sukulenty.estranky.cz

Od nápadu k dopsání hrubé podoby článku mi to většinou trvá dvacet či třicet minut. Poté už následují jen dodělávky, opravy a nejrůznější kudrlinky, aby to jako celek vše trochu drželo pohromadě. V případě tohoto článku uběhlo od nápadu k počátku realizace několik let. V hlavě už ho nosím minimálně od chvíle, kdy vznikal tento web. Než vysvětlím proč tomu tak bylo, musím se vrátit o třicet let zpátky.
Právě tehdy jsem poprvé spatřil jednu z trojice navzájem dosti si podobných rostlin, o nichž dnes bude řeč. Protože její pěstování bylo tehdy i pro nás začátečníky neskutečně jednoduché, a podobně tomu u ní bylo i s množením, záhy jsme ji měli za oknem nebo ve skleníku téměř všichni. Ve vzácné shodě jsme ji tehdy pěstovali jako Aeonium domesticum. Přitom nikdo z nás amatérů tehdy samozřejmě pořádně nevěděl, jak takové Aeonium domesticum vlastně vypadat má, a zda vůbec existuje. Dnes taková rostlina oficiálně neexistuje, tehdy ale ještě ano. Dokonce byla k nalezení v Das Sukkulenten lexikon, což byla v té době (a dodnes zčásti pořád je) jakási sukulentářská bible, s jejímž vydáním tehdy soudruzi z NDR rozhodně chybu neudělali. Dokonce jsem o té kytce psal krátký článek do časopisu „Bonsai magazín“, který vznikl někdy na počátku devadesátých let minulého století.Pak přišel nějaký impuls, na jehož základě u té kytky s drobnými chlupatými lístky a zářivě žlutými kvítky všichni začali chvatně přepisovat jmenovky na Aeonium lindleyi. Nové jméno rostlině vydrželo docela dlouho, u mnoha pěstitelů dokonce až do dnešních dnů. Já jsem o jeho správnosti začal hodně pochybovat někdy před šesti či sedmi lety, kdy jsme se vrátili z Tenerife. Na několika místech jsme tam totiž poprvé spatřili opravdové Aeonium lindleyi, a bylo nám okamžitě jasné, že takovou kytku jsme doma ještě nikdy nepěstovali. Nedlouho poté jsem se o tom zmínil v článku „Veselý stromek s nejasným názvem“ (Pěstitelská praxe/11.4. 2009). Ve stejném článku už padlo i rodové jméno Macrobia (resp. Macrobium).
Setkával jsem se s ním čím dál častěji v odborné literatuře, a posléze i na nejrůznějších místech internetu. Dokonce se to zvláštní pojmenování vyskytovalo i ve zmíněném sukulentářském lexikonu, vydaném v osmdesátých letech v Německé demokratické republice. Zprvu jsem ta nezvyklá jména považoval za nějaké botanické archaismy, ale když jsem se o ně začal zajímat blíže, zjistil jsem že vznikla teprve v roce 1977 a má je na svědomí nějaký pan G. Kunkel. Právě on ustavil nový rod Macrobia (někdy je uváděn i jako Macrobium) pro dvojici rostlin, které se nacházely někde napůl cesty mezi rody Aeonium a Aichryson. Nepostrádaly znaky obou, ale vzhledově a svými životními projevy se úplně nehodily ani do jednoho z nich. Jejich domovem jsou také Kanárské ostrovy, ale z nich pouze Fuerteventura a Lanzarote. Dostaly tehdy jména Macrobia bethencourtiana a Macrobia tortuosa.Dnes jsou obě rostliny již řazeny do rodu Aichryson (Aichryson bethencourtianum, resp. A. tortuosum). Jednou z té dvojice je právě ta stromečkovitě rostoucí kytka, kterou jsem před třiceti lety začal pěstovat jako Aeonium domesticum, a pak dvacet let vedl v patrnosti coby Aeonium lindleyi. Stál jsem tedy už pouze před jediným úkolem. Zjistit která z těch dvou to vlastně je. Aichryson benhencourtianum nebo Aichryson tortuosum?
Dostupná literatura i internetové zdroje byly značně nekonkrétní. Rozdíly mezi oběma druhy minimální, a i ty opakovaně zmiňované maličkosti by se beztak při pěstování v kultuře záhy vytratily. Ani fotografie z přírody zmíněných ostrovů příliš nepomáhaly. Buď byly malé na to, aby se z nich dalo cokoliv podstatného rozpoznat, nebo přírodní podmínky změnily vzhled obou rostlin k nepoznání od těch notoricky známých kulturních, které byly až donedávna všechny od jediného druhu. Kterého ale?Poslední fáze mého amatérského bádání nastala v okamžiku, kdy jsem poprvé spatřil zbylou polovinu zmiňované dvojice, kvůli níž na konci sedmdesátých let vznikl rod Macrobia. Konečně jsem ty odlišnosti viděl na vlastní oči. Nejdůležitější bylo, že jsem si na nich měl možnost v praxi ověřit, zda se opravdu jedná o dva rozdílné druhy rostlin. Pěstovali jsme obě po celý rok ve stejných světelných podmínkách, stejně jsme se o ně starali. Ta první, kterou již pěstujeme zmíněná tři desetiletí, u nás pravidelně kvete, ta druhá zatím nikoliv. Květy ale nejsou zrovna tím, co by rostliny od sebe navzájem nějak výrazněji odlišovalo.Znovu jsem se pustil do porovnávání v odborné literatuře. Loni jsme si navíc pořídili knihu Joëla Lodého „Plantas Suculentas de las Islas Canarias“, což je zatím asi nejucelenější pojednání o kanárských sukulentech vůbec. Mnohojazyčná publikace se spoustou fotografií z kanárské přírody, ale jen se stručnými popisy podobného charakteru, s jakými jsem se setkával na nejrůznějších místech celá ta léta předtím. Z fotografií jsem si ani tentokrát jednoznačný úsudek neudělal, protože přírodní podmínky nabízejí ještě mnohem více podob obou rostlin než jejich pěstování ve středoevropských sklenících. Ale přece jenom mne to zase o kousek posunulo a čím dál více jsem se přikláněl k názoru, že rostlina kterou tady pěstujeme od nepaměti bude Aichryson bethencourtianum, a ta „nová“ Aichryson tortuosum.
Uprostřed letošní zimy mi psal pan Dr. Jörg Ettelt, že by chtěli v německém internetovém magazínu „Avonia-News“ otisknout náš článek o Monanthes polyphylla, a zda bychom jim mohli poskytnout ještě více fotografií, než bylo použito v českém tištěném časopise „Kaktusy“. Přiznám se, že do té doby jsem ani ponětí o existenci tohoto pestrého internetového měsíčníku, zaměřeného výhradně na sukulenty. Když jsem si prohlížel jeho nedávná čísla, v jednom z nich (10/2013) jsem narazil i na článek pana Raye Stephensona, autora dosud jediné monografie rodu Sedum, pojednávající o druhu Aichryson tortuosum, rostoucím v parcích a promenádách ostrova Lanzarote jako epifyt na kmenech palem! Vzhled některých keříčků této rostliny byl dokonce vzhledově již zcela identický s těmi našimi sukulentními nováčky, které jsme si před dvěma či třemi lety poprvé přivezli z jižní Moravy.
Nejblíže konečnému poznání jsem se nakonec dostal neúnavným pročesáváním internetu a zadáváním nejrůznějších kombinací všech možných jmen, k nimž jsem dospěl během dlouhého hledání identity těch dvou kanárkých kytek z čeledi Crassulaceae. Usmálo se na mne štěstí v podobě odborné práce trojice autorů Ángel Baňares Baudet, Manuel V. Marrero Gómez a Stephan Scholz s dlouhým názvem „Taxonomic and nomenclatural notes on Crassulaceae of the Canary Inslands, Spain“, vydané v roce 2008. Autoři v podrobném pojednání pro změnu považují obě rostliny za jediný druh Aichryson tortuosum s dvěma podruhy (var. tortuosum a var. bethencourtianum). Zato jsou důkladní v popisu odlišností, a především řadu z nich doplňují i výstižnými perokresbami, které jsou v tomto případě mnohem cennější než vyhýbavé a zevšeobecňující údaje, obsažené ve veškerých dostupných materiálech, k nimž jsem se do té doby dostal.
Když jsem vedle jejich perokreseb položil listy obou rostlin, které jsem za tím účelem utrhnul a přinesl ze skleníku, shoda byla vskutku vzácná. Podle ní už pevně věřím svým předchozím zjištěním a úvahám, že ta notoricky známá a hojně pěstovaná rostlina je opravdu Aichryson bethencourtianum, a ta druhá, podle mého soudu pro tvarovací účely ještě mnohem vhodnější i atraktivnější, je tudíž Aichryson tortuosum.Pěstování obou rostlin je v podstatě stejné. O té hojněji pěstované (Aichryson bethencourtianum) jsem psali na našem webu již dříve, tehdy ovšem díky výše uvedenému ještě jako o Aeonium lindleyi.Naše praktické zkušenosti s Aichryson bethencourtianum jsou třicetileté, zatímco s A. tortuosum zatím jen relativně krátké. Stačily ovšem na konstatování, že rostlina je to pěstitelsky málo problematická a k tvarovacím účelům jako stvořená, a to i pro ty milovníky sukulentů, kteří se bojí větších úprav koruny a radikálnějšího krácení větví. V případě Aichryson tortuosum jsou ty koláče v podobě nádherných stromečků opravdu takřka bez práce. O tom ale zase někdy jindy.
Na trojici úvodních snímků je Aichryson bethencourtianum, původně pěstovaný jako Aeonium domesticum a později jako Aeonium lindleyi. Opravdové Aeonium lindleyi je na obr.č. 4 a 5, pořízených v pohoří Anaga (Tenerife). Na obr. 6 a 7 je dvojice stromečků bez tvarování v podání Aichryson tortuosum. Poprvé uprostřed léta roku 2013, podruhé na samém konci stejného roku. Předposlední fotografie je srovnávací. Vlevo je na ní Aichryson bethencourtianum, vpravo Aichryson tortuosum. A nakonec ještě malá pozvánka k pěstitelskému a tvarovacímu článku o Aichryson tortuosum. Rostlina na snímku je zasazena v misce o rozměrech 5x3,5cm z dílny pana Lothara Bönische!