Docela svěží PROBOUZENÍ
Letošní zima byla tuhá, na sníh nezvykle bohatá a především ukrutně dlouhá. Při pohledu z okna mám obavu, že ještě ani zdaleka není u konce! Vzhledem k trvalé sněhové pokrývce jsme dlouhé dva měsíce ani na okamžik nespatřili mrazuvzdorné delospermy, které máme v kamenných korytech a jiných nádobách po celé zahradě. Od počátku ledna, kdy je přikryla bílá sněhová peřina, nám rostliny zmizely z očí i částečně i mysli (přežijí stejně pokaždé!). O to více nás překvapilo, jak svěží se při tání na počátku března vynořily tyto africké rostliny z ledového (a to doslova) zajetí české zimy.
Ačkoliv jsou i na jihu Afriky zvyklé na ranní teploty klesající pod bod mrazu, něco podobného jako byla naše letošní zima tam zažít nemohou ani omylem.
Proto je obdivuhodné, s jakou noblesou se s jejími nástrahami dovedou vypořádat! Samozřejmě že občas nějaký trs delosperm odejde během zimy do věčných lovišť, ale příčiny úhynu mohou být také někde úplně jinde než v mrazech nebo množství sněhu, podobně jako u jiných rostlin. Příčinu dosavadních úspěchů vidím především v důkladném drenážování celého okolí rostlin a především vrstvy ležící bezprostředně pod nimi.
Jednotlivé druhy rodu Delosperma se vyrovnávají s naší zimou nejrůznějšími způsoby. Některé ji přežijí ve skvělé kondici, jakoby snad ani nepřerušily růst! To je i případ té na fotografiích, která s příchodem podzimu výrazně změnila zbarvení a nádherně zčervenala. To jí vydrželo i pod sněhem, s jehož zbytky na počátku března vytvořila nádherný kontrast.
Jiné druhy zase vypadají na počátku jara schlíple a skoro by se dalo říci neživě, ale několik 
dnů či týdnů jim stačí, aby se dostaly do dobré kondice, znovu získaly původní vzhled a zavčasu se připravily ke kvetení! Třeba taková Delosperma sutherlandii zase zimu prožívá v takřka bezlistém stavu. Vše zelené se už na podzim postupně zmenšuje, zasychá nebo se zatahuje pod zem, kde se nachází ztlousté kořeny. Právě ony jsou rezervoárem vody a živin, umožňujícím zjara rychlý nárůst nových listů a následně i zářivých květů. Tato rostlina s třpytícími se listy ale mnohem bezpečněji přezimuje v nevytápěném skleníku, kde může být po celou zimu i zcela nasucho!
Červeně zbarvenou delospermu na snímcích pěstujeme už spoutu let, aniž bychom znali její název. Její zářivě žluté kvítky patří k létu na naší zahradě už zcela neodmyslitelně. Jsem rád, že se jí podařilo překonat zimu pod tíhou sněhu a ledu stejně dobře jako jejím kolegyním stejného druhu v nevytápěném makrolonovém průchoďáku. Tam bylo za slunečných dnů samozřejmě o poznání tepleji než venku (i když se pravidelně větralo), ale přes noc stejná zima jakou zažívaly jejich příbuzné bez střechy nad hlavou. První zálivku dostaly rostliny v květináčích až na přelomu ledna a února, a přesto jsou po dlouhém období sucha stejně svěží a barevné jako na podzim, kdy se ke spánku teprve ukládaly! Dokladem je poslední snímek v tomto článku.
