Jdi na obsah Jdi na menu
 


KRÁSNÉ CHVÍLE u KORYTA

19. 4. 2010

ObrazekNěkterým poslancům pomalu končí, ale nám naopak docela nedávno nastaly krásné chvíle u koryta. V našem případě mám samozřejmě na mysli koryta kamenná, osázená všelijakou drobotí, která se spokojí s málem a nadělá hodně parády. Především pak zjara, kdy definitivně zmizí sněhová peřina a miniaturní krajinky v korytech ožijí záplavou nádherných květů. Kdyby mi tolik času nezabraly sukulenty, věnoval bych se docela určitě pěstování lomikamenů.
Jejich latinský název Saxifraga znamená něco jako „lámat skály“, a je výrazem pro schopnost těchto mimořádně skromných rostlinObrazek prorůstat skalními štěrbinami, kde by málokterá jiná rostlina v boji s přírodními živly obstála. V tom se lomikameny hodně podobají mnoha sukulentům a úplně nejvíce mým oblíbených trpaslíkům rodu Monanthes.
Kdysi jsem si dokonce v zápalu zájmu o ně koupil skvělou knížku „Nejkrásnější lomikameny“ (R. Horný, K.W.Webr), kterou vydalo v roce 1985 nakladatelství Academia v nezapomenutelné edici „Živou přírodou“. To jsme ještě bydleli v paneláku a spřádali sny o vlastní zahradě.
Sny jsou od toho aby se plnily, takže když se dostalo i na budování zahrady, podařilo se nám sehnat několik kamenných koryt, z nichž některá osázela Ivanina maminka rostlinami všelikými, lomikameny samozřejmě nevyjímaje.
ObrazekRod Saxifraga je početný, a v době vzniku zmíněné publikace byl rozdělen na patnáct sekcí, z nichž pouze o jedné ona publikace pojednávala. Ta sekce se nazývá Porophyllum, nebo také Kabschia a jako „kabšie“ bývají také tyto drobné rostliny  mezi pěstiteli šasto nazývány. V přírodě rostou ve vyšších a středních polohách, v nížinách jen zcela výjimečně. Lomikameny si vystačí s minimem substrátu a velice dobře umějí zužitkovat vodu ze vzduchu, která u nás na Vysočině často a v hojné míře přichází v podobě mlh i ranní rosy.
V našich korytech je jim lépe než v tradiční skalce, protože zde mohou porůstat porézní tufové kameny a nám jejich pobyt v tomto prostředí značně usnadňuje regulaci vlhkosti. I po vydatných deštích voda z rostlin a jejich bezprostředního okolí rychle mizí, zatímco když se jim náhle nedostává, můžeme ji vždy podle potřeby rostlin dodat! Chce to jenom nalézt zdravý světelný kompromis. Ve stínu tyto nádherné rostliny nemá cenu pěstovat, protože ztrácejí své kouzlo, tkvící především v jejich kompaktním tvaru a hojnosti nádherných květů. Přemíra slunce v součinnosti s vysokými teplotami zase způsobuje prosychání bochánků droboučkých těl, čemuž se dá částečně zabránit občasným rosením nebo mírnou zálivkou. V době letních veder je to dokonce nutnost!
ObrazekLomikameny sekce Porophyllum prožívají dvě velice rozdílná období. Hlavní vegetační sezóna u nás začíná táním sněhu, z něhož už často vykukují zárodky budoucích květů. Rostliny pak vegetují až do příchodu podzimu, kdy postupně upadají do vegetačního klidu, který trvá po celou zimu. Délka těchto období se dá ještě částečně upravit přenesením rostlin do chladného skleníku, což samozřejmě platí pouze pro rostliny pěstované k mísách nebo květináčích.
Jaro s lomikameny je úžasné! Co bochánek, to jiná barva či odstín květů, které mnohdy září už ve chvílích, kdy v jejich bezprostřední blízkosti teprve tají sněhové závěje. Právě toto období je pro rostliny nejpříjemnější, protože mají dostatek vláhy, vzdušná vlhkost ze sněhového tání je v jejich blízkosti vysoká a sluníčko svítí tak akorát!
Při osazování koryta jsme měli štěstí, že se tehdy zrovna zastavil jeden pěstitel sukulentů ze Slovenska a výměnou za naše rostliny tu zanechal hromádku lehkých pěnovců s množstvím otvorů po celém jejich povrchu. Ty jsou pro pěstování lomikamenů sekce Porophyllum jako stvořené. Po letech v korytech získaly nádhernou přírodní patinu, a drobné bochánky rostlin rodu Saxifraga si na nich doslova lebedí. Na několika snímcích se s vámi o tuto jarní radost chceme podělit.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář