sukulenty.estranky.cz

Rozložitý buk lesní v červenolistém provedení (Fagus sylvatica 'Atropunicea'), stojící hned vedle kostela svatého Jakuba Vetšího, patří k tomu vůbec nejkrásnějímu, co lze v současné Jihlavě spatřit. Přes léto se s ním vídám poměrně často cestou do naší prodejny v zoologické zahradě. Měl bych to sice kratší jinudy, ale občas chodím právě tudy kvůli tomu stromu. Když se jeho dvaadvacet metrů široká koruna díky listům zbarví do červenohněda, z určitého úhlu pohledu je schopna zakrýt téměř celý kostel. Strom je to nejenom hezký, ale i slavný. Od podzimu roku 2004 se totiž pyšní titulem „Strom roku“, který si tehdy vybojoval v konkurenci neméně krásných stromů z celé České republiky. Jeho stáří se v té době odhadovalo na 110 let (podle jiných zdrojů ale na 180 let), což mne trochu překvapilo, protože jsem ho vždycky považoval za mnohem starší. Obvod jeho kmene ve vítězném roce měřil 444 centimetrů!

Tentokrát jsme k němu přišli zcela neplánovaně v rámci naší předvánoční procházky rodným městem. Pokud je čas, cestujeme po různých místech České republiky, ale ještě snad nikdy jsme se společně nevydali po zakoutích města, v němž jsme oba prožili drtivou většinu svého života. K tomu sobotnímu výletu nás přivedla diskuse nad některými místy v Jihlavě, která jsme naposledy navštívili před třiceti a více lety, a dohadovali jsme se, jak vlastně asi vypadají v současnosti. A tak jsme poslední sobotu před vánoci vyrazili, pozorně se dívali kolem sebe a každý z nás lovil z paměti svoje vzpomínky na to které místečko. Mnohá se změnila k nepoznání, nebo dokonce nenávratně zmizela. Ta co ale zůstala v jakžtakž původní podobě, změnila se za poslední čtvrtstoletí jednoznačně k lepšímu.

To se týká i celého prostranství okolo kostela svatého Jakuba Většího, jehož stavba byla zahájena už někdy v první polovině 13. století. Ve století čtrnáctém pak přibyla i 63 metrů vysoká severní věž, z jejíhož ochozu je nádherný výhled do širého okolí Jihlavy. Ke kostelu neodmyslitelně patří i slavný zvon Zuzana, vážící více než sedm tun a patřící k největším v České republice. Pověst o něm jsem znal ještě mnohem dříve, než jsem začal vnímat existenci samotného kostela. Marně jsem vzpomínal, kdy jsem uvnitř toho kostela vlastně byl naposledy. Kdy poprvé, to vím docela přesně díky svému křestnímu listu, ale z aktu samotného si pochopitelně nepamatuji vůbec nic. O pár dnů později jsme se nakonec podívali i do kostela, a to v rámci krátkého vánočního putování za jihlavskými betlémy.

Dokonce i nádherné Jakubské náměstí ale mohlo docela nedávno pozbýt své malebnosti, když v hlavách jihlavských radních uzrál nápad „oživit“ ho obří sochou jihlavského rytíře z dílny sochaře Jaroslava Róny, který se dušoval, že tu sochu vymyslel právě jen pro toto místo. Naštěstí za ni chtěl asi šest milionů, což bylo i na rozmařilé představitele města Jihlavy příliš, a tak kouzlo náměstíčka s historickou dlažbou, spoustou pozoruhodných budou a zcela zjevným geniem loci zatím podobným úletům statečně odolává. Rónův jihlavský rytíř se nepatrnými (opravdu, ale opravdu nepatrnými) úpravami proměnil v markraběte Jošta Moravského, který podle všeho bude už na podzim roku 2015 stát na Moravském náměstí v Brně!
Když na jihlavském Masarykově náměstí stane nepřipravený návštěvník a spatří uprostřed něj to obludné dědictví po komunistech v podobě budovy Prioru, stačí mu ujít pouhých sto metrů, aby se ocitl právě na Jakubském náměstí. Zde má šanci alespoň částečně se vzpamatovat z toho šoku a trochu si poopravit svůj dosavadní pohled na Jihlavu. Doporučuji to místo navštívit co možná nejdříve, protože někteří lidé v Jihlavě jsou vskutku hlubokou studnicí nápadů, jak své město zohyzdit ještě více, než se to podařilo předchozím generacím!