ALBUCA SPIRALIS
I po desetiletích pěstování člověk pořád po něčem touží. A to je dobře, protože jinak by ustrnul, uspokojen tím co už má. Především zimní brouzdání po internetu neustále nabízí spoustu inspirace, nenápadně vybízející pěstitele k cestě za dalšími metami. Přesně tak jsem i já jednoho zimního večera spatřil úchvatnou kytku se spirálovitě stočenými listy, tvořícími místy neuvěřitelné propletence. A k tomu ještě žlutavá květenství povědomého vzhledu, která jsem už přece někde musel vidět. Skrze obrazovku jako bych najednou cítil i jejich pronikavou vůni.
Albuca spiralis z jihoafrického Kapska mi hned napoprvé naprosto učarovala, a pak ještě mnohokrát, znovu a znovu, protože její četná bizarní zákoutí jsou zároveň i velice fotogenická. Zatoužil jsem po ní okamžitě, byť tehdy jen v rovině teoretické. Vždyť kdybych ji předtím někde viděl nabízet, dávno už bych ji přece měl doma, protože tuhle kytku z čeledi Hyacinthaceae prostě nelze přehlédnout ani v hodně pestré společnosti jiných rostlin.
Diskutovali jsme o ní také s jedním spřáteleným pěstitelem na jihu Moravy, kterého moje superlativy stran té kytky s podivně pokroucenými listy velmi zaujaly. Asi dva měsíce nato mi volal, že tu vytouženou cibulovinu objevil někde v Rakousku, a světe div se, nebylo to v květinářství nebo některé z velkopěstíren, i když právě z jedné z nich rostliny bezpochyby pocházely. Nalezl je totiž v obchodě, zabývajícím se spíše nábytkem a doplňky interiérů. Neváhal a koupil všechny, které tam tenkrát na prodej zrovna měli. Tři z nich se o dva týdny později ocitly u nás v Pávově.
Albuca spiralis je doma na dosti rozsáhlém areálu v provincích Západní a Severní Kapsko, a stejně velký je i rozptyl nadmořských výšek, v nichž lze tuto cibulovinu spatřit. Začíná na 60m a končí někde nad hranicí dvou tisíc metrů. Roste údajně jak na prosluněných planinách, tak v řídkých lesích i křovinatém terénu. Na míru pokroucení koncových partií jejích listů má vliv právě intenzita oslunění a úhel dopadu slunečních paprsků v době jejich nárůstu. Podle údajů na botanických i cibulářských webech by se mělo jednat o druh se zimním růstem. To mi potvrdil i pan Petr Babula (za což mu samozřejmě děkuji), brněnský kaktusář a pěstitel cibulovin, jehož pozoruhodné pěstitelské výsledky občas sleduji na diskusním fóru plzeňského kaktusářského spolku.
Albuca spiralis roste v přírodě většinou soliterně, nebo vytváří malé trsy cibulek, vznikající dělením té původní. Jak vyplývá z výše uvedeného, její květenství se objevují během zimy, zatímco příbuzenstvo z východních oblastí Jihoafrické republiky naopak v zimě odpočívá. Pro úplnost lze dodat, že rostlin rodu Albuca existují desítky druhů. Další s největší pravděpodobností teprve čekají na svůj popis, zatímco ta z dnešního článku je oficiálně známa již od roku 1782. Je to vcelku logické, vždyť takhle nápadné listy přece nemohou jen tak uniknout pozornosti vnímavého člověka, a nemusí to nutně být zrovna botanik. Autorem popisu je Carl Linné mladší, syn věhlasného botanika, který svého otce přežil o pouhých pět let a popis rostliny z dnešního článku byl zveřejněn pouhý rok před jeho předčasným umrtím.
Trojice našich nováčků se v Pávově ocitla sice k naší velké radosti, bohužel ale v období nejméně vhodném na přemýšlení jak nejlépe s nimi naložit, o studiu podrobnějších informací o nich ani nemluvě. Pěstitelská i zasilatelská sezóna roku 2015 byla již v plném proudu, venku vrcholila jedna z mnoha vln veder a jediné co bylo třeba udělat co nejdříve jsem neprodleně učinil. Vysadil jsem nádherně olistěné cibule (byl přitom červenec!) z hliněných květináčů a jejich kořenové baly z většího zbavil pěstírenské rašelino-kokosové směsi. Při této činnosti jsem si povšiml, že jedna z rostlin má v růstovém středu zárodek budoucího květenství. Všechny tři naše rostliny se ocitly v plastových miskách a běžném substrátu, v němž pěstujeme takřka všechny naše sukulenty. Přesazené cibule jsem umístil do polostínu u zdi prosklené verandy, v těsné blízkosti neustále otevřeného okna. To vše v obavách, že po přesazení budou snadno zranitelné slunečními paprsky i vedrem, panujícím již řadu dnů nejenom ve sklenících, ale i venku. Den co den jsem je po ránu nebo večer kropil a jednou týdně vydatně zalil, nehledě na to, že by vlastně touto dobou už měly dávno odpočívat hlubokým letním spánkem. Jenomže k tomu se cibule evidentně neměly.
Naopak mi připadalo, jakoby se právě probudily. Jeden nový list stíhal druhý a květenství se postupně objevila i v růstových středech zbývajících dvou rostlin. Nebyl čas přemýšlet, zda jim rozhasili zaběhnutý životní rytmus už v pěstírně, nebo se kytky prostě jenom probudily někde na cestě díky neinformovaným prodejcům. A o existenci pana Babuly jsem navíc v té době ještě neměl tušení. Nezbývalo než se v tom letním shonu spoléhat na vlastní pěstitelský cit a přizpůsobit se v rámci možností situaci.
Cibulky dostávaly hojnost vody a jako z vody taky rostly, a následně i kvetly. Jejich květy na mohutných stvolech byly velice podobné těm, které jsme vídali takřka po celou zimu v našem skleníku u drobnějšího druhu rodu Albuca, o němž jsme psali v této rubrice už dříve (Albuca sp. Augrabies Hills/7.5. 2013). Také tyto letní silně voněly, ale jestli to byla zrovna vanilka a máslo, jak se píše v internerových článcích, to nedokážu ani s odstupem času posoudit. Jisté je, že květenství se vyznačovala velkou trvanlivostí, protože rostliny zdobila asi 5-6 týdnů a samotné cibule zcela vyčerpala. Žlutavé kvítky se otevíraly (spíše neotevíraly nebo napůl otevíraly) postupně a když se to představení začínalo nachylovat ke konci, omezil jsem trochu přísun vody a vadnoucí stvoly odstranil. Namísto ukládání k spánku se však růstové středy otevřely a začaly k mému překvapení produkovat další a další nové listy, s příchodem podzimu čím dál méně pokroucené, přesně v intencích informací z netu. Navíc se na dvou cibulích objevily zárodky dalších květenství, zatímco u třetí začala nadzemní zeleň žloutnout a uvadat. U té jsem utlumil vodu na minimum a její objem se následkem toho zmenšil asi o třetinu. Obě zbylé dostávaly vodu i nadále jednou týdně, byť v o mnoho menších dávkách než předtím.
Veškeré snahy o převedení rostlin na zimní růst se však i v budoucnu míjely účinkem. Návrat k jejich přirozenosti se zkrátka nekonal. Proto následovala další pěstitelská provizoria. Jakmile jsem spatřil sebemenší náznaky povadlosti rostlin, omezil jsem vodu. Na každé jejich náhlé probuzení jsem reagoval častějším zaléváním nebo kropením (pokud bylo zrovna teplo). A tak je tomu dodnes. Rostliny nedodržují žádný pevný růstový řád, žádné střídání vegetace a odpočinku, jak se o tom píše v literatuře nebo na cibulářských diskusních webech. Jedna z cibulí časem uhnila, dvě zbylé se časem „rozpadly“ na více menších. Ty kvetou i nadále každoročně, jen pokaždé v úplně jinou dobu. Letošních květů jsme se například dočkali na počátku května, kdy by teoreticky měly kytky přinejmenším upadat do letního spánku, pokud by si odpočinku již dávno neužívaly.
Rostliny Albuca spiralis tedy máme už tři roky, aniž by se jejich životní rytmus v našich podmínkách nějak výrazněji ustálil. Od jara do podzimu není moc čas se jim věnovat. Když se nám zdá že rostou, tak je prostě zaléváme a kropíme. Jenže pokud by se nám podařilo dát jejich životu přírodní řád, připravili bychom se tím o krásu pokroucených listů, protože v době jejich plné vegetace by rostliny ve středoevropských podmínkách trpěly chronickým dostatkem slunečních paprsků. Neviděli bychom ty tmavě zelené spirálky, které daly rostlině jméno, což by byla věčná škoda. Měli bychom vlastně být docela spokojeni, protože ačkoliv je teoreticky pěstovat stále neumíme, rostou a kvetou, i když nepravidelně a kdy se jim zrovna chce. Smířeni s jejich nepřevychovatelností se těšíme z té africké krásy. Prý se jedná o rostliny samosprašné, ale nikdy jsme po odkvětu plod nespatřili. Možná jsme usychající květenství zlikvidovali příliš brzy. Přesto jsme jich už pár namnožili, to když se velké cibule rozpadaly na více maličkých. Třeba právě s nimi bude aspoň trošičku snadnější pořízení.
Trojice úvodních snímků byla pořízena na přelomu července a srpna roku 2015, na čtvrtém je detail listopadového květenství z téhož roku. Následuje dvojice pohledů do zajímavých zákoutí, jakých Albuca spiralis nabízí opravdu mnoho. Trojice fotografií v závěru článku je už z roku 2018. Ukazuje proměny trojice cibulek, vzniklých rozpadem jedné z těch původních. Z květenství na poslední z nich jsme se pro změnu těšili na počátku května.
Komentáře
Přehled komentářů
Listy se kroutí pouze když je dostatek slunce. Smůla ale je, že Albuca spiralis je rostlina se zimním růstem, a to u nás bývá zrovna slunce chronický nedostatek. Když se Vám podaří obrátit její růstový cyklus, nebo alespoň trochu posunout, zjara už listy budou zkroucené. Chce to ale okno, kam Vám nejvíce svítí, to je minimum, které potřebuje. J.J.
Dotaz
(Irena, 4. 12. 2021 18:18)
Květina mi odkvetla, po měsíci začaly vyrážet nové listy, ale vůbec se nekrouti, jsou dlouhé, hubené a rovné, po čase se zlomí u cibule. V čem dělám chybu? Rostlina je umístěna na okně.
Dekuji
Albuca spiralis
(Jarmila, 10. 6. 2021 16:39)Dnes jsem ke svému překvapení narazila na Albucu spiralis na vozíku s květinami v Kauflandu v Čáslavi :) nevím, jestli se ta nabídka týkala všech Kauflandů v ČR nebo jsme jen u nás měli štěstí. Něco takového tam samozřejmě nemůžete nechat, takže už ji mám doma a dobrodružství začíná :)
Re: Albuca spiralis
(Nikola, 19. 6. 2021 11:10)Dobrý den, já včera zakoupila v Kauflandu ve Vrchlabí. Rostlina nasazuje na květ, jen konce kroucených listů jsou jakoby seschlé, zabarvené do hněda.To asi být nemá.
Re: Re: Albuca spiralis
(J.Janda, 1. 7. 2021 15:07)V této době to normální je, protože se jedná o rostlinu se zimním růstem a listy na počátku léta zasychají a cibule zůstne nějaký čas bez nich. J.J.
Albuca spiralis
(Petr Kužel, 4. 3. 2021 14:06)Zdravím vás ve spolek,já jsem ji dostal respektive koupil loni k narozkám,vyloudil jsem ji na robce.Doma asi za měsíc vyrazil ze středu dlouhý cca20 cm dlouhý stvol a hned začal nakvétat a kvetl až do prosince kdy jsem ustřihl poslední vadnoucí květ a s ním i celý stvol. Když jsem hledal návod na pěstování narazil jsem na tuto stránku.Tak že dnes je 4.3.2021 a chystám se ji přesadit.Držte mi pelce.Děkuji.Petr.
Pěstování květiny Albusy spirális
(Eva, Valašské Klobouky, 26. 1. 2021 18:22)V červenci 2020 jsem dostala Albucu spirális. Začala mi krásně kvést a když květy odkvetly, tak byly v tobolce semínka. Zkusím je nasadit. Květina mi dělá radost. Stále na okně kvete, i když je zima.
2.9.2020
(Jarka jJablunkov , 2. 9. 2020 16:59)Koupila jsem v Kauflandu Trinec v cervenci a uz nyni se tesim z kvetu nadhera
pěstování
(Slávka, 6. 7. 2020 13:36)Zakoupila jsem si ji :-)))) jen mi zaráží ,že cibulka je pod zemí . rostlinka je silná a má se k světu. Na snímcích cibule sedí na substrátu nevadí to tedy ? Nerada bych o ni přišla . Díky za odpověď
pěstování
(Slávka, 6. 7. 2020 13:36)Zakoupila jsem si ji :-)))) jen mi zaráží ,že cibulka je pod zemí . rostlinka je silná a má se k světu. Na snímcích cibule sedí na substrátu nevadí to tedy ? Nerada bych o ni přišla . Díky za odpověď
Koupě
(Klára , 25. 7. 2019 13:58)
Dobrý den, krásná květina, nevíte náhodou, kde by se dala koupit?
Přeji pěkný den,
Klára Kačenová
albuka
(J. Janda, 15. 3. 2020 8:21)Je to rostlina se zimním růstem, takže vodu na konci jara už omezit i za cenu zaschnutí listů. Ty koupené v obchodech mají ale z pěstíren nějaký čas obrácený růst, což se časem spraví. Ty naše zaléváme mírně po celý rok. J.J.
Nadhera
(Anna, 14. 3. 2020 17:59)Kvetla v listopadu ,teď jsou zelené cibulky ,mám začít víc zalevat?a
listy
(J.Janda, 9. 12. 2021 23:01)