sukulenty

Když roku 1419 přistáli u břehů neobydleného ostrova první Evropané, nazvali jej Ilha da Madeira (Ostrov dřeva), protože byl až k samým břehům zarostlý nezvykle hustou vegetací, díky níž byly jeho strmé svahy zelené až k vrcholům. Objevitel ostrova Joao Goncalves Zarco dostal od portugalského krále příkaz, aby toto liduprázdné, ale pro námořní účely strategicky mimořádně významné místo zpřístupnil dalším osadníkům. Zarco a jeho lidé se dali do práce. Vzplály ohně, hořící pak podle legendy nepřetržitě více než sedm let! Ty umožnily přístup k mimořádně úrodné půdě. Mezitím už začaly přistávat u břehů Madeiry další a další lodě s novými obyvateli, vezoucími si s sebou jen tolik, co vlastními silami unesli. Směsice  úrodné půdy a popela začala rychle vydávat bohatou úrodu a Zarco se stal prvním guvernérem ostrova.
Portugalci samozřejmě nebyli zdaleka prvními, jejichž noha stanula na mimořádně úrodné zemi ostrova, v níž vše roste mnohonásobně rychleji než kde jinde díky stabilnímu vlhkému počasí bez větších teplotních výkyvů. Madeira se brzy stala významnou základnou k dalekým námořním cestám do Indie, a svým významem předčila i Španěly již dávno osídlené Kanárské ostrovy, ležící jen několik stovek kilometrů na jih.
Madeira byla až na krátká období vždy v držení Portugalců, a je tomu tak i dnes, kdy je autonomním regionem Portugalska s vlastním parlamentem a zemskou vládou, řízenou jejím presidentem! Hned na počátku tohoto vyprávění se proto omlouvám, že nebudu používat specifických znaků portugalské abecedy, protože tolik technické zdatnosti a času k psaní zase nemám.
Madeiru postihly v letošním roce hned dvě ničivé živelné pohromy, jejichž následky částečně zhatily některé naše cestovní plány. Nejdříve se v dubnu přehnala nad ostrovem bouře s průtrží mračen, která způsobila bleskové povodně a záplavy. Voda brala vše co jí stálo v cestě, a katastrofa probíhala díky strmému terénu v mnohonásobně rychlejším tempu než podobně bleskové povodně na severu Čech! Postiženo bylo i hlavní město Funchal, ale především jiná místa na jižním pobřeží. Následky řádění živlu, které si vyžádalo desítky obětí na životech, jsme měli možnost v menší míře vidět na mnoha místech ostrova ještě na konci září, kdy jsme na Madeiru přiletěli.
V srpnu zase panovalo na ostrově nezvykle teplé počasí, které společně s větrem napomohlo rychlému šíření ohně z množství požárů, planoucích na několika místech ostrova. Příčinou požárů byla jak lidská neopatrnost, tak údajně i úmyslné založení. Následky jsou pro zdejší přírodu i turistický ruch katastrofální, a na nějaký čas uzavřely návštěvníkům ostrova nejkrásnější partie zdejších hor. Nejznámější hřebenové túry proto nebylo možno uskutečnit. Několikrát jsme se na svých cestách po ostrově dostali až k hranici mezi svěží zelení a zapáchajícím spáleništěm, na něž byl vskutku tristní pohled, diametrálně odlišný od pestrobarevných fotografií v turistických průvodcích. I tak nám ale Madeira nabídla ze své přebohaté klenotnice přírodních krás mnoho nádherných pokladů. Právě zdejší příroda a příjemné klima jsou hlavními důvody, proč sem jezdí lidé z celého světa. Na místě jsme se o tom přesvědčili i my, stejně jako skutečnosti, že Madeira už dávno není ostrovem jen pro bohaté! Poutníci s batůžky si na ostrově postupem času vydobyli své pevné místo a stali se součástí zdejšího stále se rozvíjejícího cestovního ruchu.
Ještě v dobách, kdy tomu tak nebylo, zde zbytek svého krátkého života strávil ve vyhnanství poslední český král Karel I., který se zde se svou početnou rodinou ocitl na základě rozhodnutí vítězných mocností po první světové válce. Ještě předtím žádal o azyl v nově vzniklém Československu, které však jeho žádosti nevyhovělo. Císař Karel I. přitom měl k českým zemím velice kladný vztah, dobře ovládal náš jazyk a o azyl u nás žádal především proto, že Československo považoval za opravdu demokratickou zemi. Právě díky němu unikli trestu smrti budoucí ministerský předseda Karel Kramář i slovutný ministr financí a duchovní otec měnové reformy Alois Rašín!
Na ostrově Madeira pobýval náš poslední panovník, jehož poddaným byl ještě můj děda, od roku 1919. Azyl nalezl v Monte, ležícím v kopcích nad hlavním městem Funchalem. Svízelná finanční situace mu ale neumožňovala příliš nákladný život. Vítězné mocnosti mu zablokovaly rodinné účty a ze Švýcarska zmizel jeho tajemník i s rodinnými šperky mimořádné ceny. Nakonec se z Quinty v Monte stěhoval i s těhotnou ženou a sedmi dětmi do menšího provlhlého domku. Právě pobyt v něm způsobil chřipkové onemocnění, v důsledku jehož nedoléčení nakonec selhalo nemocné srdce posledního českého krále 1. dubna roku 1922. Nedožil se ani pětatřiceti let, a jeho nejmladší dcera Alžběta se narodila až po jeho smrti ve Španělsku, jehož král nabídl vdově s dětmi pohostinství. Císařovna Zita svého manžela  přežila o celých 67 let! 
Císař Karel I. byl v roce 2004 ve Vatikánu blahořečen papežem Janem Pavlem II.! Jeho ostatky jsou uloženy v kostele Nossa Senhora do Monte, u něhož jsme se ocitli hned na samém počátku našeho putování po ostrově Madeira. Zde jsme také nalezli tabulku s nápisem: „Blahoslavený Karle, český králi, oroduj za nás! Věřící poddaní z Prahy“! A pak už nás čekaly místy dobrodružné cesty po vodních kanálech, zvaných „levadas“.
Na úvodním snímku je krajina s bujnou vegetací nad Porto da Cruz, typická ale pro celou Madeiru. Kamenný Joao Goncalves Zarco (obr.č.2) na tu nádheru denně vzhlíží na jedné z hlavních tříd Funchalu v sousedství portugalské národní banky. Třetí fotografie je pohledem na funchalský přístav z botanické zahrady, ležící v kopcích nad městem. Typické madeirské chaloupky objevíte ještě na mnoha místech ostrova, ale nejslavnější jsou ty v Santaně (obr.č.4). Na pátém snímku je kostel Igreja de Nossa Senhora do Monte, v němž jsou uloženy ostatky posledního rakouského císaře a českého krále Karla I.! A na závěrečném obrázku vodní kanál zvaný levada, který je pro turisty při jejich cestách po ostrově Madeira nepostradatelný.