sukulenty

Kouzelné místo, jehož celé jméno je zároveň názvem našeho dnešního vyprávění, leží jen kousek od centra Funchalu, a pár minut chůze z kopce dolů od zdejší botanické zahrady, při jejíž návštěvě jsme zažili menší sukulentářské zklamání (Madeira 6). O existenci onoho místa jsme se dozvěděli více méně náhodou z jediné reklamní brožůrky o Madeiře, protože veškeré ostatní zdroje byly na informace o něm skoupé. Protože v zahradě Quinta da Boa Vista jde především o orchideje, dá se tento nádherný kousek Madeiry také ještě snadno zaměnit s mnohem známější orchidejovou zahradou (Jardim Orquídea), ležící taktéž v blízkosti zmiňované botanické zahrady! Pokud se rozhodnete navštívit zahradu Quinta da Boa Vista, pak hledejte na mapě Funchalu ulici Rua da Lombo, v níž naleznete nenápadná vrátka s malou a stejně nenápadnou cedulí na zdi. 
Když jsme k vrátkům přišli my, byla jen mírně pootevřena, a tak jsme s trochou ostychu a velkými pochybnostmi vstoupili. Pro mne osobně začal asi největší botanický zážitek na ostrově Madeira. Zásluhu na tom neměly ani zdaleka jen desítky či stovky kvetoucích orchidejí, ale především zvláštní atmosféra starých časů, kterou na mne toto nádherné a klidné místo vyzařovalo od první chvíle, kdy jsme překročili hranici onoho království zeleně.
Samotný dům (Quinta) a terasovité zahrady kolem něj pocházejí z devatenáctého století. Teprve v roce 1960 vše zakoupil Sir Cecil Garton, a začal se zde se svou rodinou zabývat pěstováním orchidejí a jejich šlechtěním. Zahradu prý dnes vedou a spravují jeho rodinní pokračovatelé, a přestože jsme ji navštívili v době, kdy většina orchidejí nekvete, stali jsme se svědky úchvatné podívané. 
Procházeli jsme tichými uličkami starého zahradnictví, lemovanými nádhernými trychtýři kvetoucích bromélií, aniž bychom stále tušili, zda jsme zde vůbec vítáni. Prst na staré ceduli nás však brzy nasměroval mezi trsy vlajících Tillandsia usneoides a lesem živých zelených provazů, na nichž byly navlečeny nádherné květy indické liány Thumbergia mysorensis, až ke dveřím velkého skleníku. Ty už nám s úsměvem otvírala starší paní a vpustila nás tak do království orchidejí.
Zaplatili jsme vstupné u jejího stolečku, plného knih o orchidejích i ostrově Madeira, které se zde nabízely ke koupi, společně s cibulkami a semeny roztodivných rostlin z dalekých končin i zdejších strání. Nechali se opájet tou směsicí vůní, které se k nám sbíhaly ze všech stran. Představovali jsme si, jak to tu musí vypadat uprostřed madeirské zimy, kdy orchidejí kvete mnohonásobně více! Bloudili jsme úzkými uličkami mezi stoly, a nevěděli co dřív fotit a z čeho se dříve radovat. Pár minut pobytu v tom království barev stačilo smazat zklamání z nedaleké botanické zahrady.
Bloudili jsme uličkami a chodníčky té krásné zahrady, a místy ani netušili, zda se ještě vůbec nacházíme v jejím areálu, nebo už jsme byli zase vrženi zpátky do ulic stotisícového města Funchalu. Míjeli jsme staré hospodářské budovy, jejichž střechy byly pokryty svazky rákosu. Všude kolem cest rostla a kvetla spousta zajímavých rostlin, především pak nádherných bromélií. Vše tu jakoby bujelo v tom vlhkém a teplém vzduchu, vanoucím od Atlantiku a sráženém pak vrcholky hor zpátky v podobě dešťů, častých mlh a ranní rosy. 
Jaktěživ jsem neviděl tak krásné a zdravé bromélie! Rostly úplně všude. V korytech podél svahovitých chodníků, nebo jednotlivě v květináčích, z nichž mnohé možná ještě pamatovaly koloniální éru. Anebo přímo v trávě na malé louce, rozprostírající se před starobylým domem, nesoucím název Quinta da Boa Vista. Dům a jeho okolí na nás působily dojmem, že jsme se propadli nejméně o sto let zpátky proti proudu času, a jakoby toto místo ochraňoval bůžek, Římany zvaný Genius loci!
Starý zahradní domeček, porostlý bouganvileou, nádherná terasa z dřeveným zábradlím, z níž se naskýtal překrásný výhled na Funchal, ležící dole pod námi. Skupinky obřích bromélií, zasazených přímo v trávníku před domem a chytajících si tu do svých nádrží z tuhých listů den co den poctivou dávku vláhy a čistého povětří. Není divu, že v tomto klimatickém blahobytu květenství některých dosahují až úctyhodných tří metrů!
U postranní branky domu visí malá cedulka s nabídkou kávy, čaje, vody a něčeho sladkého k tomu, vše ani ne za poloviční ceny co dole v rušném Funchalu! Na terase sedí jenom párek starších turistů, popíjejících kávu a mlčky hledících na město pod námi. Žádná hudba, a nedoléhají sem kupodivu ani jiné zvuky, přestože silnice vedou docela blízko. Jen šustot listí v korunách prastarých stromů, jejichž názvy a místa původu si vůbec netroufám odhadovat. Vonícím vzduchem poletuje množství barevných motýlů, kteří co chvíli sedají na květy jen kousek od nás.
Dole za skleníky hustá políčka strelicií, které pak ve správný čas zdejší zahradnící řežou ostrými noži a ukládají do svazků, putujících odtud do funchalských květinářství, městské tržnice nebo recepcí hotelů. Práce zde probíhá v klidném tempu, a nikdo z domácích se ani na chvilku nenechá vyrušit z onoho svátečního tempa hrstkou návštěvníků, kteří sem nějakým omylem zabloudli podobně jako my.
Potkáváme tu i kaktusy a sukulenty. Nebo spíše kaktusové stromy, dvojnásobně vysoké než my, a obří trsy aloí, starých možná jako dům uprostřed té nádherné oázy klidu. Máme pocit, že pokud ještě vůbec lze na tomto ostrově nasát opravdovou madeirskou atmosféru, tak jedině tady, a se vším všudy. Jsme nesmírně rádi, že jsme zde na pár chvil pobyli, protože kdyby se tak nestalo, o hodně bychom přišli. Podobné rostliny určitě můžeme spatřit i jinde, ale vše jako celek už těžko. Jestli se ještě někdy na Madeiru vrátíme, naše první kroky povedou právě sem!
Na úvodním snímku je jedna z uliček starého zahradnictví, lemovaná všudypřítomnými broméliemi a visícími trsy Tillandsia usneoides. Jiná ulička je na druhé fotografii, a zdobí ji provazce květů indické liány Thunbergia mysorensis. Třetí snímek je pohledem do orchidejového skleníku plného vůní a barev. Trojice následujících obrázků patří nádherným broméliím, rostoucím v trávě před Quintou, kterou můžete vidět na jednom ze snímků v pozadí. Výška květenství bromélie na posledním z trojice snímků se blížila úctyhodným třem metrům! Předposlední fotografie vypadá jako z ulice, ale ještě stále se nacházíme v areálu zahradnictví! Prastarý strom u jedné z cest si vůbec netroufám druhově určit, ale ve srovnání s jeho kmenem si člověk najednou připadá titěrný! A na závěr ještě pohled na budovu Quinta da Boa Vista, která dala celému tomu nádhernému místu jméno!