sukulenty.estranky.cz

Hezký nebo půvabný, tak nějak zní překlad latinského druhového názvu drobné rostliny, která svým vzhledem musí zaujmout snad každého. Adromischus festivus pochází z východního Kapska, a bývá často uznáván pouze jako jeden z nezčetných typů rostlin z okruhu A. cooperi (jiní jej zase považují za jeho poddruh). Možné to je, protože jednoduché, drobné kvítky na dlouhých stvolech jsou u obou rostlin v podstatě totožné (jako u spousty dalších adromischusů), a také kresba na dužnatých listech bývá podobně nápadná a krásná. Pěstitelé sukulentů však většinou ještě pořád více slyší na název Adromischus festivus, pokud se u nich budete shánět po kropenaté kytičce z dnešního článku. Je to každopádně rostlina s ostatními adromischusy naprosto nezaměnitelná!
Od tradičního a nejvíce pěstovaného druhu A. cooperi se „festivus“ liší především tvarem listů. Ty jsou se silným přízemním stonkem spojeny pouze úzkou částí, připomínající krátkou stopku. Ta se však záhy rozšiřuje, takže nejširší bývají listy okrouhlého průřezu přibližně uprostřed své délky. Jejich úzký konec bývá více či méně zvlněný. Listy bývají vzhledem k výše uvedeným údajům poměrně lámavé a křehké, takže podobně jako u spousty dalších adromischusů má pěstitel neustále dostatek materiálu k dalšímu množení. V literatuře je uváděna délka listů v rozmezí 2,5-5cm, ale u našich rostlin jsem ještě list delší než 3cm neviděl. Možná je to i naším spartánským způsobem pěstování. Šířka listů bývá obvykle oproti jejich délce zhruba poloviční.
Adromischus festivus je kytka na plné slunce. Jedině za vydatné podpory slunečních paprsků můžeme spatřit tu úžasnou kresbu listů, jejíž odstíny se během sezóny několikrát mění. Zároveň mi připadá, že je rostlina o trochu náchylnější k hnilobám, než jsme tomu zvyklí u běžně pěstovaných zástupců rodu (A. cooperi, A. cristatus). Proto je důležitý propustný substrát a opatrnější zálivka s menšími dávkami vody. Vzhledem k dužnatosti listů se nemusíme bát, že by rostlina delším suchem nějak výrazněji strádala.
Z důvodu vyšší choulostivosti při trvalejším přemokření rostlinu Adromischus festivus zatím neletníme jako běžnější typy A. cooperi. Jakmile ovšem bude hotové letní stanoviště s možností ochrany proti dešti a tudíž i regulací přísunu vody, okamžitě tam rostliny poputují. V makrolonovém průchoďáku dostávají sluneční paprsky bez přistínění, takže jejich listy jsou docela hezky vybarveny, jak můžete vidět na fotografiích. V zimě snášejí rostliny bez problémů poklesy teplot k 5°C, a za celou dobu je v těchto podmínkách zaléváme většinou pouze jednou za měsíc. Odpočinek je důležitý kvůli kvetení v následující sezóně, a zároveň nutný kvůli udržení kompaktního tvaru rostlin po celou zimu. Letní květy jsou nenápadné, bílé s různě intenzivním růžovým nádechem, vzhledově takřka totožné s A. cooperi (foto viz. článek z 31.7.09).
Adromischus festivus je rostlina drobnější, takže i velice vhodná pro majitele malého prostoru na jižním okně. Šetřit vodou se v jejím případě vyplatí celoročně. Pak jsou to rostliny k pohledání! Ty na snímcích jsou zachyceny v nejrůznějších obdobích roku. Na prvním je rostlina v barvách podzimních z konce října, na druhém je zachycena  na konci zimování v březnu. Díky skromné zálivce si i přes dlouhodobý nedostatek světla udržuje kompaktní tvar! Poslední snímek je pořízen v květnu, kdy bývají barvy sukulentů vždy hodně výrazné, a Adromischus festivus není v tomto ohledu výjimkou.