištích a co chvíli se nám nabízejí nádherné výhledy do blízkého i vzdálenějšího okolí. Je nakonec úplně jedno, kterým směrem se vydáváme. Všude je to mystické a plné překvapení. Chodíme pomalu, a na některá místa se klidně znovu vracíme.
Nádherně zrekonstruovaná je hradní kaple. V roce 1417 zde byli tajně vysvěceni první husitští kněží. To byla ještě gotická kaple zasvěcena sv. Vavřinci. Po barokní přestavbě už je to kaple sv. Josefa! Vstup do kaple mne fascinuje od chvíle, kdy jsem jej před desítkami let spatřil úplně poprvé. Je něčím zvláštní, a celé jeho okolí mi připadá jako vystřižené z tajuplných detektivních románů, odehrávajících se ve staré Anglii.
I kdysi dávno existovaly záletné ženy. Jednou z nich prý bývala také paní Kateřina z Landštejna, manželka hradního pána na Lipnici Čeňka z Vartenberka (Lipnici mu prý Kateřina přinesla věnem!). Své zálety uskutečňovala s majitelem humpoleckého panství a sousedního hradu Orlík, a když na to pan Čeněk přišel, nehodlal se s tím smířit. Rozhodl se pro krutou pomstu. Soka v lásce dal zavraždit a jeho mrtvolu umístit do výklenku v kapli. Hned kousek vedle něj dal přikovat nešťastnou Kateřinu, a oba pak nechal společně zazdít. Čas od času prý je od té doby možné spatřit Kateřinu, procházející hradem a zoufale hledající svého milence Jindřicha z Dubé. Když procházela kaple v polovině 18. století rekonstrukcí, byly opravdu za jednou ze zdí nalezeny dvě lidské kostry. Říká se dokonce, že jedna z nich byla v brnění!
Nádherně opravené je také hradní podzemí, nacházející se pod slavnou věží Samson. Zde v dávných dobách bývaly také mučírny. Věž nese jméno krutého rytíře Samsona, kterému prý svého času hrad také patřil. Ukrutný rytíř unášel lepé děvy z širokého okolí, a jakmile se jich nabažil, zavedl je právě do podzemí, kde je ponechal osudu. Dveře do podzemí se daly otevírat pouze zvenčí, což se Samsonovi stalo jednoho dne osudným. Nebohá dívka, která již tušila svůj osud, jej v poslední chvíli stáhla s sebou. Dveře se za nimi zavřely a rytíř Samson zůstal naždy uvězněn v podzemí hradu! Nádherně zrestaurované a nasvícené je podzemí podobně vzrušující prolézačkou jako celá nadzemní část hradu.
Po obvodu věže Samson byl zbudován nádherný ochoz. Tam jsme my dva strávili nejvíce času z celé naší poslední návštěvy. Věž si v ničem nezadaná s klasickými rozhlednami, které v posledních letech s chutí navštěvujeme, jakmile se naskytne příležitost. Vidět je odtud opravdu daleko, a nádherné pohledy se z ochozu naskýtají úplně do všech stran. Dvakrát či třikrát do roka je prý odtud vidět i Sněžka se svým bílým vrcholem! Věž je vysoká téměř 27 metrů, ale měřeno z okolního terénu v parkánu je to metrů už rovných čtyřicet!
Z věže Samson jsou nádherné výhledy nejenom do okolní krajiny, ale také na ostatní části hradu. V červnu loňského roku jsme nový ochoz vyzkoušeli úplně poprvé, a naskytly se nám úplně nové pohledy na torzo Velké věže, v té době zrovna návštěvníkům dočasně. Z plošiny této věže je totiž také náramný výhled! Fascinující je z ochozu i pohled shora na zbytky Trčkovského paláce, nádvoří a střechy okolních budov.
Lipnické domečky dole pod hradem odtud připomínají miniaturní makety, zasazené v krásné kulise okolní krajiny. Koukáme na modré hladiny rybníků v okolí Dolního Města i cáry mlhy, valicí se od řeky Sázavy. Nedaleký Humpolec máme jako na dlani, a v dálce vidíme zcela zřetelně věž rozhledny Pípalka na vrchu Křemešník (nedaleko Pelhřimova), který je už léta také oblíbeným cílem našich výšlapů.
Návštěva hradu Lipnice pro nás bude vždy silným zážitkem. Nostalgie se v nás mísí se zvědavostí, protože pokaždé když sem přijdeme, čeká nás něco nového. A kdykoliv pak z větší či menší dálky sledujeme siluetu lipnického hradu, připomíná nám neustále, že jakmile to počasí a čas jen trochu dovolí, měli bychom se zase vydat na cestu! Po kolikáté už?
Obr.č.1 a 2 - 2x lipnický hrad zvenčí, č.3 - Thurnovský palác s věží Samson, č.4 - o zajímavá zákoutí není na Lipnici nouze, č.5 - okna se kdysi dělávala s fortelem a dodnes z nich je nádherný výhled, č.6 - hradní podzemí, č.7 - vchod do hradní kaple, č.8 - pohled z ochozu Samsona na Velkou věž , č.9 - lipnické domky přes hradní střechy, č.10 - hrad Lipnice ze směru od Krásné Hory
