PEKELNÝ KOPEC
Pekelný kopec se nachází asi pět kilometrů jihozápadně od Třebíče, z jejíž okrajové části Borovina je vzdálenost k jeho vrcholu jen asi poloviční. Úplně nejblíže kopci leží vesnička Mastník, rodiště básníka Jana Zahradníčka (1905-1960), kterého komunisti poslali na třináct let do vězení, z jehož následků se už nikdy nevzpamatoval a krátce po propuštění zemřel. My jsme se k vrcholu Pekelného kopce, kterému se tady lidově říká Pekelňák, vydali z nedaleké Starče, přesněji z její okrajové část zvané Kracovice.
Stezka odtud vede krásnou krajinou, kterou v osmý listopadový den roku 2015 podzim zbarvil do neuvěřitelných tónů. Městys Stařeč mám v paměti navždy spojen z bigbítem závěru sedmdesátých let. Na zdejší zábavy pod širým nebem se sjížděla mládež i z veliké dálky. Už několik let zdejší dobrovolní hasiči v červnu pořádají vzpomínkovou akci na toto období, během níž hrají tehdejší kapely. Rok co rok sem přijíždí zavzpomínat okolo dvou tisíc lidí! Dnešní Stařeč mám zase spojenu s kluky Dokulilovými. Dva Jaroslavové, otec a syn, připomínající svým vztahem spíše dva bráchy maličko rozdílného věku. Pěstují už řadu let kaktusy, v poslední době čím dál více i ostatní sukulenty a taky spoustu odrůd rajčat a kdoví čeho ještě. Oba jsou to pohodáři a do jihlavského kaktusářského spolku dojíždějí za každého počasí už dlouhá léta.
Jedna pověst praví, že kdysi dávno sv. Prokop zkrotil ďábla a poté ho odhodil přesně do míst, kde dnes stojí nádherná rozhledna. Ta druhá vypráví o čertovi, který přímo na Pekelném kopci žil, což zní docela logicky. Zvláštní ovšem je, že čert prý tady nalezl útočiště na útěku před rozzlobeným poustevníkem Ivanem ze Svatého Jana pod Skalou, o němž jsme psali v této rubrice už dříve (Svatý Jan s kozlem/16.7. 2013). Svatý muž tehdy musel čerta hodně vyděsit, protože z jeho jeskyně u léčivého pramene je to sem pěkný kus cesty.
Ať už to bylo jak chtělo, Pekelný kopec je tady i se svými třemi vrcholy, nacházejícími se v nadmořských výškách 572, 570 a 566 metrů. Původně byly známy jen ty dva nižší, ale později prý byla nalezena ještě nějaká stará značka z třicátých let minulého století a třetí vrchol byl rázem na světě. Dnes v tomto místě stojí nová rozhledna. Kdysi prý tady už jedna stávala, ale zanikla někdy v padesátých letech minulého století. Ta dnešní byla postavena v roce 2014, a to během pouhých několika měsíců. S její stavbou bylo započato v dubnu a již v říjnu přivítala první návštěvníky. Stavba je to velice zajímavá, architektonicky propojující křesťanství s židovskou vírou a symbolizující tak někdejší život v nedaleké Třebíči. Rozhledna je postavena z modřínového dřeva, odolného proti povětrnostním vlivům, doplněného kovem. Autorem projektu je brněnský architekt Pavel Jura.
Rozhledna je vysoká 26,5 metru a pokud vyjde jen trochu počasí, je z ní nádherný výhled úplně do všech stran. Počasí nám přálo, a tak jsme všechny okolní vesnice i město Třebíč měli jako na dlani. A k tomu i nádherný pohled na zámek Sádek, jehož okolí je proslulé vinařstvím, i sousední rozhlednu Mařenka, o níž jsme v této rubrice už v minulosti také psali. Když nastane počasí s naprosto ideální viditelností, což bývá obvykle v zimě po průchodu studené fronty, vidět prý je odtud i zámek v Náměšti nad Oslavou, Moravské Budějovice a dokonce i 160km vzdálený vrchol Schneeberg v rakouských alpách (2076 m.n.m).
Ačkoliv rozhledna na Pekelném kopci se tyčí na holém prostranství, spatřili jsme ji až v samém závěru našeho výstupu. Cesta ze Starče-Kracovic nebyla značená, když si odmyslíme jedinou dřevěnou cedulku, připomínající výjev z pohádky. Obcházeli jsme proto kopec po lesní cestě a z hradby pestrobarevných stromů jsme zahlédli pouze její špičku. Stačilo ale ujít dalších sto metrů a spatřili jsme ji už v plné kráse. U rozhledny jsme byli skoro sami, a na její vyhlídkové plošině dokonce úplně. Vzhledem k nádhernému počasí a současné popularitě rozhleden, odstartované před lety televizním pořadem „Rozhlédni se!“, nám to přišlo jako učiněný zázrak.
Při zpátečné cestě jsme to vzali vyšlapanými lesními pěšinkami, jimiž je vrchol kopce protkán. Jen kousek od rozhledny jsme pak narazili na jakousi imitaci indiánského teepee, postavenou možná už před desítkami let pro pocestné jako nouzový úkryt. Klub českých turistů prý má uvnitř umístěn svůj návštěvní deník.
Po nějakém čase jsme se znovu vrátili na lesní cestu, kterou jsme se k těm nádherným výhledům do podzimní krajiny dostali. Byl to zkrátka rozhlednový den, jak s oblibou říkáme, když sluníčko svítí a mráčky na obloze se nacházejí nezvykle nízko. Nádherně čisté světlo, které přibližuje a umožňuje člověku všechno vidět v mnohem jasnějších konturách než jindy. Když takové rozhlednové počasí nastane, je nejlépe být na rozhledně, a ještě lépe na rozhlednách. A když už jsme z vrcholu té na Pekelném kopci zahlédli i nám již známý vrchol Mařenka, nebylo zkrátka co řešit.
Zastavili jsme tentokrát u hájovny v hlubokých lesích nad Želetavou a vydali se značenou trasou ke zdejší rozhledně. Příšli jsme k ní z úplně opačného směru, než když jsme tu byli před třemi lety a pěti dny poprvé.
Výhled ani tehdy nebyl špatný, ale tentokrát přece jenom o poznání krásnější. Mysleli jsme že zpěv, který vyluzoval vítr na konstrukci rozhledny při naší první návštěvě, byl jen obyčejnou souhrou náhod. Melodie byla tentokrát sice maličko jiná, ale neméně krásná a podmanivá. Mařenka prostě asi zpívá pořád.
Po návratu k hájovně jsme se ještě na chvilku ponořili do zdejších lesů, v nichž se nachází přírodní rezervace Blatná hráz a také prameniště Šebkovického potoka. Právě k němu vedly naše kroky. Parta nadšenců z nedalaké vesnice, jejíž jméno potok nese, pramen vyčistila a zpřístupnila poutníkům, za což dáváme palec nahoru, stejně jako celému tomu prosluněnému a nádherně barevnému rozhlednovému osmému listopadu roku 2015.
Obr.č.1 – rozhledna na Pekelném kopci, ještě skryta za hradbou stromů a keřů, č.2 a 3 - a dvakrát už v plné své kráse z různých stran, č.4 – městys Stařeč z vrcholu rozhledny, č.5 – a zámek Sádek také jako na dlani, č.6 – panoramatický pohled do krajiny z rozhledny na Pekelném kopci, č.7 – podivná stavba na nižším z vrcholů Pekelného kopce, č. 8, 9 a 10 – svědectví o tom, jak podzimní krajina pod Pekelným kopcem toho listopadového dne čarovala, č.11 – a ještě jeden panoramatický pohled z nedaleké zpívající rozhledny Mařenka
