sukulenty.estranky.cz

Po dlouhé době mohu v souvislosti s dálným ruským východem napsat také něco pozitivního. Sibiř pro mne ale stejně zůstane nehostinnou, byť možná i krásnou krajinou, kam ruští bolševici (a před nimi i jimi tolik nenáviděný car) posílali lidi jiného názoru a přesvědčení. O to překvapivější pro mne bylo zjištění, jak krásný sukulent odtud pochází. Výrazným zbarvením listů se tento rozchodník z dálného východu vyrovná svému mexickému příbuzenstvu z čeledi Crassulaceae, a pokud vykvete, tak ho v mnohém i předčí.
Sedum pluricaule má výrazně sukulentní listy, narůstající hustě na krátkých stoncích. Barva listů je proměnlivá podle intenzity oslunění i venkovní teploty. Zjara bývají ojíněné lístky ještě šedozelené, ale v průběhu léta se postupně zbarvují do fialové či růžové. Na jejich povrchu občas vystupuje i výrazné vzorování, které se však časem ztrácí pod ochrannou voskovitou vrstvou, způsobující jejich ojínění.
Růžové jsou uprostřed léta nejenom listy, ale také květy, které se v hojném množství objevují na vrcholsích většiny stonků. V době květů se až dosud přízemní stonky zásluhou květních stvolů přece jenom stávají vyššími (díky poléhavosti spíše delší). Po odkvětu se vyplatí protáhlé vrcholky odstranit, na což rostlina reaguje vcelku rychlým nárůstem množství nových bočních odnoží.
Protože Sedum pluricaule odnožuje opravdu hojně, pěstitel se brzy dočká hustých trsů těl. Hustých však pouze v případě, že rostlině dopřeje plné slunce a nepřehání to s vodou. Sedum pluricaule si většinou vystačí s tím co spadne z nebe, ale v době dlouhotrvajících veder je vhodné přece jenom trochu přilepšit z konvičky. 
Vzhledem k svému původu je Sedum pluricaule samozřejmě mrazuvzdorné se vším všudy, a u nás se musí naopak cítit tak trochu jako na exotické dovolené. V silně sukulentních listech je dostatečná zásoba vody, která umožní i přezimování zcela nasucho ve studeném skleníku nebo pařeništi (v obojím případě samozřejmě v zimě větraném).
Sedum pluricaule není rostlina nějak vzlášť rozpínavá, a tudíž vhodná k osazování úzkých škvír mezi kameny, do kamenných zídek i menších nádob. Vždy ale musíme pamatovat na zmiňované maximum slunečních paprsků, protože jinak se stonky vytahují za světlem a rostliny ztrácejí kompakní tvar. Totéž je potká při pěstování v příliš výživném substrátu s velkým podílem kompostu či ornice (S. pluricaule také není rostlina vhodná do klasického záhonu). Substrát by měl být propustný, s velkým podílem písku nebo štěrku, čímž zároveň zamezíme občasným hnilobám kořenů. Také by měl zároveň být chudý na živiny, aby listy zůstávaly malé a rostlina tvořila kompaktní bochánky těl.
Sedum pluricaule je ozdobou každé skalky i společné výsadby s ostatními mrazuvzdornými sukulenty. I v pestrobarevné směsici je to rostlina naprosto nepřehlédnutelná, a proto mezi skalničkáři velice oblíbená. V mém případě to byla láska na první pohled, protože mi v mnohém připomíná některé mexické příbuzenstvo z čeledi tlusticovitých (Crassulaceae), jen ve zmenšeném vydání. Protože se Sedum pluricaule i snadno množí, může ho mít každý za nějaký čas na své skalce kolik se mu jen zachce.
Trs Sedum pluricaule na úvodním snímku z počátku června má ještě barvu spíše šedozelenou. Na konci července byla pořízena druhá fotografie, z níž je patrné, že růžová začínala na listech zvolna převládat. Krása rostliny se ještě znásobila na počátku srpna, když se otevřely první kvítky zářivého zbarvení. Když se na ně podíváte na třetím snímku, možná vám budou také připomínat zmenšeniny květů Tacitus bellus (Graptopetalum bellum). Z tohoto snímku je patrné, že Sedum pluricaule se rozhodně neztratí ani v barevně velice silné konkurenci jiných mrazuvzdorných sukulentů (v pozadí Sedum hakonense 'Chocolate Ball' a S. lydium). Detail květů na poslední fotografii je dokladem jejich vskutku ohromující výraznosti.