U svatého ANTONÍČKA
V lesích nad obcí Rounek stojí malá kaplička. Znám ji už od malička, protože v nedalekém Rantířově bydlel můj děda. Myslím že zrovna s ním jsem byl jako malý kluk u kapličky úplně poprvé. V pověstech Jihlavska se píše, že těmi lesy kdysi dávno putoval jeden pekařský tovaryš. Ustlal si pod širým nebem, a namísto polštáře mu posloužil kámen. Zdál se mu sen, že pod tím kamenem je poklad. Ukryli ho tam lapkové, okrádající pocestné a kupce na formanské cestě, vedoucí těmi místy směrem na Pelhřimov. Když tovaryš procitl, odvalil kámen a poklad pod ním opravdu objevil. V tom snu byl údajně také vyzýván, aby z nalezených peněz nechal postavit kapličku, zasvěcenou svatému Antonínovi.
Na každém šprochu je pravdy trochu, říkává se s oblibou. Ve skutečnosti to byl pelhřimovský pekař Antonín Polesný, kdo nechal kapličku v roce 1737 vystavět. Peníze na ni ovšem nenalezl pod kamenem, nýbrž je zdědil po svém otci. Sto zlatých tehdy stačilo na výstavbu kaple na Korunním vrchu (629 m.n.m). Když byla 27. května 1738 slavnostně vysvěcena, z Korunního vrchu se stala Hora svatého Antonína, a samotná kaple byla zasvěcena sv. Antonínu Paduánskému. Nikdo si není jistý, co přesně pana Polesného k výstavbě kapličky vedlo, ale má se zato, že stojí asi v půli cesty mezi rodištěm jeho matky v Jamném a městem Pelhřimov, kde provozoval svoji pekařskou živnost. A že možná právě zde jako chlapec při cestách mezi těmito dvěma místy často odpočíval a rozhlížel se do kraje. Vrch tehdy ještě nebyl zalesněný, a výhled do kraje prý z toho místa býval náramný!
Protože se dochovaly plány kaple, je jisté, že stavitelé se jich při její realizaci příliš nedrželi. Možná měl velké slovo i ten, kdo stavbu platil. Jak jinak si vysvětlit, že součástí malby v kapli je i barokní erb s houskou! Kromě toho je zde samozřejmě také oltář, a ještě mramorová schránka s ostatky sv. Bonifáce a sv. Valentina. Schránka s ostatky světců byla zakoupena v roce 1931. Stejnou mají také v nedaleké Ježené, a bývala i v kapli na o něco vzdálenějších Plandrech. A právě prostřednictvím patrona zamilovaných jsme se vlastně dostali před lety ke kapličce poprvé společně i my dva! Tomu nádhernému místu uprostřed lesního ticha nikdo neřekne jinak než „U svatého Antoníčka“.
Odedávna se zde konaly Antonínské pouti. Vždy první neděli po svatém Antonínu sem přicházeli lidé ze širokého okolí, Češi stejně jako Němci. Přítrž tomu učinili komunisté, a tradice Antonínských poutí byla obnovena teprve v roce 1995! Kaplička také prošla několika fázemi oprav, které už po dlouhém chátrání nutně potřebovala. Lidé sem díky ostatkům svatého Valentina začali chodit i v únoru. Akci organizoval pan Vilímek, dobrá duše tohoto kopcovitého kraje, neúnavný archivní badatel a amatérský historik, pracující ovšem na vysoké profesionální úrovni. Díky Valentýnovi jsme se tu tedy před lety ocitli i my, a pokud počasí, zdraví a čas dovolí, snažíme se chodit sem v ten únorový čas rok co rok. Pokaždé nezapomeneme zazvonit, a tiše si při tom něco přát pro nás dva, naše blízké i všechny ostatní lidi dobré vůle. Jednou nás dokonce při zvonění a následném polibku natočila televize Nova, a prý to ještě téhož večera vysílali v hlavním zpravodajství. Tehdy jsme sice ještě sledovali zprávy, ale jenom ty veřejnoprávní. Nyní už dlouho ani ty ne! Je to náramně zdravé, a každému to vřele doporučujeme!
Šlapali jsme sem sněhovými závějemi, blátem i krajinou přizdobenou jenom jemným sněhovým popraškem. A pokaždé jsme se odtud potom vydávali ještě někam dál, odkud jsme se pak vraceli do Jihlavy vlakem, autobusem, nebo po svých. Když jsme tu byli u příležitosti Valentýna naposledy, brodili jsme se sněhovými závějemi, navátými místy do ohromné výšky, a chvílemi jsme dokonce i ztráceli správný směr. Nakonec jsme ale promáčení a promrzlí dorazili do hospody „V zatáčce“ v Kostelci, kde vaří snad nejlepší guláš, jaký jsem kdy jedl!
Už dlouho jsme plánovali, že se k svatému Antoníčkovi podíváme také v létě. Letos se nám to konečně podařilo. Bylo to zrovna na konci dlouhého srpnového sucha, takže v okolních houštinách ještě nevykukovaly hnědavé hlavy hříbků, jak je tomu dozajista zrovna nyní! Ale zato jsme kapličku spatřili v úplně novém kabátě. Plechová střecha se změnila v šindelovou, stejně jako věžička kaple. Zbývá sice ještě leccos dokončit, ale kapličce to už teď náramně sluší! Všude vůkol nás provázel zpěv ptactva. Tiše jsme doufali, že zde spatříme dudka, který se tu podle fotografií na internetu občas objeví, a jehož jsme ani jeden z nás v přírodě zatím nikdy neviděli.
Bylo tu nádherné ticho, vzduch voňavý a kolem cest na mnoha místech rozkvetlý vřes. Vydali jsme se k místu na okraji lesa, zvanému Šance, a odtud pak přes Ježenou pokračovali loukami, lesy i kolem samot až do Mirošova. V té malé vesničce pod vrchem Čeřínkem nás ve svém kytičkovém království již očekávala paní Emilka Fuxová. Ale o tom zase někdy jindy, a samozřejmě i v jiné rubrice! Až budete někdy v okolí Jihlavy, vydejte se k svatému Antoníčku nad Rounkem. Určitě nebudete litovat. A pokud to bude v nejbližší době, vezměte si sebou i nožík a pořádný košík!
Obr.č. 1 - na sv. Valentýna roku 2010, č.2 - a ještě o pár let dříve, č.3 - 6 - snímky z naší poslední návštěvy v srpnu letošního roku!
