sukulenty.estranky.cz

Když rozkvete více rostlin Adenium obesum najednou, rázem zjistíme, že květy každé z nich jsou trochu jiné. Navíc se mění intenzita jejich zbarvení od prvního do posledního dne kvetení. Ale pořád jsme ještě u klasického adenia, tak jak jej nejvíce známe.
Pak jsou zde nejrůznější kultivary, většinou asijské provenience. Jsou jich desítky, a mnohdy se jedná o květy opravdu divokých barevných kombinací, takže se člověk už málem zdráhá uvěřit, že se nejedná o kytky umělé. Mezi nimi jsou také adenia s květy bílými jak sníh. Nakoupili jsme si před časem malé semenáčky, které od té doby sice trochu (vzhledem k našemu způsobu pěstování ale opravdu jen trochu!) povyrostly, ale ke kvetení se stále ještě nemají. A tak jsme si letos na počátku léta pořídili kytku větší, již květuschopnou. Zčásti samozřejmě kvůli očekávaným bílým květům, ale především proto, že to byla kytka mimořádně hezky rostlá, s tlusťoučkým kmenem a hustou korunou větví.
Jako všechny přistěhovalce v naší sbírce ji čekalo okamžité přesazení do našeho sukulentářského substrátu (kupovaný zahr. substrát s pískem asi půl na půl). Činíme tak vždycky z jediného důvodu. Protože známe jeho vlastnosti, dokážeme docela dobře odhadnout, kolik vody můžeme rostlinám v něm zasazených dopřát bez rizika, že by potom ve vlhku stály zbytečně dlouho! Je značně rizikové pěstovat svoje rostliny v desítkách všelijakých substrátů od nejrůznějších pěstitelů, z nichž každý reaguje na vodu jinak. A téměř jistou sukulentářskou sebevraždou je ponechat rostliny v rašelino-kokosové směsici, podobné té, v níž pěstují rostliny Holanďané a další provozovatelé sukulentářských velkopěstíren. A to byl zrovna případ této rostliny, jíž se v husté spleti lesklých listů již skrývaly zárodky bílých poupat!
Přesazení přežila v pohodě, a dokonce se v drsnějších podmínkách našeho letního makrolonového průchoďáku ani nezbavila většiny listů, jak to obvykle dělávají rostliny do té doby pěstované v přistíněných sklenících, jichž je u nás mezi sukulentáři většina. Samozřejmě časem také u ní nastanou určité vizuální změny, její nové listy už budou narůstat prohnuté minimálně jako lžíce na nazouvání bot, aby byly schopny lépe čelit nefiltrovanému žáru pod tenkým (4mm) nestíněným makrolonem. A také jich bude postupně ubývat, protože rostlina bude muset svou energii spravedlivě rozdělit mezi ně a květy.
Samotné květy mne překvapily svou velikostí (8-9cm). Ten první jsem si vyloženě užíval. Další pak záhy pokryly velkou část koruny, a dělají nám radost kdykoliv vkročíme do letního bytu našich sukulentíků. V záplavě růžového příbuzenstva jsou naprosto nepřehlédnutelné, a při pohledu do vrcholů rostliny je jisté, že se z nich budeme těšit přinejmenším ještě několik dalších týdnů!
V některých květech si udělali letní byt pavouci a v trubkách květů si ukrývají svou kořist, kterou jsou převážně nepříjemní ušáci. S pavouky máme v obou sklenících tichou dohodu o neútočení. Jejich stavby narušuji pouze zcela výjimečně, a to ve chvílích kdy to přeženou, a ta sukulentní krása se pod jejich pavučinami zažíná úplně ztrácet. U kytek letněných pod širákem dokážou celou zalévací mísu (samozřejmě s otvory ve dně) rostlin potáhnout za jedinou noc, ještě dříve než spadne ranní rosa! Bílá je symbolem čistoty, a čistá je i naše radost z těch nádherných květů, které letos poprvé prozářily naše sukulentní léto plné shonu.
Na úvodním snímku vidíte první poupata, na druhém už první květ o průměru osmi centimetrů. Na třetí fotografii už bílá zakrývá z velké části zelenou. Na závěr západ slunce v zadní části našeho letního průchoďáku (díky rostlinám už dávno neprůchodného). Bílé adenium se určitě mezi většími příbuznými různých odstínů červené a růžové neztratí!