sukulenty.estranky.cz

 Dnes se většinou to krásné poutní místo nazývá Homole, dříve zase Rogendorf, ale správně prý je Homol. Tím se nakonec odlišuje od všech těch Homolí, co jich v naší malé zemi existuje. Na internetu ho najdete také jako Homole u Borovnice, k níž to podmanivé místo katastrálně patří.
Podle sčítání lidu na počátku nového tisíciletí zde v devíti domech žilo celkem šestnáct obyvatel. Dalo by se říci, že leží docela blízko obce Lhoty u Potštejna, pod níž zase patří kostel Panny Marie Bolestné na Homoli. Poutní místo je každopádně nepřehlédnutelnou dominantou této části Podorlicka.

Na konci loňského října jsme se do tohoto kraje vydali, abychom tři dny strávili v Potštejně a jeho okolí, plném přírodních i historických lákadel k toulkám a návštěvám. Naším prvním zastavením na této cestě byla právě Homol. Okolní krajina se snažila vymanit z mlhavého rána a typicky dušičkového počasí, panujícího tou dobou už několik dnů takřka na celém území republiky.

Homol nechala vystavět v letech 1690-1696 hraběnka Theresie Eleonora z Ugarte, vdova po španělském generálovi a majiteli panství ve Velkém Meziříčí. Paní hraběnka ale s tamějšími měšťany příliš nevycházela, a tak se nakonec odstěhovala do barokního zámku v Borovnici. Byla to žena osvícená, protože kromě poutního místa dala v Homoli současně postavit i školu pro děti z deseti okolních vesnic, v té době jedinou v širokém okolí.

Hranolová věž kostela Panny Marie Bolestné je vidět z velké dálky. V roce 1740 byla opravena, když ji předtím strhla vichřice. Kromě kostela, obehnaného dokola hřbitovem, jsou na návrší ještě dvě kaple, dostavěné v roce 1703, a také kostnice z roku 1778. Protože byl zrovna dušičkový čas, po úzké asfaltové silničce se sem sjížděli lidé z okolních vesnic.

Z druhé strany vede nahoru kamenné schodiště, které je podle historiků středoevropským unikátem. Má 153 schodů, šestnáct odpočivadel a boky zdobené sochami z druhém poloviny 18. století, pocházejícími patrně z dílny Hendrichů z Litomyšle. To schodiště jsme vyšlapali hned dvakrát, protože počasí se během dušičkového víkendu výrazně zlepšilo a lákal nás tudíž nádherný výhled do krajiny, o který jsme byli při první návštěvě ošizeni. 

Lidé z okolí postávali na jeho odpočivadlech a diskutovali při pohledech do okolí o tom, čí je který dům ve vesnicích, které jsou odtud vidět jako z rozhledny. Při naší nedělní opakované návštěvě se již vše schylovalo k Svatohubertské mši, která se konala po poledni za účasti trubačů. To už jsme ale byli na cestě domů, plni dojmů z toho nádherného kraje, na který jsou tři dny pobytu zatraceně málo.

V kryptě na Homoli jsou uloženy ostatky paní hraběnky, která zemřela v roce 1705 v na tu dobu požehnaném věku 66 let. Její barokní zámek v nedaleké Borovnici se naopak nedožil ani čtvrtstoletí „péče“ komunistů a místních jezedáků, kteří jej dokázali od února 1948 natolik zdevastovat, že musel být v roce 1972 zbourán. Homol jejich vládu naštěstí celkem ve zdraví přečkala a zůstala tu k potěše milovníků krásných míst jako cenné dědictví po našich předcích, které je třeba střežit jako oko v hlavě.