SEDUM LYDIUM
Co je malé, to bývá milé. Alespoň se to často říkává. V případě tohoto droboučkého rozchodníku z Turecka a Arménie to platí beze zbytku. Sedum lydium v těchto končinách světa roste v subalpinském pásmu, a za svůj druhový název vděčí jedné ze zdejších provincií (Lydia). Prakticky vše kolem této rostliny se odehrává v řádu milimetrů. Délka i šířka listů, průměr listových růžic (spíše však shluků či chomáčů drobných lístků) i bílých či jemně narůžovělých květů. Ty se objevují uprostřed léta, a částečně(ale pouze dočasně) pokazí až dosud kompaktní tvar rostliny.
Sedum lydium je odolná, kobercovitě rostoucí droboť, která k zdárnému růstu potřebuje maximum slunce a propustný substrát, zamezující dlouhodobému přemokření kořenů. Jinak má ovšem rostlina vlhkost ráda, ale v trochu jiné podobě. Především chladnější rána, provázená mlhami a rosou, bývají pro drobná těla hotovým balzámem. I v přírodě Sedum lydium údajně roste na vlhkých místech.
Barva droboučkých lístků může být tmavě nebo sytě zelená, ale také kovově modrozelená i zářivě červená. Záleží na růstové formě Sedum lydium, a částečně také na podmínkách v jakých roste. Pouze za maximální podpory slunečních paprsků lze dosáhnout přízemního růstu a hustých bochánků, složených z množství droboučkých těl na tenkých stvolech. Stonky mohou při takovém pěstování vysoké pouze 2-3cm, bývají obvykle takřka holé, a pouze na vrcholu ozdobené zmíněnými chomáčky drobných lístků.
Vzhledem ke svým rozměrům je Sedum lydium rostlinou vhodnou k osazování menších ploch. Na skalce se nabízí štěrbiny mezi kameny. Při pěstování v miskách je třeba rostlinám čas od času přilepšit trochou vody z konvičky, zvláště pak v obdobích sucha a déle trvajících veder. Letošní léto je v tomto ohledu hodně divné, takže už jsem uvažoval o jejich přenesení na chráněné místo, ale zatím jsem se k tomuto kroku neodholal.
Sedum lydium je za výše uvedených podmínek snadno pěstovatelnou rostlinou, a stejně snadno ji lze i množit. Nejefektivnější je dělení trsů, vznikajících z částečně poléhavých stonků. Ty kopírují nějaký čas povrch substrátu, a poté z nich začnou vyrůstat kolmo vzhůru nové, tenké výhony. Samozřejmě je možné i zakořeňování jednotlivých vrcholů, ale vzhledem k drobným rozměrům se jedná o práci nimravou, a tudíž nepřiliš efektivní. Kořenění však netrvá dlouho. Pokud Sedum lydium pěstujeme v miskách, je vhodné čas od času provést zmlazení rostlin, protože po nějakém čase jsou jejich stonky příliš dlouhé a mají zmíněný sklon k poléhavosti.
Sedum lydium je i navzdory svým rozměrům rostlina naprosto nepřehlédnutelná, zvláště pokud je v zářivě červeném provedení. Pokud ji chceme využít ke společné výsadbě, pak rozhodně pouze s jinými drobnějšími, a nepříliš živelně se rozrůstajícími druhy rostlin. V opačném případě se nám tato krásná rostlinka po nějakém čase může úplně ztratit z očí, zadušena svými robustnějšími a rychleji rostoucími sousedy. Vzhledem k její křehké kráse by to byla věčná škoda. Od té doby, co jsme si Sedum lydium pořídili, ho mám raději stále na očích. Nutno dodat, že je to velice příjemný pohled.
Sedum lydium na úvodním snímku dostalo v době před fotografováním dostatek sluníčka, a protože roste mezi kameny, užívá si jeho žáru dvojnásob. Následuje detailní pohled na jeho droboučké lístky. Třetí fotografie je přibližně ze stejné doby (8.6.2009), a přestože rostlina na ní je umístěna na úplně stejném stanovišti jako ta předchozí, její vzhled je trochu odlišný. Pak ale nastaly dlouhé a vydatné deště, vlivem nichž tato rostlina sice výrazně narostla, ale zároveň ztratila své předchozí vybarvení. Mezi pořízením obou snímků přitom uplynulo pouhých osmnáct dnů!