sukulenty

Když jsme se na konci října roku 2013 vydali k Dalešické přehradě, nemohli jsme vynechat návštěvu nedaleké rozhledny Babylon. Patří k vůbec nejstarším na Moravě, protože hrabě Jindřich Vilém Haugwitz ji na temeni Zeleného kopce (491m.n.m) dal postavit již v roce 1831! Empírová kamenná stavba s čtyřhranným půdorysem původně sloužila zeměměřičům, ale ti ji nevyužívali příliš dlouho. A tak se z ní nakonec stala vyhlídková věž, otevřená turistům i široké veřejnosti.

Ještě o rok dříve zbudoval stejný šlechtic lovecký zámeček na nedalekém Vlčím kopci, který s Babylonem spojovala dlouhá alej (tzv. Haugwitzova). Rozhledna Babylon tehdy ještě měřila čtyřicet metrů, protože byla o jedno patro vyšší než je dnes. O svůj vrchol osmiboká věž rozhledny údajně přišla v roce 1866, kdy byla poškozena dělostřeleckou palbou za prusko-rakouské války.

Poprvé jsme se z Kramolína k rozhledně Babylon vydali hned po ránu, ale mlha cestou neustále houstla. Když jsme se ocitli u jejích otevřených dveří, věděli jsme že s výhledem do krajiny se můžeme rovnou rozloučit. Zeptali jsme se přítomného pana správce, do kdy na rozhledně toho dne bude, že bychom se případně vrátili, pokud se počasí umoudří. Byli jsme ujištěni, že když přijdeme po obědě, bude už slunečno. Pan správce nám to sdělil s takovou jistotou, že jsme o svém návratu sem nahoru už vůbec nepochybovali.

Ukázalo se, že správcova slova byla vskutku prorocká. Při druhé pokusu už svítilo sluníčko a obloha se nádherně pročistila. Výhled do daleka sice ještě nebyl úplně optimální, ale i za něj jsme byli po mlhavém ránu neskonale vděčni. Stačilo vyšlapat 112 dřevěných schodů (prý stále původních) a ocitli jsme se v nádherném interiéru 24 metrů vysoké věže.

Samotná vyhlídka se nachází ve výšce osmnácti metrů. Jak už to u starých rozhleden bývá, daní za jejich architektonickou krásu mnohdy bývají výhledy omezené okny, které se nedají otevřít. Podobnou zkušenost jsme v minulosti měli třeba z Dymníku u Rumburka nebo o kousek dál stojící staré rozhledny na Vlčí hoře.
Za normálních okolností prý odtud bývají vidět Pavlovské vrchy nebo okraj Brna, a za zvláště dobré viditelnosti i vrcholky Alp a Vídeň. Tentokrát jsme zcela zřetelně viděli jenom obludné kouřící věže nedaleké elektrárny v Dukovanech a samozřejmě i okolní krajinu, zahalenou již v pestrých podzimních odstínech. Přesto nám bylo na Babylonu báječně, protože je to krásné místečko uprostřed lesů a všude kolem se nachází spousta zajímavých turistických cílů.

Navíc je samotná rozhledna nádherná i zevnitř, což se o většině ostatních řící nedá, a o těch nově vznikajících samozřejmě už vůbec ne, protože ty většinou ani žádný interiér nemají. To v Babylonu jsme si připadali jako někde na zámku, a chvílemi zase díky kulatým okénkům při schodišti jako na lodi. Když k tomu připočteme ještě nádhernou projížďku lodí po Dalešické přehradě, vyšel nám z toho nakonec velice zdařilý podzimní den, dávající alespoň na chvíli zapomenout na blížící se zimu.

Obr.č.1 – první pokus ještě v ranní mlze. č.2 – druhý pokus, již v úplně jiné kulise, č.3 – dýmící elektrárna Dukovany. č.4 – interiér rozhledny připomíná zámek, č.5 – kulatá okénka na schodišti zase lodní kajutu, č.6 – rozhledna Babylon v plné kráse a slunce jasu