sukulenty

Někteří botanici považují veškeré rostliny rodu Adenium za jediný druh s několika poddruhy (subspeciemi), jiní zase rod dělí na samostatné druhy a další považují některé z nich pouze za přírodní přechodové formy mezi jednotlivými botanickými druhy. Situace se přitom co chvíli mění a není tedy divu, že i rostlina z dnešního článku se v minulosti jmenovala různě (Adenium swazicum, Adenium boehmianum subsp. swazicum, Adenium obesum subsp. swazicum). Pro amatérské pěstitele ale není jméno rostliny až tak podstatné, protože sotva si to aktuální a vědecky posvěcené trochu osvojí, už se kytka zase jmenuje jinak. Přitom zůstává stále stejná, dokonce se dá říci, že svým způsobem naprosto nezaměnitelná.
Tu naši máme už možná deset let. Kupovali jsem ji kdysi jako bezejmennou společně s jinými adenky. Vybral jsem si ji tehdy do sbírky právě kvůli její odlišnosti, patrné už na první pohled. A to jsem ještě neviděl květy, které se objevily až o pár let později. Zrovna ony jsou také jedním z výrazných rozlišovacích znaků od dalších poddruhů. Květy Adenium obesum subsp. swazicum jsou striktně jednobarevné. Takřka stejný odstín růžové či růžovočervené pokrývá vždy celou plochu květů, jen bývá v přírodě i kultuře hodně variabilní. Barevná škála začíná na slabounce růžové až téměř bílé a končí až na tmavě růžové, hraničící s purpurovou.
Květy tohoto poddruhu (nebo druhu, chcete-li) mají holou trubku, prašníky bývají krátké a nikdy nepřesahují její okraje. Květy dosahují obvykle průměru 5-7cm a objevují se na konci našeho léta nebo začátkem podzimu, kdy jiná adenia v naší sbírce dávno kvetou nebo už i zvolna odkvétají. Pokud je rostlina umístěna na slunečném stanovišti, pravidelně zalévána a vydaří se počasí, mohou květy zdobit její korunu klidně ještě o vánocích. Poupata narůstají obvykle zároveň s mladými listy.
Právě listy jsou dalším vodítkem, odlišujícím tuto rostlinu od ostatních příslušníků všeobjímající rodiny adenií. Jsou obráceně kopinaté, s nejširším místem ve své poslední třetině. Jsou také světlejší, než jsme zvyklí u většiny ostatních poddruhů, a postrádají výraznou žilnatinu jako třeba stejně úzké listy subsp. somalense. Listy bývají hned od počátku výrazně prohnuté, na spodní straně světlejší, porostlé jemnými chloupky a na omak příjemně hebké. Jejich délka bývá uváděna v rozmezí 40-130mm, šířka 7-30 milimetrů. Naše rostlina je co se jejich velikosti týče tak někde uprostřed. Listy narůstají o poznání později než u ostatních adenií, přitom jejich zárodky se na vrcholech větví objevují většinou již brzy zjara. Pak ale jakoby se jejich vývoj na čas zastavil a pokračují v něm teprve uprostřed léta, kdy jejich živelný nárůst provází i první poupata.
Adenium obesum subsp. swazicum také nevytváří v mládí tak baňaté kmeny jako většina ostatních adenií. Kmen je poměrně tenký, rovný a také výrazně zelenější než u většiny jiných adenií. Jeho ztloustlá a bizarně propletená část zůstává zcela ukryta pod zemí. Podobně tomu je patrně i v přírodě, soudě alespoň podle fotografií z lokalit. Ty se nacházejí ve Svazijsku, jak ostatně vyplývá i z pojmenování rostliny, ale i v přilehlých oblastech východní části Jihoafrické republiky. V literatuře bývá uváděn i výskyt v sousedním Mozambiku. Podle většiny zdrojů nepřesahuje výška rostlin v přírodě 65cm, a dle fotografií se většinou jedná o neuspořádané keříky, bez květů patrně docela nenápadné, často i výrazně poléhavé. Rostou v jílovitých i písčitých půdách otevřených lesů a savan (často prý i v brakických půdách) v nadmořských výškách 300-400 metrů. Zajímavé je, že spousta spolehlivých zdrojů uvádí výrazně vyšší toleranci subsp. swazicum vůči chladu, zatímco v české literatuře (Ježek/Kunte – Encyklopedie sukulenty) je naopak zdůrazňována její teplomilnost. Protože v oblastech přírodního výskytu bývají poměrně chladné zimy, měla by na ně být rostlina zvyklá. Jenomže jak už pěstitelé sukulentů v srdci Evropy dávno vědí, není zima jako zima! Všeobecná shoda naopak panuje v lidovém pojmenování „Summer Impala Lily“, na některých fotografiích potvrzenému dokonce i příslušnou antilopou, postávající u rozkvétlého keře Adenium obesum subsp. swazicum. Podle údajů ochránců přírody je většina přírodních lokalit této rostliny silně ohrožena budováním plantáží cukrové třtiny a jinou zemědělskou činností. Za posledních 60 let ubyla polovina území jejich přirozeného výskytu, a pokud bude tento trend pokračovat, za dalších třicet let bude Adenium obesum subsp. swazicum růst pouze na chráněném území Kruger National Park, kde se v současnosti nachází asi 10-20% veškeré zbývající populace.
V praxi se o naši jedinou rostlinu (i když ještě dvě menší vypadají hodně podobně) staráme úplně stejně jako o ostatní adenia v naší sbírce zastoupená. Společně s nimi ji stěhujeme v druhé polovině června (podle vývoje počasí) do letního makroloňáku, a s příchodem podzimu zase zpět do prosklené verandy, kde se přes zimu snažíme udržovat teplotu nad 15°C. Po celou zimu zaléváme mírně jednou týdně, bez ohledu na to, zda je rostlina olistěná či není. Vzhledem k pozdnímu kvetení ji většinou stěhujeme na zimoviště ještě obalenou květy, ale už se žloutnoucími listy, které potom vzhledem k suchu v krátké době opadají zcela.
Od konce jara do podzimu zaléváme vydatně, vždy přímo na listy a větve, což je v jejím případě obzvláště praktické. Adenium obesum subsp. swazicum je totiž opravdovým magnetem pro svilušku, která její listy miluje, stejně jako listy Adenium subsp. arabicum. Je to ale pouze částečná prevence, kterou samozřejmě musíme doplnit občasným chemickým postřikem, který se v rámci možností snažíme pravidelně střídat, aby si na něj ty potvůrky příliš nezvykly. Pokud nastanou ty opravdové letní dny se vším všudy, zaléváme dvakrát až třikrát týdně (platí pro všechna adenia), ve zbylé dny večer kropíme. Substrát v tomto období zůstáva v podstatě neustále vlhký. Za ta léta jsme si už osvojili optimální dávky vody, takže do podmisek málokdy něco proteče. Ztloustlé podzemí je dokonalou zásobárnou vody pro nadzemní část rostliny, takže pokud by na to přišlo, klidně i v létě vydrží dva nebo tři týdny bez vody. Na dlouhá období sucha však reaguje mnohem spontánněji než ostatní adenia, někdy i hromadným shozením veškerých listů. Květy si však vždy ponechá!
Jejich zárodky se pravidelně objevují v druhé polovině července, když už ostatní adenia dávno kvetou. První z květů se otevírají zpravidla v srpnu a kvetení vrcholí v září a říjnu. Jak již bylo řečeno, pokračovalo by v případě příhodnějších klimatických podmínek ještě mnohem déle. Pouze u adenií v naší sbírce děláme výjimku ohledně přihnojování. Pokud jsou obaleny poupaty, dáváme jim 1-2x během sezóny jakékoliv hnojivo na květy, které máme zrovna namíchané na jiné než sukulentní rostliny. Vzhledem k opožděnému kvetení dostává 'swazicum' obvykle jen jedinou dávku hnojiva, a někdy ani tu ne. Přesto nepamatuji, že by z rozkvetlé rostliny upadlo byť jen jediné poupě!
Než jsem začal psát tento článek, musel jsem se vrátit fotoarchivem proti proudu času, abych zjistil, odkdy vlastně tahle kytka v naší sbírce kvete, protože její obalená podzimní koruna se pro nás stala postupem času již samozřejmostí. Dospěl jsem až k srpnu roku 2011, kdy jsme ji fotili poprvé, což ovšem neznamená, že nekvetla již dříve. Od té doby každopádně hojně kvete podzim co podzim, nehledě na radikální úpravy koruny, prováděné zhruba každý druhý rok.
Zatím jsme z ní nezkoušeli brát řízky k zakořenění, což se budeme v nadcházející sezóně snažit napravit. Podle údajů v literatuře je prý řízkování docela snadné, tak uvidíme. Co naopak rozhodně testovat nehodláme je její odolnost vůči poklesům teplot až k bodu mrazu, jak o ní píší na některých webech.
Adenium obesum subsp. swazicum nabízí i množství kultivarů, které šlechtitelé získali pečlivým výběrem a následným vegetativním, a snad už i generativním množením. Možná že naše rostlina je jedním z nich, ale možná taky není. Pokud by platila možnost č. 1, pak nejblíže by vypadal kultivar 'Boyce Thompson', fotografie jehož květů lze na internetu také občas spatřit, ale velice podobně jsou zbarveny i mnohé rostliny přímo z jihoafrické přírody. Pro nás, amatérské pěstitele, je ale tento údaj stejně nepodstatný jako informace jak se právě teď ta nádherně kvetoucí kytka jmenuje. Vždyť možná právě v tomto okamžiku ji zase nějaký botanický horlivec přejmenovává!
Fotografie v článku jsou řazeny chronologicky, tak jak jsme pořizovali a později dohledávali v našem archivu. Na té úvodní je první zdokumentovaný květ Adenium obesum subsp. swazicum v naší sbírce, který se otevřel v srpnu roku 2011. Následuje společná srpnová fotografie kvetoucí rostliny s ostatními adenii v našem letním makroloňáku („swazicum“ úplně vpravo). Na třetím snímku je zachycena část její rozkvetlé koruny na přelomu září a října stejného roku. Čtvrtá fotografie rozkvétající rostliny je z počátku srpna 2015. Obrázky č. 5 a 6 byly pořízeny před letním makroloňákem o dva týdny později. Zbylá trojice fotografií je z konce loňského září a počátku října. Poslední květy se na stejné rostlině otevíraly ještě v prosinci. Odstíny květů na fotografiích se mohou zdát odlišné. Ve skutečnosti však byly stále stejné, rozdílné naopak byly foťáky a světlo v době pořizování snímků!