sukulenty.estranky.cz

Miniaturní zemní bromélie z daleké Argentiny je jedinou zástupkyní čeledi Bromeliaceae (broméliovité), která kromě tilandsií žije se sukulenty v našem skleníku. Pořekadlo „co je malé, to je milé“ v jejím případě platí stoprocentně. Společně s Abromeitiella brevifolia a A. abstrusa tvoří miniaturní rod sukulentních bromélií, které mají prakticky stejné nároky na pěstování jako většina ostatních sukulentů.
Chtějí hodně světla, ale ne sluneční palbu po celý den. Protože milují čerstvý vzduch a nejsou zároveň příliš vhodné k letnění, zaujímají v našem skleníku protekční místečko v těsné blízkosti větracího okna na východní straně. Rostou po většinu roku pomalu, v nejteplejších měsících roku se mi zdá, že nerostou vůbec. Vodu v mírných dávkách ale spotřebují neuvěřitelně rychle. Jejich hlavní růstové období začíná s příchodem podzimu a trvá do jara. V té době také rostlina nenápadně vykvétá ze středu drobných (max. 3cm) listových růžic. Protože květy jsou takžka stejně zelené jako kropenaté a po okrajích zubaté listy, všimne si jich pouze pozorný pěstitel. Právě v době květu se růžice dělí a vytvářejí husté bochánky světle zelených těl. Ačkoliv je v literatuře často doporučováno jejich teplejší zimování (15-20°C), troufám si těmto názorům oponovat. U nás bývá ve skleníku teplota kolísající mezi 10 a 12°C, často však klesá i na pět stupňů. Rostliny nikterak netrpí, jsou svěží, zdravé a už dobrých deset let pravidelně kvetou.
Pro jejich zdárné pěstování jsou vhodné mělké nádoby, jejichž obsah snadněji vysychá. Jakýmsi přilepšením je občasné rosení v teplejších měsících, které provádíme vždy brzy ráno nebo večer. Protože tyto maličké bromélie stojí ve skleníku hned vedle sbírkových trichodiadem, bereme je foukačkou jedním vrzem.
Abromeitiella chlorantha je zajímavým zpestřením a obohacením sukulentní sbírky. Už dávno pro nás neznamená pouze latinský název, který otevírá pravidelně rejstřík takřka každé knihy o sukulentech.