SKLÁDÁNÍ BARVIČEK
Mrazuvzdorné sukulenty nejsou většinou tak výrazně, nebo často až kýčovitě zbarvené, jako jsme tomu zvyklí při letnění na plném slunci u některých druhů z jejich exotického příbuzenstva. Jenomže co se týče barev, jejich paleta je u nich snad ještě pestřejší. A nesmíme zapomenout, že dnes jsou teprve na startu, protože ještě docela nedávno jejich drobná těla pokrývala vrstva sněhu.
Výhodou těchto sukulentů z čeledi Crassulaceae (tlusticovité) je jejich drobný, většinou kobercovitý růst, tak jak jsme tomu zvyklí u většiny tradičních skalniček. Rychlost jejich růstu se dá snadno regulovat prostorem, a také množstvím vody. Pokud chceme mít tyto rostlinky v co možná nejpřirozenějších tvarech a barvách, měli bychom po většinu roku ponechat zálivku na přírodě, a z konvičky vypomoci pouze ve výjimečných případech. To ovšem platí pro jejich klasické pěstování na skalce, kde mají rostliny při troše snahy vláhu pořád odkud brát, byť často ve značně omezené míře.
Jakmile se je rozhodneme pěstovat v nádobách, často navíc keramických nebo vyrobených z pálené hlíny, pak nezbývá než čas od času rostlinky zalít. S vodou to nesmíme ale v žádném případě přehánět. Mějme stále na paměti, že se stále jedná o sukulenty, navíc rostoucí v přírodě v mnohem svízelnějších a skromnějších podmínkách než jaké jsou v květináčích či mísách.
Vzpomínám si na paní, která kupovala naše skleníkové sukulenty, a poté z nich sesazovala pestrobarevné mísy, které pak umisťovala na značně vzdálený hřbitov. Dostala se tam většinou pouze jednou za měsíc, a někdy i po delší době. Sukulenty se jí na plném slunci nádherně zbarvovaly, a ve skromných podmínkách, provázených dlouhými obdobími sucha vypadaly téměř jako jejich příbuzenstvo z přírody. Na podzim se rostliny stěhovaly pod střechu, a zjara zase na hrřitov až do chvíle, kdy se zalíbily někomu jinému.
Český národ nepředěláme, ale přesto jsem se letos něco podobného rozhodl zkusit právě s mrazuvzdornými sukulenty. Díky decentnějším, a pro české lidičky tudíž přirozenějším barvám svých listů třeba budou mít na hřbitově větší šanci na přežití. Navíc v jejich případě odpadá ono podzimní stěhování. Když jim budu v zimě přece jenom chtít poskytnout určitý stupeň ochrany, můžu je vždycky i s mísou zastrčit pod živý plot z tújí, sousedící s hroby.
Jakmile nastanou dlouhé, slunečné dny, tyto rostlinky ještě výrazně změní svou tvář, a to nejenom barevně. Většina z nich nádherně kvete, takže barevné proměny těch křehkých bochánků budou ještě o poznání pestřejší.
Pokud se tedy rozhodneme sesazovat více druhů rostlin do společné nádoby, máme v podstatě dvě možnosti, jak s touto činností začít. Musíme se totiž nejdříve rozhodnout, zda budeme při osazování postupovat podobně jako na skalce (tedy že jim ponecháme prostor k dalšímu rozrůstání podle druhu rostliny), nebo rovnou zaplníme rostlinkami a kameny celou plochu mísy. U skleníkových sukulentů jsem zvyklý na druhý způsob, a proto jsem jej letos zjara využil i u jejich otužilejších příbuzných.
Plochu v nádobách jsem rozdělil kameny na několik menších celků. U teplomilných sukulentů často kameny ve společné výsadbě vůbec nepoužívám, ale zde mi to připadá praktické. Kameny alespoň částečně zamezí vzájemnému prorůstání koberců jednotlivých druhů. Protože jsem se rozhodl pro variantu takřka plného obsazení veškerého prostoru v misce, čeká mne průběžné krocení zajatců v ní umístěných. O omezeném přísunu vody a plném slunci jsem se již zmínil. Dalším opatřením, které v menší míře provádím i u běžných sukulentů, je průběžné odstraňování přebytečných výhonů. V případě těchto otužilých drobečků se bude v mnoha případech jednat rovnou o odstarňování menších trsů při okrajích. Těch pak mohu využít k dalšímu množení, stejně jako jednotlivých výhonků. O dostatek materiálu pro další hry se sukulentními barvičkami tedy v případě těchto rostlin nebude při jejich vitalitě nikdy nouze.
Mrazuvzdorné sukulenty rodů Sedum, Sempervivum, Crassula, Jovibarba či Rosularia lze díky jejich drobným rozměrům doporučit i na balkóny paneláků, kde se z nich dá na relativně malém prostoru vytvořit dokonalá imitace klasické zahradní skalky. Rostliny na balkóně spolehlivě přečkají zimu, a zjara mají náskok oproti těm na skalce, protože se do nich slunce opírá zpravidla mnohem intenzivněji než kdekoliv jinde.
Osazovat samozřejmě lze nádoby nejrůznější velikosti, ale ani v tomto případě se nevyplácí extrémy. Příliš malé nádoby vysychají na čerstvém povětří doslova před očima, zatímco s těmi obřími se zase obtížně manipuluje. Proto i zde platí zlatá střední cesta, která může být při troše přemýšlení ještě nejrůznějšími způsoby vylepšena.
Jako ukázku do tohoto článku jsem zvolil trojici stejných keramických misek, které svým tvarem trochu připomínají korýtka na krmení domácích zvířat. Jenom jsou barevnější, pokryté kvalitní glazúrou a na dně opatřeny pořádnými odtokovými otvory. Mám rád pestré barvy u rostlin, takže misky mohou být klidně i strohé a nevýrazně barevné. Na druhou stranu zase nejsem žádný puntíčkář a systematik, takže volím klidně každou jiné barvy. Když je postavím vedle sebe na okenní parapet, bude pohled na ně alespoň trochu veselejší. To však není ani zdaleka podstatné, protože hlavní roli hrají sukulentní rostliny v miskách zasazené.
Komentáře
Přehled komentářů
Mohu si objednat sestavu na 1.obrázku?
Díky za odpověď
dasa.jurcikova@seznam.cz
Díky za úžasné stránky!
(Danuše Jurčíková, 10. 3. 2010 10:15)