sukulenty.estranky.cz

Nenechte se odradit názvem článku jen proto, že jej píše sukulentář, a hodnocení botanické zahrady ve Funchalu tak není ničím jiným, než jeho subjektivním posuzováním zdejší kaktusovo-sukulentní expozice. Zklamání to ale bezesporu bylo velké. Nejenom kvůli druhové skladbě sukulentních rostlin zde pěstovaných, ale především mizerné péči o ty, které zde ještě tak nějak přežívají. Přitom klimatické podmínky na ostrově i umístění rostlin na prosluněné stráni nad centrem Funchalu přímo vybízí ke zbudování nádherné přehlídky sukulentní krásy.
Botanická zahrada ve Funchalu se nemůže pyšnit kdoví jakou historií. Jardim Botanico da Madeira byla založena teprve v roce 1960 na pozemcích, patřících kdysi slavné hoteliérské rodině Reid. Myšlenky na založení botanické zahrady tu sice byly už od poloviny 19. století, ale k jejich realizaci došlo teprve před půlstoletím. Podle údajů v turistických průvodcích a prospektech má zahrada dnes rozlohu 80 000 metrů čtverečních, a je v ní pěstováno 2500 rostlinných druhů. Jak bývá zvykem, je rozdělena na několik tématických okruhů, z nichž jedním jsou i kaktusy a sukulenty.
Docela jsme se těšili, jaké tučnolisté oblíbence zde nalezneme v mnohem větších velikostech, než jsme zvyklí v našich sukulentářských sbírkách. Namísto toho jsme spatřili několik stařešinů v nepříliš dobré kondici a spoustu menších sukulentů, často důkladně zarostlých ve vysoké trávě a snadno tak unikajících zrakům méně pozorných návštěvníků zahrady. Namísto desítek fotek zajímavých sukulentích rostlin jsme měli problém vůbec něco nafotit. Snad jediné sukulenty zde rostoucí, které snesly přísnější měřítka, byla stromová aloe, a mezi nimi především několik jedinců Aloe plicatilis (obr.č.2). Stromových aloí zde bylo více, ale protože u nich nebyly žádné jmenovky, spolehlivě si troufám určit pouze výše uvedenou rotlinu, která je naprosto nezaměnitelná. Jmenovky chyběly také u spousty jiných rostlin, což je v případě botanické zahrady docela průšvih. Obzvláště paradoxně to působilo na ostrově, v jehož městských parcích je cedulkou s latinským a portugalským názvem opatřen takřka  každý strom!
Samozřejmě jsme zde viděli i jiné rostliny než sukulentní, a také jsme při procházce zahradou narazili na krásná místa, ale bylo jich méně než jsme čekali. Měli jsme totiž tou dobou už možnost srovnávat, a státní botanická zahrada v tomto hodnocení dopadla hodně zle! 
Většina návštěvníků se ale za tři eura vstupného spokojí s procházkou hezkým a dokonale udržovaným parkem s palmami, cykasy a nějakými exotickými dřevinami (obr.č.3), a především si vyfotí to, co vidí ve všech turistických průvodcích a na prospektech, zvoucích je k pobytu na Madeiře. Totéž vám předkládáme také (obr.č.1) i se zahradníky, provádějícími generálku jednoho z těch mediálně profláknutých květinových obrazců!
Viděli jsme zde ale kuriozitu, o níž se s vámi podělit musím, protože se jedná o neotřelý a vcelku nezvyklý způsob pěstování mexických sukulentů v symbióze s rostlinami vodními a akvarijními! Graptopetalum paraguayense je rostlinou slunce milující, což je jí zde vcelku dopřáno. Pochází také z dalekého Mexika, ačkoliv to podle druhového názvu nevypadá. Vydrží růst a kvést v nejneuvěřitelnějších místech, a snese v pohodě i hezkých pár stupňů pod bodem mrazu. A jak jsme se měli možnost přesvědčit zde, tak by se Graptopetalum paraguaense za určitých okolností mohlo stát i perspektivní rostlinou pro akvaristy (obr.č.4)!
Na snímku vidíte dvě vodní nádrže zhruba čtvercového tvaru. Ta vpravo je plná rostlin Pistia stratiotes, tedy kytek mezi akvaristy dobře známými, které se množí jako divé mladými listovými růžicemi, vyrůstajícími z úžlabí starších listů. Je to rostlina pocházející sice  z tropické Ameriky, ale směle ničící domorodou konkurenci v afrických jezerech i řekách. V nádrži vlevo je nějaký žabinec, jaký požírají na hladinách našich rybníků labutě. A za tím vším Graptopetalum paraguaense do vodních ploch prorůstající a s novými listovými růžicemi, vynořujícími se z té zelené vody. Z tohoto příkladu by se mohlo zdát, že sukulenty opravdu přežijí téměř všechno!
Ne však v některých případech péči zdejších zahradníků. Alespoň to platilo v případě nejznámějšího a nejčastěji pěstovaného sukulentu, kterým je Crassula ovata. Stane se, že občas uhnije, ale zde ji nebyli schopni ani odstranit a nahradit novou rostlinou, kterých se všude poblíž dalo najít dost a dost. Ta na snímku už to za sebou měla pěkných pár měsíců, a přesto ji nechali ležet na zemi jako padlý strom v Boubínském pralese (obr.č.5). Ona tlustice ale svůj boj o život ani zdaleka nevzdává, a to způsobem, jakým to umějí jenom sukulenty. V botanické zahradě, která je potencionálním návštěvníkům Madeiry líčena jako úchvatná, by se podobný pohled naskýtat neměl. Svědčí o nepříliš příkladné péči zdejších zahradníků, jejíž stopy jsme nacházeli na mnoha dalších místech Jardim Botanico da Madeira. Co ale této zahradě upřít rozhodně nelze, je krásný výhled na hlavní město Funchal a jeho přístav (obr.č.6)!
Návštěvníci Madeiry však nemusí smutnit, protože ostrov nabízí hned několik mnohem hezčích míst, které potěší oko amatérského pěstitele či botanika. A jedno takové se nachází jen malý kousek od této státní botanické zahrady. Bez masivní reklamy a  takřka v ústraní tu funguje nádherná oáza klidu, provoněná stovkami květů orchidejí, prozářená pestrobarevnými broméliemi a nezapomenutelnou atmosférou dávno zaniklých koloniálních dob. To místo se jmenuje Quinta da Boa Vista, a dočtete se o něm v některém z příštích pokračování našeho vyprávění.