sukulenty

Na kanárském ostrově La Gomera roste celkem deset botanických druhů rodu Aeonium, a k tomu ještě několik přírodních kříženců. Nejpočetněji zastouupeným druhem ve zdejší přírodě je právě Aeonium decorum. Roste na relativně velkém areálu od přímořských oblastí až k hranici 1000m. nad mořem. Aeonium decorum tvoří keříky dosahující až půlmetrové výšky, ale většina rostlin nepřesahuje výšku třiceti centimetrů. Růžice tuhých listů dosahují průměru 4-6cm, výjimečně až 10cm, a zbarvení listů kolísá od sytě zelených u těch nejmladších až po červenohnědé po okraji růžice. Záleží samozřejmě také na ročním období a množství slunečních paprsků.
Výměnou listů a sesycháním starých vznikají relativně tenké holé stonky, jen ztěží nesoucí váhu listů na svých koncích. Proto si rostliny v období sucha často pomáhají ještě tvorbou vzdušných kořenů, z nichž část zanikne jakmile pomine jejich potřeba, zatímco některé zdřevnatějí a napomáhají pak stabilitě rostliny. Je to stejný způsob, který známe u velice podobné rostliny A. haworthii z ostrova Tenerife, která je v kultuře s A. decorum snadno zaměnitelná.
V kultuře je chování rostliny podobné jako v přírodě. Hlavním růstovým obdobím je jaro a počátek léta. Jakmile nastanou letní vedra, provázená vysokými nočními teplotami, listy v růžicích se semknou, takže zčásti nebo zcela zakryjí růstové středy. Dormance trvá v našich podmínkách obvykle jen dva nebo tři týdny. Rostliny během ní sice přijímají vodu, ale jen v omezeném množsvtí. Pokud jsou pěstovány venku na plném slunci a dešti, k dormanci zpravidla vůbec nedochází a jejich růžice zůstávají po celé léto otevřené. Na podzim následuje ještě vcelku intenzivní růst a před příchodem zimy rostlinu postupným omezováním zálivky uvedeme do umělého spánku. V zimě (5-10°C) zaléváme jen sporadicky a musíme počítat s postupným opadem většiny listů a zároveň se snažit, aby žádné další až do jara pokud možno nepřirůstaly. 
Letos jsme mladé řízkovance A. decorum letnili již od poloviny dubna, a na konci května se na vrcholcích některých z nich objevily poprvé poupata, z nichž se na počátku června otevřely bílé nebo slabě narůžovělé kvítky. Z rostlin pěstovaných ve skleníku, přestože mnohem starších, nevykletla ani jediná!
Vzhled Aeonium decorum svádí k představám o rostlině ideální k tvarování, ale zdání v tomto případě hodně klame. S rostlinami rodu Aeonium podobného typu nelze provozovat totéž co například s keříčkovitě rostoucími tlusticemi. Na zkrácení vrcholů nereagují obrůstáním v okolí řezné rány, ale nereagují obvykle vůbec nijak. Po odříznuté růžici obvykle zůstane na rostlině jen holý pahýl, na němž již nikdy žádná další větev nevyroste.
Pod růžicemi přitom vznikají ty mladé samovolně, a pokud e necháme růst co nejpomaleji, můžeme časem mít docela hezký stromek, z něhož průběžně, ale vždy po zralé úvaze, pouze odstraňujeme vše nepotřebné (nebo naopak potřebné k dalšímu množení). Zbarvení listů v kultuře kolísá od jasně zelené v zimních měsících až po červenohnědou od konce jara do podzimu. Především v době kvetení, kdy růžice částečně ztrácejí svůj kompaktní tvar, je zbarvení listů mimořádně intenzivní.
Množení je snadné zakořeňováním vrcholků, nebo i jednotlivých listů, které při letnění mají snahu zakořenit v okolním substrátu, pokud od rostliny odpadnou ještě mladé následkem prudkého deště nebo větru. Samozřejmě by bylo možné i generativní množení výsevem semen, ale považují jej v případě Aeonium decorum a podobných rostlin za naprosto zbytečné. 
Existují také pestrolisté kultivary této rostliny (např. 'Sunburst' - viz. článek), které se v kultuře pěstují mnohem častěji než nominální „zelené“ rostliny. Není divu, protože jejich vzhled je mnohem atraktivnější. Aeonium decorum z ostrova La Gomera, známé již od poloviny 19. století, není rostlinou nijak zvlášť atraktivní nebo výjimečnou. Jako větššina sukulentů z Kanárských ostrovů je to ale kytka do nepohody. Mnoho si od nás nechá líbit, a příliš toho od nás nechce!
Na úvodním jarním obrázku je mladá, ale již větvená rostlina A. decorum. Následují snímky květnových poupat a prvního červnového kvítku. Dvojice fotografií v závěru patří zimnímu pohledu na jednu z listových růžic i celou rostlinu Aeonium decorum.