sukulenty.estranky.cz

Rostliny rodu Agave příliš nepěstujeme. Ne že by se nám nelíbily, ale většinou to bývají rostliny robustní, a dokud jsou malé, zase obvykle dost dlouho postrádají kouzlo dospělých rostlin, i když samozřejmě existuje i řada drobnějších druhů či kultivarů. V posledních letech se mezi pěstiteli objevuje rostlina, která už v útlém věku a při nepatrné (v rámci Agave) velikosti vypadá jako dokonalá zmenšenina agáví dospělých. Do svého sortimentu ji zařadily i západoevropské velkopěstírny, díky nimž se coby Agave titanota postupně začala šířit i do našich sukulentářských sbírek. Nutno říci, že je to rostlina velice atraktivní, a musí si ji oblíbit snad každý milovník sukulentní krásy. V mém případě to byla láska na první pohled.
Když jsem nakouknul do odborné literatury a na internet, nalezl jsem vcelku dostatek informací o rostlině toho jména, ale zároveň i fotografie zcela odlišných typů rostlin. Mezi nimi i mnoho snímků rostliny z tohoto článku. Pod jejími obrázky je však možno nalézt spoustu jmen, polních čísel a lokalit, ale i komerčních názvů, které pro ni vymysleli prodejci a distributoři v zájmu jejího vyššího prodeje. Čert aby se v tom pak vyznal. Však se také o identitě této rostliny vedou nekonečné, a mnohdy i dost ostré diskuse na nejrůznějších sukulentářských webech. Mnozí rostlinu na fotografiích v tomto článku považují za jeden z typů Agave titanota, jiní za jejího křížence s jiným druhem, a další dokonce za druh samostatný, nemající s Agave titanota kromě rodové příslušnosti vůbec nic společného.Agave titanota byla popsána jako druh teprve v roce 1982 americkým botanikem a autorem několika publikací o rostlinách rodu Agave Howardem Scottem Gentrym (1903-1993). Známa ale musela být už o mnoho dříve, protože na internetu je možné spatřit fotografie kolonie rostlin na lokalitě Rancho Tambor (sever mexického státu Oaxaca), pocházející už z roku 1967! Ty rostliny mají šedobílé listy, ale popisy z různých lokalit Agave titanota hovoří také o zbarvení tmavě šedém, modrozeleném i takřka bílém. Všechny typy rostlin je možno spatřit na internetových fotografiích, a hned vedle nich i obrázky rostliny z dnešního článku, nejčastěji opatřené popiskou Agave sp. FO-076, nebo Agave titanota FO-076 Sierra Mixteca (resp. Agave horrida var. oteroi), ale také jako Agave 'Felipe Otero'. Všechny tedy nějak souvisejí se jménem jejího objevitele (patrně) Felipe Otera, mexického botanika a znalce sukulentních rostlin, jemuž patří i výše uvedené sběrové číslo.
Zastánci verze, že se jedná o křížence nebo kultivar, zase pro stejnou rostlinu používají názvy jako Agave 'Lanky Wanky' (resp. 'Wanky Lanky'), na asijských webech se můžeme pro změnu setkat s označením Agave sp. No.1, a někteří prodejci pro tutéž rostlinu zase nabízejí jako Agave titanota 'Compacta'! Z komerčního hlediska se tato mimořádně pohledná kytka stala velice populární, a je zřejmé, že si ji oblíbili pěstitelé na celém světě, zatímco klasická Agave titanota ve všech svých podobách zůstává nadále rostlinou mezi pěstiteli takřka neznámou.
Co se týče vlastního pěstování, nezdá se být nějak zvlášť složité. Jisté je, že rostlina velice špatně snáší letní vedra ve špatně větraných prostorech. Přes léto je jí proto nejlépe venku. Ideální se zdá být chráněné místo pod korunou stromů. Plné slunce samozřejmě snáší také velice dobře, ale pouze za předpokladu že je v plném růstu a dobré kondici. Jinak hrozí ošklivé popáleniny listů, které potom dlouho odrůstají. Od jara do podzimu zaléváme většinou jednou za týden, zimujeme na světlém a chladném stanovišti (5-10°C) při velice mírné zálivce jednou za měsíc či šest týdnů. V zimě se snažíme rostliny nepolévat na listy. Ani ta sporadická zálivka ale není bezpodmínečně nutná, protože při stávající velikosti 8-10cm by už rostliny klidně vydržely nasucho třeba i celou zimu. Pokud jim neposkytujeme přiliš velkou nádobu, rostou opravdu pomalu. Rostliny výše uvedené velikosti mívají obvykle 13-15 listů, z nichž 2-3 vždy obětují během delších zimních období sucha. Zbarvení listů bývá podle množství slunečních paprsků proměnlivé od sytě zelené až po modrozelenou. Zvýrazňují jej noční poklesy teplot, díky nimž se vytváří na jejich povrchu mnohem silnější vosková vrstva, způsobující nádherné ojínění. S ním potom ostře kontrastují bizarní trny, zdobící okraje listů.
Vyplatí se namíchat velmi propustný substrát s velkým podílem písku, protože trvalejší přemokření může být nejčastějším důvodem občasných hnilob kořenů. Při pěstování od jara do podzimu venku však přemokření nevadí. Odolnost proti mrazu je v literatuře uváděna do -3°C, ale až na tuto hranici jsme ji zatím v praxi nezkoušeli. Naopak se ještě rostliny snažíme chránit před zbytečným chladem, následkem něhož občas dochází k hnědnutí listů.
Ať už je původ této rostliny jakýkoliv, každopádně se jedná o opravdovou sukulentní krasavici. Po celý svůj život zůstává většinou soliterní, a jak bývá u monokarpických rostlin rodu Agave zvykem, i ona vykvétá za svůj život pouze jedinkrát. Může to být za deset, ale také až za třicet let, takže ty naše mají ještě času habaděj. Vždyť všechny, které vidíte na obrázcích, mají průměr 8-10 centimetrů!