sukulenty

O rostlině z dnešního článku jsme na našich stránkách už psali v minulosti. Tehdy to ale nebyl článek pěstitelský, ale jen součást našeho vyprávění o přírodě ostrova Tenerife (Tenerife 21/15.3.2009) a setkáních s touto zajímavou rostlinou v jejím přirozeném prostředí. Kromě Tenerife roste Aeonium arboreum var. holochrysum, jak se ona  rostlina podle mnohých odborníků na tento rod oficiálně jmenuje, ještě na trojici menších ostrovů La Palma, Gomera a Hierro. Na každém z nich má trochu jinou podobu, stejně jako Aeonium arboreum var. arboreum (druhý poddruh), rostoucí na ostrově Gran Canaria, z něhož pochází také většina zajímavých barevných kultivarů, pěstovaných dnes častěji než původní botanické druhy.
Mezi pěstiteli je rostlina známa spíše pod zkráceným názvem A. holochrysum, a také mnoha dalšími botaniky je považována za samostatný druh, lišící se ovšem od A. arboreum pouze v tak nepatrných detailech, že si jich kromě zmíněných botaniků a milovníků detailů nikdo na rostlinách ani nevšimne. Navíc se jedná v obou případech o rostliny výrazně proměnlivé během jediné sezóny vlivem klimatických podmínek, a zároveň variabilní na jednotlivých přírodních stanovištích, vzdálených od sebe často jen několik kilometrů.
Variabilita je způsobena nejenom rozsáhlým areálem přírodního výskytu, ale také velkým rozmezím nadmořských výšek, v nichž je možno A. arboreum var. holochrysum nalézt. Roste na pobřežních skaliscích takřka na úrovni mořské hladiny, ale stejnou rostlinu můžeme nalézt až ve výškách okolo 1400 m.n.m, což na Tenerife v zimním období znamená hranici mrazu!
V odborné literatuře bývá uvedena výška řídce větvících rostlin do 120cm, ale viděl jsem fotografie jedinců takřka dvoumetrových! Zajímavý údaj nabízí i rozmezí průměru listových růžic  mezi 5 a 25 centimetry! Nezvykle velké rozmezí je způsobeno změnami vzhledu listových růžic v klidovém a růstovém období. Zatímco letní klid rostliny prožívají se silně redukovanými růžicemi a minimem nejmladších listů v jejich středu, v období plné vegetace narůstá velké množství listů mnohonásobně větších. V přírodě rostlina kvete od listopadu až do června, tedy opět velké časové rozmezí, dané odlišnými klimatickými podmínkami na nejrůznějších místech členitého ostrova.
Právě květy jsou snad jediným spolehlivým vodítkem k rozlišení obou poddruhů Aeonium arboreum. Samotná kuželovitá květenství i zářivě žluté kvítky v nich uspořádané jsou si navzájem podobné. Rozdíl je v tom, že v případě var. arboreum jsou květní stopky a kališní lístky chlupaté, zatímco u var. holochrysum hladké. Občas bývá uváděn ještě jeden, vizuálně dokonce patrnější rozdíl, kterým je tvar listových růžic. U var. holochrysum bývají listy v růžici většinou postaveny rovně, nebo se jejich konce ohýbají dolů, zatímco u var. arboreum spíše nahoru, takže růžice mají v mnoha případech trychtýřovitý charakter! Listy rostliny z dnešního článku bývají obvykle kratší a na koncích širší, a častěji zdobeny tmavým lemem po okrajích nebo červenohnědým středovým pruhem. Není to ale vodítko nijak zvlášť spolehlivé, protože rozdílné podmínky dovedou s rostlinami hotové divy!
Letos jsme se nádherných květenství dočkali i my. Na rozdíl od spousty jiných druhů rodu Aeonium (např. A. urbicum atp) neznamenají zářivá květenství na dlouhých stopkách následný zánik rostliny. V případě té naší jsme připraveni jako daň za tu nádheru odepsat jedinou větev z keříku rostliny, která nás tou krásou poctila. Její zbytek bude nerušeně pokračovat ve svém dosavadním životě a zvyklostech, a jakmile odřízneme po odkvětu holý pahýl s usychajícím květenstvím, vyraší okamžitě nový život také v blízkosti hojící se řezné rány.
Mohu se s vámi podělit o pěstitelské zkušenosti, ale nemohu vám dát zaručený návod na vznik květenství, jaká vidíte na fotografiích. To záleží jen a jen na náladě rostliny a shodě mnoha faktorů, které pěstitel příliš ovlivnit nemůže. Rostlinu pěstujeme stále stejně, jen v posledních dvou nebo třech letech ji už pravidelně letníme pod širákem. Ale průběh počasí je každým rokem úplně jiný, a právě v tom asi bude zakopaný pes.
V přírodě jsou rostliny zvyklé prožívat tzv. dormanci, o níž jsme v jiné rubrice na našich stránkách už také psali. Je vyvolána především dlouhotrvajícím suchem a vysokými teplotami, na něž rostliny reagují zmíněnou redukcí listových růžic. U nás většinou totéž prožívají ve skleníku, ale ne už při letním pěstování venku. Až dvě vlny veder uprostřed loňského léta přinesly změnu, a rostliny začaly jejich vlivem dočasně měnit vzhled. Přestože jim žádné déletrvající sucho nehrozilo, udělaly si letní pauzu, podobnou té ve své domovině, i když výrazně kratší. Možná že právě ona rozhodla, že letos jsme se dočkali květů, zatímco jiné roky s normálnějším průběhem léta ne.
Rostlinu na snímku stěhujeme ven společně s jinými aeonii podle počasí. Loni třeba až koncem května, o rok dříve už začátkem dubna! Rostliny jsou umístěny na plném slunci, zastíněny jsou jen po část dopoledne. Vodu dostávají také podle počasí. Pokud je teplo a neprší, tak klidně obden, ale za všech okolností alespoň jednou týdně. Zaléváme je vždy večer konví přímo na listy. Na podzim je stěhujeme do skleníku když ranní teploty častěji klesají blízko nule, a na zimování je připravujeme postupným omezováním zálivky. Po přestěhování do skleníku (5-12°C) jsme letos vůbec nezalévali až do konce listopadu, kdy se objevily první známky budoucích květenství. Od konce září až do poloviny ledna dostala rostlina vodu celkem třikrát! Po odkvětu budeme samozřejmě zalévat už častěji, protože slunečných dnů přibývá a postupně se již prodlužují. Rostliny nedostávají žádné hnojivo, ale dostatek živin získávají každoročním přesazením do čerstvého substrátu s větším obsahem písku. Ne snad ani kvůli jeho propustnosti a rychlejšímu vysychání, protože substrát u této a jí podobných rostlin může být od konce jara do konce léta klidně neustále mírně vlhký! Spíše  jako pojistka proti příliš bujnému růstu, který z přebytku živin dělá z A. arboreum var. holochrysum a dalších podobných rostlin nevzhledné a přebujelé obludy. V přírodě tyto rostliny žijí v prasklinách skal takřka z ničeho, a o podmínkách jaké mají při našem způsobu pěstování se jim může leda tak zdát!
Při pěstování rostliny z dnešního článku se musíte smířit s tím, že je hodně žíznivá. Vodu je sice schopna zadržovat v kmeni a větvích, ale její listy jsou sukulentní jen nepatrně. Proto se musí především v zimním období s omezenou zálivkou pěstitel smířit s neustálým opadem těch starších. V praxi se mi osvědčilo občas rostlinu vzít dále od ostatních a opatrným klepnutím do její koruny ji suchých listů zbavit najednou. Je to mnohem efektivnější, než suché listí neustále vybírat z temen okolních rostlin.
Aeonium arboreum var. holochrysum je rostlina trochu robustnější než většina běžně pěstovaných sukulentů, ale její velikost lze vcelku úspěšně redukovat řezem, podporujícím nárůst množství nových větví. Sama o sobě rostlina větví jen řídce, jak je vidět i na fotografii té kvetoucí, která zažila jen jediné krácení kmene už kdysi dávno. Množení z vrcholových řízků je velice snadné a rychlé, řízky koření často i zcela nasucho. Méně známé je množení z jednotlivých listů, též velice jednoduché a spolehlivé. Výsev semen je nejpomalejším, a tudíž jen zřídka používaným způsobem množení.
Aeonium arboreum var. holochrysum je důkazem, že i docela obyčejná kytka může svému pěstiteli za určitých okolností udělat neobyčejnou radost. Alespoň v mém případě k ní ta dvě květenství úplně stačila!
Na dvojici úvodních snímků je naše rozkvetlá rostlina a dvojice jejích květenství. Následuje fotografie spící růžice A. arboreum var. holochrysum v Güímaru na ostrově Tenerife, a na dalším snímku již probouzející se v soutěsce Barranco del Ruiz. Rostlina na obr.č.5 ze skalních stěn nad městem Güímar je vlivem eroze vyvrácená z kořenů, ale stále živá, jen spící růžice na koncích větví nejsou takřka patrné! A na závěr ještě dvojice pohledů zblízka na zářivě žluté kvítky Aeonium arboreum var. holochrysum z letošního ledna.