sukulenty

Návštěva funchalské městské tržnice Mercado dos Lavradores patří k nevšedním zážitkům. Protože podobné návštěvy jsme si oblíbili ve všech místech na jih od našich hranic, která jsme až dosud navštívili, tato v hlavním městě Madeiry mezi nimi nemohla chybět! Zdejší trh je především lákavou hrou barev a folklórem pro turisty. Místní docela určitě znají spoustu jiných míst, kde nakoupí levněji a v daleko větším klidu. Ani my jsme sem nepřišli za nákupy, ale především kvůli její neopakovatelné jižanské atmosféře, a také pestrobarevné podívané, která nás nalákala už v turistických průvodcích. V tomto ohledu nemůže tržnice ve Funchalu nikoho zklamat. 
Tržnice leží v blízkosti jedné z rušných ulic, sousedí také s původní rybářskou čtvrtí, a její průčelí je zdobeno obrovskými kachlovými plochami. Před budovou tržnice panuje po celý den čilý ruch, k němuž přispívá i venkovní kavárna, a především hloučky karbaníků, které je možno vidět v přístavištích i na mnoha jiných rušnějších místech po celém ostrově. V samotné tržnici vládnou především pestré barvy nabízených květin. Je to úžasná podívaná, zvýrazněná přítomností prodavaček různého věku, oblečených v místních krojích s převahou červené barvy. Kromě květin řezaných tu nabízejí i sazenice všeho, s čím se může turista setkat v městských parcích, na přímořských promenádách i horských stráních. Docela nás lákaly sazenice plumérií (Plumeria rubra, P. alba). Nabízeli zde vrcholové řízky ze starých stromů i s bohatým kořenovým balem a poupaty na vrcholcích. Při běžném pěstování ze semen se pořádného tvaru rostliny ani květů hned tak nedočkáme, v tomto případě se ale zdálo, že by šance přece jenom byla. Jenomže většinu dovolené jsme měli ještě před sebou, a na jejím konci jsme si na plumérie bohužel již nevzpomněli!
Na každém kroku zde dostáváte nabídky k ochutnání. Vše podáváno prodejci přímo na noži, svíraném rukou upatlanou od ovocné šťávy! Nejchutnější mi připadalo mango, jehož aroma provonělo celé okolí. Myslím že k tak krásně vyzrálému v českých obchodech nemáme šanci přijít ani omylem. Všechno chce zkrátka své.
Nejvíce mne v barevné paletě exotického ovoce zaujaly podlouhlé šišky matně zelené barvy, připomínající mi ze všeho nejvíce závaží ze starožitných hodin. Byly to plody známé, a u nás dříve hojně pěstované pokojové rostliny Monstera deliciosa. Robustní kytka s hluboce vykrajovanými listy pochází z dalekého Mexika, a často jsem ji u nás dříve vídal jako dekoraci všelijakých společenských místností nebo velkých hal nejrůznějších institucí. Její květy jsem ale na vlastní oči spatřil poprvé až na našich dovolených na Tenerife a Madeiře. Plody monstery jsou lahodné, a chutnají prý po ananasu. Zajímavé je, že celý zbytek rostliny je jedovatý! 
Ovoce je v tržnici vždy pečlivě naaranžováno pro oko potencionálního zákazníka, a podobně je tomu i se zeleninou a nejrůznějším zbožím, určeným především turistům. Nás však jako vždy nejvíce zajímala rybí část trhu, kterou milujeme pro její neopakovatelnou atmosféru, ať už se porcování a následný prodej darů moře odehrává kdekoliv. Nejvíce jsme byli zvědavi na dlouhou rybu s latinským názvem Trichirus lepturus, a česky zvanou tkaničnice atlantská. Dorůstá délky 150cm a může vážit i čtyři kilogramy! Madeiřané tu rybu nazývají „espada“, a patří v mnoha provedeních k tradičním specialitám ostrovní kuchyně. Často bývá podávána pečená s banánem, ale jedli jsme ji i na jiné způsoby. Má výtečné bílé maso, a hlavně málo (nebo skoro žádné) kostí! V tržnici jsme viděli espady čerstvě ulovené. Jsou to dlouhé ryby s velkýma očima i zuby, žijící v hloubce až dvou kilometrů! Jejich vzhled je dost děsivý, ale na talíři chutnají opravdu náramně! Při objednávání jídla nezaměnit espadu s jiným pokrmem, zvaným „espetada“, což je masový špíz, podávaný v hospodách obvykle ve svislé poloze!
Funchalská tržnice má příjemnou a nečekaně poklidnou atmosféru, alespoň ve srovnání s tržnicemi řeckými. Trh hraje všemi barvami, a je prosycen vůněmi čerstvého ovoce i nádherných květin. Při návštěvě Madeiry by si tu atmosféru neměl nechat ujít žádný turista.
Když už je tentokrát řeč o jídle, zůstaneme u něj ještě chvíli. O Madeiře se často říká, že je to ostrov pro bohaté. Nepochybně to platilo dříve, kdy se zde sjížděla honorace z celého světa, ale časy se přece jenom trochu mění. Po ostrově se potuluje spousta batůžkářů, a velkou část klientely v západní hotelové části Funchalu tvoří především turisté, kteří sem přijeli za pěšími výlety do vnitrozemí. Mezi ně jsme patřili i my. Snídaně jsme měli zajištěny v ceně zájezdu formou švédských stolů přímo v hotelu, a dobrého jídla na nich bylo vždy dostatek. Protože večeře se zde podávaly jen servírované, zařídili jsme se jinak. Stravování ve zdejších restauracích je dost drahé, i když samozřejmě i zde se v obrovské konkurenci dají najít levnější hospůdky, jak jsme se měli možnost sami přesvědčit. Jejich hledáním jsme však nehodlali ztrácet příliš času, stejně jako vyvařováním na hotelových pokojích, i když ty na podobné počínání byly překvapivě slušně vybaveny. 
O většinu našich večeří, a při pobytu ve Funchalu někdy i obědů, se postaral řetězec Pingo Doce. Jeho supermarketů je ve Funchalu hned několik, a součástí téměř každého je i bufet, kde si naberete z pultů jídlo i pití podle své libosti a chuti. Za jeden kilogram jídla zaplatíte bez několika centů 10 euro. Vaří tu dobře, jídla se den ode dne mění, takže během dovolené ochutnáte hodně ze zdejší (i mezinárodní) kuchyně za velice slušnou cenu. Najedli jsme se tu opravdu do sytosti, a jen jedinkrát jsme za večeři pro dva i s nealko pitím překročili o pár centů desetieurovou hranici! Pokud se spokojíte pouze s kuřecím masem, pak tu jíte dokonce za polovinu této ceny! V bufetech je čisto, a ačkoliv si sem může každý přinést alkohol (a cokoliv jiného) zakoupený v supermarketu, nezdržují se zde pobudové, bez jejichž permanentní přítomnosti by se podobné zařízení u nás určitě neobešlo! V některých z těchto bufetů dokonce dělají steaky z masa i nejrůznějších ryb přímo před vašimi zraky, a především z vámi vybraného kousku. Vše trvá jen pár minut!
A jídlem dnešní vyprávění také zakončíme, ale protože jsme na kytičkářském webu, tak bychom měli dát prostor i rostlinám exotickým. Obojí se snoubí v případě restaurace Tokos, ležící u silnice, spojující západní (hotelovou) část Funchalu s jeho historickým centrem. Zatímco uvnitř je jen několik stolů, a vaří zde kuchař vyhlášený svými specialitami po celém ostrově, stěny hospůdky připomínají spíše procházku pestrobarevnou botanickou zahradou. Kralují zde především orchideje a bromélie, ale součástí té nádhery je i spousta jiných rostlin. Vše zdravím kypící, barevné a nádherně poskládané jako na zahradnické výstavě! U restaurace Tokos jsme se zastavili při každé cestě kolem, protože to byla opravdová pastva pro oči milovníků živé exotické krásy.
Špatně se určitě nevaří ani v nedaleko stojícím hotelu Reid's. Jen mám obavu, že jediná večeře zde by nás přišla na více peněz než veškeré naše stravování v Pingo Doce za celou dovolenou! Hotel byl postaven roku 1887 slavnou anglickou vinařskou rodinou, a nacházelo v něm v jeho dlouhé historii klid a pohodlí mnoho slavných osobností. Pobývala tu rakouská císařovna Alžběta, zvaná Sisi, jejíž socha stojí před nedalekým hotelem Carlton. A také poslední rakouský císař a český král Karel I., který v hotelu nalezl útočiště i se svou početnou rodinou hned na počátku svého exilu. Samozřejmě nemohu vynechat britského ministerského předsedu Winstona Churchilla. Ten si ostrov doslova zamiloval, a dokonce zde namaloval i několik obrazů, které se dodnes prodávají v aukcích za značné sumy. Vypráví se historka, kterak si Churchill v tomto hotelu objednal nejdražší lahev letitého madeirského vína, s kterou pak vybaven ubrouskem přehozeným přes předloktí vyrazil obsluhovat užaslé hosty zdejší restaurace! Mne před vchodem do hotelu Reid's zaujala snad největší Nolina (Beaucarnea, chcete-li) recurvata, jakou jsem kdy spatřil. Stojí jich tam více, ale tato mne naprosto fascinovala nejenom svou velikostí, ale především zdravým vzhledem a nádherným tvarem kmene.
Madeira je rájem pro botaniky a milovníky exotických rostlin všeho druhu. Jenomže nejenom kytičkami živ jest člověk, jak patrno z dnešního pokračování našeho putování po překrásném ostrově. Na Madeiře se dá obojí docela dobře skloubit dohromady! Ale příště zase raději vyrazíme do přírody!
Hned na úvod jeden pohled shora přímo do barevného království zdejších trhovců. Následují dva obrázky květinářské a jeden ovocnářsko-zelinářský, na němž jsou mezi ovocem rozloženy i šiškovité plody monstery! Obr.č. 5 je z porcování darů oceánu, a ryby na následující fotografii zmíněné espady. Snímky č. 7 a 8 jsou z venkovní stěny restaurace 'Tokos', která je jakousi miniaturní botanickou zahradou uprostřed stotisícového města. A na závěr obří Nolina recurvata ve vstupní zahradě hotelu Reid's.