sukulenty.estranky.cz

S touto drobnou, kobercovitě rostoucí kytičkou ze skalnatých svahů jihoafrického Kapska jsem se seznámil relativně nedávno. Připutovala k nám společně s dalšími mrazuvzdornými sukulenty, jejichž pěstování jsme se okrajově začali v poslední době také věnovat. Rostliny Delosperma aberdeenense nevypadaly zjara příliš povzbudivě. Z loňských stonků a květních stvolů zůstaly pouze suché pahýly, v jejichž úpatí vyrážely čerstvé výhonky. Jakmile na ně zasvítilo jarní sluníčko, zbarvil se povrch drobných, papilózních lístků do modrofialova. Když jsem prostříhal suché a kdysi sukulentní chrastí, najednou to byly kytky k pohledání.
Jenomže konec letošního jara a počátek léta byly mimořádně deštivé, takže sukulenty venku dostávaly vody jako nikdy předtím. Delosperma aberdeenense rostla jako o život a nasadila spoustu květních stvolů, což společně s přebujelým růstem v období dešťů trochu pokazilo její nádherný jarní vzhled.
U některých jiných druhů mrazuvzdorných sukulentů jsem ale začal nacházet vyklíčené maličké semenáčky D. aberdeenense, které ve stísněných podmínkách s většími rostlinami různých druhů vypadaly nádherně. Bral jsem si nějaký čas na své obchůzky pinzetu, a drobné, hustě narostlé rostlinky ze samovýsevu začal sbírat a sázet do maličkých květináčků. Ty jsem umístil do makrolonového průchoďáku na největší sluneční palbu, ale blízko dveří, kde byla záruka neustálého proudění vzduchu. Zaléval jsem je opravdu výjimečně, většinou ve chvílích, kdy se listy začaly trochu svrašťovat, a ty nejstarší po okrajích výrazně červenat (což dělají dříve či později stejně, a jedná se o obdobu žloutnutí u většiny jiných druhů sukulentů). Prostředí jako na kapských stráních udělalo své, jenom květy stále nepřicházely. Omlouval jsem to skutečností, že jsou rostlinky ještě moc malé, a taky nedostaly „celé nebe“, jak by asi měly mít. Zatímco venku už značně rozkošatělé rostliny stejného druhu dávno dokvétaly, ve skleníku byl až na pomalý nárůst nových listů stepní klid. Až na samém konci prázdnin jsem v hustých shlucích droboučkých (délka 5-20mm, šířka 4-5mm) lísků objevil první poupátka. 
Stanul jsem tedy u cíle svého pokusného snažení. Rostliny zůstaly díky vodní regulaci přízemní, husté a barevné přinejmenším stejně jako ty venku. A přitom ještě vykvetly, i když o něco později. Teprve v klidu, při pohledu na jejich fotografie, jsem si uvědomil jak krásná rostlina je Delosperma aberdeense.
Jsem zvědav, jak tyto semenáčky přezimují, protože vlastně zůstanou na stejném stanovišti jako byly od jara do podzimu. Jenom vody budou dostávat  ještě méně, a teploty díky větrání budou v podstatě kopírovat ty venkovní. Jak se tito afričtí drobečci vypořádají s českou zimou, o tom se dočtele příští rok zjara.
Na úvodním snímku je normální trs Delosperma aberdeenense, pěstovaný venku na plném slunci a dešti. Z fotografie je patrné, kolik květů již rostlina od konce jara vyprodukovala. Následuje snímek prvního letošního kvítku u malých semenáčků, které jsou pěstovány v květináčcích o průměru pět centimetrů v letním skleníku. Detail kvítku na závěr dokazuje, jak nádherně dokáže barvy ladit  jen příroda.