sukulenty.estranky.cz

Adromischus cooperi je rostlina mezi sukulentáři notoricky známá, přesto neustále velice oblíbená. V posledních letech začíná díky velkoprodukci  pěstíren pronikat i do povědomí široké pěstitelské veřejnosti, což je dobře, protože se jedná o rostlinu atraktivní a zároveň pěstitelsky vcelku jednoduchou, kterou jen nesmíme ošidit o maximum slunečních paprsků a ponechat ji příliš dlouho stát v přemokřeném substrátu! O jejím pěstování a snadném množení z jednotlivých listů jsme na našich stránkách už v minulosti také psali („Pěstitelská praxe“ 31.7. 2009).
Jako u spousty jiných druhů sukulentů, i v jejím případě se příroda občas trochu splete. Díky tomu jsme přišli asi před třemi lety k rostlině, kterou vidíte na obrázcích. Byli jsme tehdy nakupovat nějaké sukulenty, a ona tam stála, obklopena ze všech stran svým kropenatým příbuzenstvem. Díky své odlišnosti mi okamžitě padla do oka. Samozřejmě jsem si říkal, že jakmile na ni zasvítí jarní sluníčko, s největší pravděpodobností se na povrchu jejích listů také objeví tmavé body, a naráz bude k nerozeznání od všech ostatních. Ve skrytu duše jsem však doufal, že jsme koupili něco mimořádného a výrazně odlišného od všech A. cooperi, které jsme až dosud pěstovali. A že už jich bylo!
V květnu se nám však začaly už tak načervenalé listy doslova měnit před očima, a v poli červené zářily pouze zvlněné světlé linie na koncích buclatých listů. Kromě tvaru, a částečně i velikosti (cca 25 x 15mm) listů s více či méně zvlněnými okraji, se od nominálních jedinců Adromischus cooperi tato rostlina liší snad úplně ve všem! Skvrny na povrchu buclatých listů jakoby se slily v jedinou plochu, měnící červenohnědé odstíny svého zbarvení během jediné sezóny jako na běžícím páse. Nejvýraznější byly listy v polovině května, kdy jejich takřka rudé zbarvení narušovaly pouze zmíněné světlé lemy, kopírující zvlněné zakončení listů. Pak se s příchodem léta začala červeň postupně vytrácet, aby se na podzim za pomoci chladnějších rán zase vrátila, i když už ani zdaleka ne ve své jarní intenzitě.
V  polovině srpna červenolistá rostlina vykvetla. Její stvol byl o poznání kratší (20cm) než u kropenatých sousedů, kteří měli v kvetení menší časový náskok. Zato drobné kvítky této zvláštně zbarvené rostliny vyrůstaly po celé délce stvolu vždy po 3-4 z jednoho místa, což je v případě A. cooperi jev ne zcela běžný! Drtivá většina okolo stojících rostlin s kropenatými listy zrovna také kvetla, a všechny pouze jednotlivými kvítky, vyrůstajícími v podobných vzdálenostech po celé délce stvolu. Vzhled samotných květů se ale v ničem nevymykal fádnosti drtivé většiny jiných rostlin rodu Adromischus, včetně normálně zbarveného druhového příbuzenstva.
Po třech letech pěstování už mohu s jistotou konstatovat, že se jedná o barevnou odchylku trvalejšího charakteru. Obrátil jsem se tedy loni na odborníka na rod Adromischus Borise Bokoteje, známého mezi sukulentáři jako Bogo. Je to obrovský nadšenec, skoro bych řekl že úplný adromaniak! Chvíli jsme korespondovali, posílal jsem mu fotografie, a on mi po konzultaci s jinými pěstiteli potvrdil, že se opravdu jedná o Adromischus cooperi, a připojil k tomu ještě nějaké odborné sdělení. Jeho přesný význam jsem ale stejně úplně nepochopil, protože zase tak intenzivně se shromažďování těchto rostlin nehodlám věnovat. Spokojil jsem se s tím, že doma máme barevnou odchylku známé kytky, a poslal na východ Slovenska listy z té rostliny, a ještě několika dalších. Borisi Bokotejovi udělaly radost, jak mi napsal, a já mám alespoň větší jistotu, že kdyby se s naší kytkou něco stalo, vím kam se mohu v takovém případě obrátit. Když na východ, tak i na západ. Nedlouho na to se u nás zastavil Petr Pavelka (viz „Sbírky našich přátel“), jemuž ten červenohnědý odchylák taky připadal zajímavý, a tak jsem mu na cestu přidal několik čerstvě zakořeněných listů. Tedy dvojitá pojistka, že ta zvláštně barevná kytka z našich sbírek snad hned tak nevymizí. Stejně ale nic neponechám náhodě, a letos ji začnu intenzivněji množit. Normální Adromischus cooperi sice asi zůstane pro většinu milovníků sukulentních barev nadále mnohem atraktivnější, ale ten červený cizinec má taky něco do sebe. A navíc je živým příkladem toho, že i jinak dokonalá příroda se občas taky utne!
Na úvodním snímku je rostlina s nejintenzivnějším zbarvením listů v polovině května, na druhém již částečně vybledlá na počátku léta. Následuje fotografie kvetoucí rostliny v polovině srpna, a na závěr jeden detailní pohled na část jejího květního stvolu.