sukulenty

Svatý Jan pod Skalou je malá obec s necelými dvěma stovkami obyvatel, ležící asi 20km jihozápadně od Prahy. Klášter, kostel a několik domů, to vše obklopeno strmými skalisky, dodávajícími tomuto místu magické kouzlo.

Ať zde člověk bydlí kdekoliv, vždycky může směle říci, že pod skalou! Vždyť se také nacházíme v Českém krasu, a vápenec zde vytváří celou řadu bizarních scenérií. Když jsem obec Svatý Jan pod Skalou poprvé spatřil na fotografii, připadalo mi, že si tu nádheru snad musel někdo vymyslet. Skutečnost je samozřejmě ještě mnohem krásnější a úchvatnější, zvláště když se na Svatého Jana díváte ze skály!

Podle legend se v jedné z jeskyní pod zdejšími skalami usadil již v 9. století poustevník Ivan. Byl synem slovanského knížete, ale dobrovolně se zřekl pozemských radovánek a věnoval se zde duchovnu i odříkání. Údajně tu pobýval celých 42 let! Živil se jen lesními plody a mlékem od ochočené laně! A prý se mu na nedaleké skále zjevil sám Jan Křtitel, díky němuž nakonec získalo ono magické místečko svůj dnešní název (původně se jmenovalo Svatý Ivan ve Skalách). V druhé polovině 17. století byl původní skalní kostel nahrazen novým, nesoucím jméno tohoto onoho světce, který kdysi poustevníkovi věnoval kříž na odhánění zlých duchů, sídlících v jeho jeskyni.

Již za dob husitských válek sem ale přišli mniši Benediktini, přeživší zničení svého mateřského kláštěra v Ostrově u Davle husitskými hordami. Poustevna svatého Ivana a její okolí totiž už tehdy jejich řádu nějaký čas patřily. Postupně zde byl zbudován klášter, a v něm pečlivě uchovávány ostatky postevníka Ivana. Sláva a vliv kláštera postupně narůstaly, a začaly se zde konat tradiční svatojánské poutě.

Klášter svoji dnešní podobu získal někdy v třicátých letech 18. století. Zanedlouho však přišly tzv. Josefínské reformy, a podobně jako mnoho jiných církevních objektů, i zdejší klášter byl zrušen a dán do dražby. Od té doby se v něm střídali majitelé, podle jejichž uvážení sloužila budova k nejrůznějším účelům. Na počátku dvacátého století zde byly například vyhlášené lázně, které navštěvovalo mnoho kulturních i politických osobností tehdejší doby. Lékařem zde prý býval také otec bratří Čapků! Pak zde sídlil učitelský ústav, který zrušili Němci v roce 1942. Komunisté zde zbudovali tábor nucených prací, a později dokonce i věznici. Ministrestvo vnitra  tady ještě později zřídilo policejní školu, a poté provozovalo svůj archiv. Dnes zde sídlí vyšší odborná škola.

Kousek vedle kostela je jeskyně Svatého Ivana s pramenem léčivé vody. Dlouho se nevědělo, odkud vlastně přitéká voda do četných pramenů v blízkém okolí. Teprve na počátku června roku 1995 prudké a vytrvalé deště způsobily propad země v údolí Propadlých vod. V podzemí zde mizela z nebe se valící voda, a v místě propadu půdy byla objevena jeskyně Arnika. Pokusy bylo zjištěno, že voda mizející v jejích podzemních chodbách po mnoha hodinách vyvěrá právě jako pramen Svatého Ivana! Od té doby probíhá intenzivní průzkum rozsáhlých podzemních chodeb jeskyně Arnika, jejichž labyrint se táhne mnoha nejrůznějšími směry i desítky metrů pod zemským povrchem.
Ve vsi jsme se ocitli na počátku loňského září při návratu z prohlídky nádherné sukulentářské sbírky pana Jaroslava Hušnera v nedalekém Hýskově (viz rubrika „Sbírky našich přátel“). Času jsme měli dost, a tak jsme podstoupili i krátký, ale vcelku namáhavý výstup na skálu nad obcí, zdobenou dřevěným křížem. Cesta k vyhlídce na jejím vrcholu je součástí naučné stezky, na níž je možné v blízkosti Svatého Jana pod Skalou spatřit spoustu přírodních i technických zajímavostí.

Svatý Jan pod Skalou je nádherné místečko. Ovšem viděno ze skály je ještě stokrát krásnější! V blízkosti vyhlídky vystupují na povrch světlá vápencová skaliska, svým vzhledem připomínající krajinu někde v Řecku. Ten dojem ještě umocňuje sporý porost nízkých keříků, jejichž větve jsou okousané od koz. Sotva se rozhlédneme do kraje a na chvilku usedneme poblíž mohutného dřevěného kříže, objevují se domnělí spásači zdejší zeleně osobně. Jako první si vykračuje nádherný kozel! Je zvědavý, a jakmile se spolu přivítáme, už se snaží vrtat v mém batohu, kde však tentokrát chybí tradiční svačinka! Když zjistí jak se věci mají, odchází za Ivanou k zábradlí vyhlídky. Tam se potom společně kochají pohledem do malebného údolí, sevřeného příkrými skalními stěnami. A také na okolní kopce, zahalené v husté zeleni. Nemůžeme se těch úchvatných pohledů nabažit.

Pokračujeme v cestě po turistickém okruhu. Protože jsme plán trasy vůbec nestudovali, čeká nás zanedlouho velice příjemné překvapení v podobě nádherné skalní krajiny se zjevnými stopami po někdejší těžbě kamene. Vstoupili jsme do ní rovnou z hustého porostu, lemujícího nějaký čas úzkou stezku. Před námi se otevřela nádherná krajina, plná skalisek a pestrých barev, jak je právě začínal malovat podzim. Takhle nějak jsem si vždycky představoval Foglarovu „Zemi nikoho“. Ve skalních štěrbinách a chudé zemi spatříme i obří kolonie sukulentních rozchodníků (Sedum). Kde jinde by se také těmto skromným kytičkám mohlo dařit lépe, než právě tady na prosluněných stráních a skalních stěnách! A pak už vidíme úzké koleje. Vypadají jako z pohádky. Nacházíme se v Solvayových lomech!
Belgická firma Solvay působila v severočeských Neštěmicích (dnes součást Ústí nad Labem) již od roku 1904. Pro svoji chemickou výrobu potřebovala kvalitní vápenec, který vykupovala od nejrůznějších dodavatelů z celých Čech. V roce 1916 nazrála situace ke koupi pozemků poblíž Svatého Jana pod Skalou, kde o dva roky později firma otevřela první vlastní vápencový důl. Dnes se jeho dávnou slávu snaží oživit občanské sdružení Barbora. Nadšenci zde zbudovali skanzen a myslím, že o návštěvníky z řad dětí nebo stejně „postižených“ jedinců z řad dospěláků nemají nouzi! Procházeli jsme částí jejich díla, kochali se okolní krajinou a v duchu chválili zlaté české ručičky, které zaplaťbůh stále ještě existují!

Dolů ke klášteru jsme se vraceli hlubokým údolím „Propadlých vod“. Právě zde mizí na některých místech voda, aby se objevila v cíli naší cesty. Pramen stráží svatý Ivan, objevitel krás tehdy ještě zcela odlehlého a zapomenutého kraje, který mu skýtal potřebný klid k duchovnímu rozjímání. Jsme rádi, že jsme konečně i my viděli ten nádherný kousek české země na vlastní oči. Málokde člověk nalezne na malém prostoru tolik přírodních, technických i architektonických zajímavostí, jako právě ve Svatém Janu pod Skalou a jeho nádherném okolí.
Obr.č.1 - Svatý Jan pod Skalou, č.2 - Svatý Jan ze skály, č. 3-5 - setkání se svatojánským kozlem, č.6 -7 Solvayovy lomy a úzké koleje jimi vedoucí, č.8 - Svatý Ivan a jeho pramen, napájený z údolí Propadlých vod

.