sukulenty.estranky.cz

Při pohledu na kytku z obrázků mne mnozí možná začnou podezřívat, že nakupuji u Japonců ty jejich botanické podivnosti, kterých dosahují nevím jakým způsobem (ani to raději vědět nechci), ale jsou často moc hezké a většinou i oku lahodíci. Doma bych ale většinu z nich mít nemusel.
Rostlina  na fotografiích je prý nějaký hybrid Haworthia maughanii. To samozřejmě nemám z vlastní hlavy, protože se v havorciích příliš nevyznám (a kdo se v nich taky má vyznat!) a dokonce si ani nejsem schopen vzpomenout, kde jsem k té rostlině přišel. Fotku té kytky jsem totiž poslal jednomu z největších odborníků na tento druhově přebohatý rod, který mi podal bleskově odpověď. Ačkoliv jsem si myslel, že tito zapálení specialisté budou na podobné výtvory přírody hledět spíše s despektem, pravý opak byl pravdou, takže kříženec při nejbližší příležitosti poputuje v rámci výměnného programu právě k tomuto pěstiteli. Máme doma pouze jedinou rostlinu, takže pokud připadá i znalci zajímavá, nechť dostane lepší podmínky a péči než u nás.
Rostlinu jsem doposud pěstoval společně s nepříliš početnou kolonií našich havorcií (Haworthia) spíše na mírně přistíněném místě skleníku, kam ale sluníčko každý den přece jenom na krátký čas zabloudí. To je ostatně znát na rozdílném zbarvení stejné rostliny na prvním a posledním snímku. Přitom pořízení obou dělilo pouhých čtrnáct dnů, během nichž ale nastaly venku za okny pro nás sukulentáře velice příjemné změny co se množství slunečních paprsků týče. Zdálo se mi dokonce, že na rostlinu s bílými plochami na koncích listů toho slunka bylo najednou až příliš, a tak putovala ještě kousek dál ke stěně domu, na níž je skleník přilepen a která skýtá vydatnější stín.
S vodou u havorcií je to vcelku jednoduché, ale i složité zároveň. Nejlépe je v jejich případě raději trpět zapomnětlivostí, nebo alespoň být trochu líný! Zvláště v době letních veder se to vyplácí, protože spousta rostlin nedisponuje tou dobou příliš funkčními kořeny. Škoda jen, že havorcií nelze využít pro náš způsob letnění, a to hned ze dvou důvodů. Nesnášejí příliš dobře přímé sluneční paprsky, a vůbec už ne trvalejší přemokření. Pokud však disponujete stolkem se stříškou, postaveným třeba někde pod rozložitou korunou stromu, havorcie vám naopak za takové umístění určitě poděkují!
Světlé ozdoby na koncích listů dělají z této jinak dost nenápadné kytky  botanickou zvláštnost. Bílé plošky jsou jako sněhová poleva, a trošku mi připomínají výtvory neznámých „holandských Mistrů“, které vídáme v supermarketech se zahradnickým zaměřením i za výklady některých květinářství. Tam bývají ovšem k vidění mnohdy opravdové zrůdnosti, páchané na jinak zdravých sukulentech, obarvených do nejrůznějších odstínů a třpytících se často jako šaty staré bordelmamá. U tilandsií na kamenech jsme si na to už zvykli, ale nádherně ojíněné echeverie či aloe s karmínovou nebo třeba i blankytně modrou polevou jsou pro některé návštěvníky květinářství stále ještě nečekanou „novinkou“ (a pro mnohé bohužel stále i lákadlem). Když se ještě na listech rostlin objeví upřímné a též krásně barevné oči, nebo zpoza cizokrajné kytky s popraškem zaručeně pravého vánočního sněhu vykukuje veselý Santa, připadá si člověk v květinářství tak trochu jako v blázinci.
Kříženec haworthia maughanii na snímcích je pravý, nepřibarvený ani jinak vylepšený,  i když jakoby se sněhovou polevou na koncích listů. Ne že by mne ta kytka uchvátila na první pohled, ale v něčem se naprosto vymyká všemu, co jsem až dosud viděl a pěstoval (z rodu Haworthia toho mnoho nebylo). S vámi jsem se s pohledem na ni rozhodl podělit dříve, než odcestuje k novému majiteli.