sukulenty.estranky.cz

Jedním z našich pěstitelských cílů je, abychom své rostliny vzhledově co možná nejvíce přiblížili jejich přírodním vzorům. U spousty sukulentů to dokonce i funguje, když dostanou své. Jsou ovšem druhy, jejichž přírodní vzhled prostě v kultuře napodobit nelze. Jedním z takových je i Adenium socotranum, podle novější botanické nomenklatury Adenium obesum ssp. socotranum. Obě pojmenování seale mezi pěstiteli používají v přibližně stejné míře, a je na každém, aby si zvolil které mu více vyhovuje. Z mého amatérského pohledu je tato rostlina zcela odlišná od všech adenií, která jsme kdy pěstovali, a to docela výrazně již od útlého věku!
Kdo má rád sukulenty a poprvé spatří snímky této rostliny z přírody ostrova Sokotra (jinde nerostou), nutně musí užasnout. I kdyby se mu nakrásně podařilo po dlouhých letech vypěstovat doma ve skleníku výjimečně hezký exeplář Adenium socotranum, vždycky mu už ke spokojenosti bude chybět ta strohá, a přitom tak úžasná krajina ostrova Sokotra, které na mnoha místech vévodí právě tlusté kmeny Adenium socotranum. S tím ale my v srdci Evropy nic nenaděláme!
Náš kamarád Luboš Hojný, o němž jsme už v minulosti psali v rubrice „Sbírky našich přátel“ (4.6. 2008), tu krásu viděl na vlastní oči už několikrát. Dá se o něm dokonce směle říci, že Sokotra se stala jeho druhým domovem.Naše první jarní cesta za sukulenty vede každoročně právě k němu do Dvora Králové nad Labem. Z té loňské jsem si přivezl nádherný dárek, jímž jsem se bez uzardění chlubil mnoha sukulentářským návštěvám v našem skleníku. Přiznám se, že si marně vzpomínám, kdy jsem naposledy držel v ruce tak nádhernou kytku! Prý k narozeninám, které oba slavíme ve stejný dubnový den! Jak jsem ji dostal, nepouštěl jsem ji už z ruky ani na okamžik, aby se mi náhodou neztratila někde v té nepřehledné sukulentní džungli Lubošových skleníků.
Protože byla kytka zasazena v čisté pemze, okamžitě jsem ji přesadil do „našeho“. Pemzu v květináči mám rád stejně málo jako drcený polystyren. Přichytí se na kořeny rostlin, které se pak při přesazování trhají až běda. A právě u adenií všeho druhu je to dost ke škodě věci, protože zbytečně poškozené kořeny bývají v jejich případě příčinou většiny hnilob a následných úhynů rostlin. Asi jsem postupoval dostatečně obezřetně, protože to nádherná rostlina nejenom přežila, ale vzápětí si bez problémů zvykla i na nestíněné stanoviště na plném slunci v našem letním makrolonovém průchoďáku!
V minulosti už jsem nějaké Adenium socotranum zahubil, a to jsem kolem nich chodil skoro po špičkách! Protože jsem v tomto ohledu pověrčivý, tentokrát se už nic podobného nekonalo a klenot naší sbírky dostával naprosto stejnou péči jako všechna ostatní, běžněji pěstovaná adenia. Což znamená od konce jara do příchodu podzimu vodu shora na listy i kmen, za slunečných dnů třeba i obden, a pravidelné večerní kropení k tomu! Za maximum slunečních paprků a neustále proudící čerstvý vzduch rostlina poděkovala tmavými listy s výraznou žilnatinou, získávající na slunci ještě růžový nádech. V současné době je ale úplně bez listí a dostává od Ivany trochu vody jen každou sobotu, stejně jako veškeré ostatní rodové příbuzentsvo v zimní zahradě i za okny naší domácnosti.
Adenium socotranum popsal v roce 1904 rakouský botanik Friedrich Vierhapper, profesor vídeňské univerzity a cestovatel. Sokotru navštívil už koncem 19. století, a v roce 1907 byla vydána jeho publikace o flóře tohoto ostrova, a ještě dvou dalších, ležících v Indickém oceánu nedaleko od Sokotry (Abd el Kuri a Semha). Jako Adenium obesum ssp. socotranum rostlinu přejmenoval v roce 1966 slavný botanik a objevitel mnoha sukulentních rostlin John Lavranos, Portugalec narozený na řeckém ostrově Korfu.
V přírodě se jedná o rostliny mohutné, dosahující výšky i kolem pěti metrů a průměru kmene až 2,5 metru! Jejich kmeny jsou pokryty rozpraskanou borkou šedohnědého zbarvení a listy si rostliny na vrcholech větví udržují pouze několik měsíců v roce. Listy tohoto druhu (nebo poddruhu, chcete-li) jsou menší než u ostatních adenií, stejně jako květy (4-7cm). Adenium socotranum obývá kamenité stráně ostrova Sokotra takřka od úrovně hladiny moře až do nadmořských výšek okolo 1200 metrů! V mých očích jsou to nejkrásnější vodní nádrže na světě!
U mé narozeninové kytičky jsem proti ostatním adeniím v naší sbírce pozoroval uprostřed léta jediný rozdíl. Její listy ani za největších veder nemění svůj tvar, a pomaličku probíhá (oproti běžnějším A. obesum) i jejich obměna na vrcholech rostlin. Málo jich přirůstá, ale ještě méně za stejnou dobu opadává! O to rychlejší je ale potom jejich hromadný opad s příchodem podzimu, kdy jsme začali omezovat velice  štědrou letní zálivku. V případě Adenium socotranum to byla otázka snad dvou či tří dnů, kdy z jejího vrcholu zmizely úplně všechny listy! Dnešní rozměry darované pachykaulní krasavice jsou 12cm na výšku od úpatí kmene až po bezlistý vrchol, při průměru kmene 5,5 centimetru!
V kultuře Adenium socotranum stále ještě není zcela běžnou rostlinou, a bude tomu tak patrně ještě nějakou dobu, než začnou plodit první kulturní rostliny. Zatím se asi jedná spíše o výjimečné případy. První kvítek Adenium socotranum jsme na vlastní oči spatřili zjara roku 2010 právě ve sbírce Luboše Hojného. V té době se jednalo patrně o vůbec první případ na světě, kdy Adenium socotranum vykvetlo v amatérské sukulentářské sbírce. Tu rostlinu také Luboš pěstoval už mnoho let předtím, než poprvé navštívil onen sukulentářský ráj, zvaný Sokotra.
Když jsme nedávno dokončovali rukopis připravované knihy o sukulentech, požádal jsem Luboše Hojného o nějaké fotografie ze Sokotry do kapitolky, pojednávající o domovině sukulentních a pachykaulních rostlin. Dvě z nich s jeho svolením zveřejňuji v úvodu a na konci tohoto článku. Podobných pohledů nabízí kamenitá krajina ostrova Sokotra tisíce! Kdybych tam byl a viděl to všechno na vlastní oči, patrně bych už dávno ztratil motivaci pěstovat tu nádhernou kytku doma v plastovém květináči! Takhle ji beru jako náš malý kousek Sokotry a vzácný dárek od člověka, kterého máme oba rádi. Prostřednictvím jeho poutavého vyprávění a nádherných fotografií se čas od času ocitáme na jeho milovaném ostrově aspoň v duchu.
Na druhém a třetím snímku je darovaná rostlina Adenium socotranum již přesazená v „našem“ substrátu. Na čtvrté fotografii ji ještě držím v ruce při rozhovoru s dárcem Lubošem Hojným a jeho kamarádem i věrným druhem na cestách po Sokotře Ivošem Svobodníkem. Obr.č.5 patří malému sokotránskému potomstvu, a následuje fotografie prvního květu Adenium socotranum, kterou jsme pořídili zjara roku 2010 v Lubošově podkrkonošském sukulentním království. A na závěr ještě jeden pohled na stráně ostrova Sokotra. Kdyby nebyl z přírody, řeknu že je to kýč!