sukulenty

Rostlina se zapeklitým názvem je hřebenovitá forma, která se především v posledních letech objevila v našich sbírkách. Ten dlouhý název pramení z toho, že rostlina je barevný kutivar s kristátní formou růstu. Zahradnická cesta k jejímu vzniku byla asi poměrně dlouhá, protože nejprve museli vyselektovat z normálních (tj. zelených) rostlin Aeonium decorum jedince s nápadně zbarvenými listy. Jejich zbarvení v kombinaci zelené, žlutobílé a v létě navíc po okrajích růžové  je způsobeno částečnou ztrátou chlorofylu v povrchových vrstvách listů. Jakmile se začali zahradníci věnovat jejich vegetativnímu množení a dalšímu následnému výběru nejkrásněji vybarvených exemplářů, časem musel nutně nastat okamžik, kdy se mezi stovkami nebo tisíci rostlinami objevila první hřebenovitá (kristátní) forma tohoto kultivaru.
Kristátní forma růstu se objevuje u mnoha druhů sukulentů, a příčiny jejího vzniku nejsou dosud zcela objasněny. O této problematice připravuji článek, který se v nejbližším době objeví na našich stránkách. Kristáty znají stejně dobře také kaktusáři, mezi nimiž znám pěstitele, kteří se dokonce specializují na kristátní formy svých otrněných oblíbenců.
Kristátní forma Aeonium decorum cv. Sunburst je rostlina pěstitelsky velice zajímavá hned z několika důvodů. Je krásně vybarvená, především pak v letních měsících, kdy sice snáší maximum slunce, ale není vhodné její letnění. Rostliny s částečnou ztrátou chlorofylu jsou totiž obecně velice náchylné k popálení, především ve chvíli, kdy bezchlorofylové plochy na listech získají převahu.
Další výhodou je tvorba plochého a poměrně pevného kmene, který je bez problémů schopen unést i značně rozložitou korunu. To nebývá u kristátních forem některých jiných druhů samozřejmostí, a tenší kmeny je nutno alespoň po přesazování stabilizovat například podpíráním kameny.
Třetí výhodou je, že zmíněný kmen narůstá poměrně rychle do výšky, což také nebývá u kristát vždy pravidlem. Například u Echeveria agavoides kmen prakticky nevzniká vůbec, a hřebeny z namačkaných listů se táhnou jako had stále při zemi nejrůznějšími směry. U kristáty Pachyphytum compactum nebo jeho křížence s P. hookeri je tomu pro změnu tak napůl. Kmínek sice vytváří, ale velice pomalu a nikdy ne příliš vysoký.
Čtvrtou výhodou je snadné množení, které provádíme odřezáváním částí hřebenů ostrým nožem. Takto získané řízky od jara do podzimu koření ve vlhkém perlitu za jediný týden. Odřezáním přebytečných částí z koruny navíc docílíme jejího dočasného odlehčení a regulace tvaru.
Rostliny pěstujeme celoročně ve skleníku na nejsvětlejším místě. Od jara do podzimu zaléváme pravidelně 1x týdně s ostatními sukulenty, v zimě (min. 5°C) nárazově podle počasí a množství světla. Starší listy zasychají a je vhodné je občas odstraňovat, protože se v nich rády usazují vlnatky, které mají v hustých listových hřebenech mnohem více úkrytů než na normální rostlině.
Občas se u kristát stává, že z některého hřebene najednou začně vyrůstat normální listová růžice s jediným růstovým středem (poslední foto). Protože nevypadá mezi jinak stavěnými hřebeny příliš hezky, většinou ji odřízneme a zakořeníme. Připadá mi, že takto získané rostliny zůstávají menší než běžná populace Aeonium decorum cv. Sunburst, a zároveň jsem u nich nikdy nepozoroval recidivu, tedy v tomto případě znovuobnovení hřebenovitého růstu.
Podobně jako u kristátních forem ostatních druhů rostlin z čeledi Crassulaceae, platí i v tomto případě pravidlo, že co rostlina, to originál. Pokud ovšem začně rostlina narůstat výrazněji jedním směrem, je vhodné ji včas zredukovat řezem, aby byla koruna alespoň částečně stabilizovaná. Tvar si může samozřejmě pěstitel vymyslet jaký se mu zlíbí, ale nikdy to není dlouho setrvalý stav, protože kristátám prostě poručit nelze. Zasazená v hezké misce je to rostlina velice dekorativní, a upoutá všechny milovníky birazností. Nádoba nemusí být příliš hluboká, protože aeonia mají většinou mělký kořenový systém, a  kristátní forma Aeonium decorum cv. Sunburst není v tomto ohledu výjimkou. Při přesazování se vyplatí ponechat rostlině alespoň část kořenového balu, protože pak nenastávají problémy s její okamžitou stabilitou.U mladých rostlin z řízků nemá význam cokoliv uspěchat, a tedy zbytečně nepovysazovat kmen nad substrát. Zanedlouho se sám vytáhne do výšky, a po starých listech zůstanou na placatém kmeni pouze nepatrné stopy v podobě tmavších bodů. Rostlinu lze doporučit i naprostým začátečníkům, ale myslím že potěší i zkušenější pěstitele a milovníky botanických kuriozit.