sukulenty

Přiznám se, že agave takřka nepěstujeme. Vede nás k tomu jejich značná velikost a doba po kterou trvá, než se alespoň vzdáleně přiblíží své přírodní kráse, jestli se to vůbec může někdy podařit. Mladé rostliny se starým příliš nepodobají, a dlouhý čas po výsevu jsou si podobné jako vejce vejci, ačkoliv se často v dospělosti jedná o diametrálně odlišné druhy. Je pravda, že existují i „trpasličí“ druhy agáví, ani na nich ale nebývá pořádný pěstitelský výsledek dlouho vidět.
O to raději se na agave dívám na fotografiích z přírody nebo v sukulentářských sbírkách, kde jsou občas také k vidění letité a opravdu nádherné exempláře. Kdybych se už někdy vydal do Mexika, tak hlavně kvůli zdejší druhové záplavě rodu Agave. Zatím jsme se museli spokojit s několika druhy, které jsme viděli v plné kráse na Tenerife.
Jedna výjimka ale potvzuje pravidlo i u nás. Je jí Agave victoriae-reginae, kterou máme už spoustu let. Je to takový náš posel jara, protože v rámci zavedeného rituálu se právě tato rostlina každoročně stěhuje natrvalo ven jako úplně první. Poslední zase putuje na sklonku podzimu pod střechu, a několikrát už jsem ji do skleníku nebo na chodbu přenášel s popraškem sněhu na tuhých listech. 
Klasik českého kaktusářství a autor zdařilých knih o pěstování tučnolistých rostlin Oskar Smrž o Agave victoriae-reginae v roce 1929 píše že „je snad jediným zástupcem rodu, jejž lze pro malé rozměry a zvláštní krásu doporučiti i pro malou sbírku a obmezené místo“. Říká se o ní také, že snese docela silný mráz, ale zkoušet se mi její odolnost až do krajnosti nechce. Letité exempláře všeho druhu si totiž cením mnohem více než jakékoliv vzácnosti a „špeky“, jak se takovým rostlinám mezi sukulentáři také občas říká.
V Mexiku tuto nádheru z čeledi Agavaceae (agávovité) potkal podobný osud jako mnoho dalších zajímavých kytek po celém světě. Ve zdejší přírodě je údajně mnohem vzácnější než v sukulentářských sbírkách. Do sukulentářských skleníků, a v létě i zahrad  patří stejně neodmyslitelně jako „grusoni“ do těch kaktusářských. Podle údajů v literatuře dosahuje hustá listová růžice Agave victoriae-reginae v mexické přírodě (Nuevo León, Coahuila, Durango) průměru do 50 centimetrů. Netuším jak staré mohou být statné exempláře, které jsou k vidění na internetu. 
Naše rostlina svým průměrem o maličko přesahuje dvacet centimetrů, a roste u nás asi patnáct let, možná i déle. Od jara do podzimu stává rok co rok na stejném místě zahrady v blízkosti jednoho z šeříků. Zjara putuje ze stinného místa skleníku rovnou na slunce, přes nejteplejší období léta se částečně skrývá ve stínu zmíněných keřů a na podzim opět chytá zbytky slunečních paprsků naplno. Pokud dlouho neprší, zalévám ji jednou za dva týdny, a to vždy jen mírně. Chci aby rostla od počátku pomalu s vizí, že třeba jednou uvidím nějaké vzhledové přiblížení těm nádherným jedincům z přírody. Na podzim ji stěhuji do skleníku či chodby podle okolností mokrou nebo suchou, a další vodu dostane až při jarním vynesení ven. Přesazujeme ji vždy jakmile není substrát kudy zalévat, a pokaždé do nádoby jen o maličko větší než byla ta předchozí.
Agave victoriae-reginae množíme výsevem semen, což je velice zdlouhavá záležitost. V kultuře rostlina takřka nekvete, a když, tak jen velice staré exempláře (květenství bývají vysoká 3-4m!). Proto je třeba čerstvá semena kupovat, ale schůdnější je zakoupit přímo rostlinu. Protože zdravá rostlina většinou odnože nevytváří, vegetativní množení se využívá velice omezeně. 
Naše Agave victoria-reginae je jakýmsi symbolem odolnosti a krásy sukulentů, spočívající v jednoduchosti a strohosti. Nedám na ni dopustit, a to vlastně ani nevím, jestli se tak opravdu jmenuje, protože velice podobný druh Agave ferdinandi-regis prý od ní takřka nelze rozeznat. Ale kvůli názvům přece rostliny nepěstujeme.
Rostlina z titulní fotografie roste v Güímaru na ostrově Tenerife, zatímco pohledy zblízka do listové růžice naší rostliny byly pořízeny doma v Pávově. Na posledním snímku z pohoří Teno můžete vidět jeden kapitální exemplář Agave  americana, jehož velikost lze porovnat s manželkou Ivanou a kamarádem Vaškem Navrátilem, o jehož nádherné kaktusové sbírce se můžete dočíst v rubrice „Sbírky našich přátel“.