sukulenty.estranky.cz

Delosperma sutherlandii je nádherná kytka, o tom není pochyb. Mezi sukulentáři bývala před třiceti lety známější než je dnes. V posledních letech jí ale zase přicházejí na chuť milovníci zimovzdorných sukulentů. Záměrně nepíši mrazuvzdorných, protože s tou mrazuvzdorností je to v případě Delosperma sutherlandii všelijak. O pěstování této skromné (až na množství slunečních paprsků) rostliny z afrického jihu jsme psali v rubrice „Mrazuvzdorné sukulenty“ již 23.5. 2009. V článku byly uvedeny i různé způsoby zimování této velkokvěté delospermy. Až dosud jsme nejčastěji využívali zimování v chladu, v bezlistém stavu a zcela nasucho, což vzhledem k tlustým řepovitým kořenům Delosperma sutherlandii není žádný problém.
Loni zůstaly rostliny pod širákem o mnoho déle než jiné roky, a taky byl na podzim čas se jim více věnovat. Už během léta jsem se snažil rostliny průběžně zbavovat zbytků květů, které je pak zbytečně vyčerpávají, takže samotné kytky občas působí značně povadle. Rostliny na odstranění zbytečné zátěže reagovaly spontánně rychlým nárůstem nových výhonků s další vlnou poupat, takže radost k velkých zářivě barevných květů byla loni opakovaná.Ještě před jejich postupným ukládáním k zimnímu spánku jsem opět odstranil zbytky květů a na rostlinách stihly narůst další zárodky čerstvých výhonků. Ty už na rostlinách zůstaly a nezaschly ani při dlouhém suchu, jemuž byly rostliny vystaveny až někdy do konce ledna. Ponechali jsme je tentokrát na plném slunci v letním makrolonovém průchoďáku, kde je přes den sice tepleji než venku, ale noční teploty přesně kopírují ty venkovní. Zde rostliny za postupného svrašťování v pohodě přečkaly zhruba tři a půl měsíce sucha. Jejich listy výrazně zmenšily svůj objem, ale nejevily ani na okamžik známky výrazné povadlosti. První symbolickou dávku vody dostaly teprve na počátku února, druhou, jen o malinko větší potom na počátku března. Zbarvení listů bylo tou dobou fialovohnědé, na povrchu byly mnohem hustěji ochlupeny a také papily na jejich pokožce mnohem výraznější než uprostřed českého léta. Letošní zima byla sice mírnější, než jsme tady na Vysočině zvyklí. Přesto mne potěšilo, v jak dobré kondici všechny rostliny přezimovaly ve spartánských podmínkách. Možná jim vyhovovala právě kombinace sucha s velkými rozdíly mezi denními a nočními teplotami v našem makroloňáku, kde si mohly povrchem listů také pochytat trochu té vzdušné vlhkosti jako doma na jihu Afriky. Ani jediná ze šestice takto zimovaných rostlin Delosperma sutherlandii nejevila zjara známky omrzlin nebo přílišného proschnutí. Nyní je tu to opravdové jaro, a rostliny jsou už nějaký čas venku na plném slunci. Vodu dostávají sice v malých dávkách, ale zato třikrát týdně, protože česrtvé povětří a nezvykle teplý jarní vzduch vysušuje substrát v jejich květináčích velice rychle. Jejich růstové středy se zazelenaly a rostliny celkově ožily. Teď už nás čeká jen příjemné čekání na první várku nádherných květů, které svým zářivým zbarvením i velikostí v rámci rodu Delosperma nemají mnoho konkurence.
Na úvodní fotografii můžete vidět rostlinu Delosperma sutherlandii v plném květu uprostřed loňského června. Následuje únorový pohled na rostlinu po dlouhých měsících sucha. A na závěr dubnové probouzení stejné rostliny Delosperma sutherlandii již venku pod širákem.