ALOE ARBORESCENS
Tato notoricky známá rostlina se u nás pěstuje již hodně dlouho, a za tu dobu se stala nedílnou součástí mnoha domácností. Z názvu arborescens vyplývá, že by měla být stromovitá, ale tvoří spíše husté a neprostupné keře, které se ovšem svou mohutností velikosti stromů trochu přibližují (uvádí se výška až čtyři metry!). Jako převážná většina zástupců početného rodu Aloe pochází i tato rostlina z jihu Afriky, ale zdomácněla na mnoha místech po celém světě.
U nás se pěstuje především kvůli svým léčivým účinkům, které však má většina druhů aloí. Aloe arborescens však v rámci rodu patří k těm nejodolnějším a nejrychleji rostoucím. 
Protože rostlina navíc hojně odnožuje, pro léčebné účely je schopna poskytnout velké množství listů. Také jsme šťávy z nich už v minulosti několikrát využili k hojení drobných ran nebo spálenin. Léčivé účinky včak má rostlina pouze tehdy, pokud při jejím pěstování nepoužíváme chemii. V opačném případě si můžeme zadělat na nepříjemné zdravotní komplikace!
Aloe arborescens pěstujeme při rozptýleném světle, ale dobře roste i na hodně zastíněném stanovišti, aniž by byl nedostatek světla patrný na jejím vzhledu. Od jara do podzimu je naše rostlina venku pod pergolou, kam se přímé sluneční paprsky dostanou pouze na malou chvíli k večeru. Od jara do podzimu ji zaléváme každý týden, ale vzhledem k tomu, že spleť listových růžic zcela zakrývá květináč, polovina vody z konve končí stejně mimo substrát. Když je prudší déšť, dostane zase naše aloe trochu vody navíc. 
Jakmile se začnou v předpovědi počasí objevovat první přízemní mrazíky, stěhujeme rostlinu do vytápěného skleníku, kde zaujme své stálé stanoviště v jeho nejchladnějším místě (min. 5°C). Za celou zimu rostlinu zaléváme asi třikrát, a to ještě v mírných dávkách. Pokud by byla zimována v bytě, musela by samozřejmě dostávat vody o poznání více. Přestože nedosahuje ani zdaleka avizovaných parametrů, i tak by se pro ni v bytě těžko hledalo vhodné místo, protože její rozvětvené listové růžice fungují jako chapadla.
Listy Aloe arborescens jsou totiž opatřeny po okrajích poměrně výraznými zuby, o které se lze snadno zachytit. Listy jsou docela tvrdé, a střet s nimi nebývá příliš příjemný. Listové růžice jsou dosti robustní, a při ideálních podmínkách mohou dosáhnout i metrových průměrů! V kultuře zůstávají většinou díky pěstování v nádobách přece jenom menší.
Přestože naše rostlina už hodně stará, ještě nekvetla, a tak jsme si na zářivá květenství museli počkat až na Tenerife. Zde Aloe arborescens zdomácněla v městských parcích i zahradách místních, kde často dosahuje obrovských rozměrů. Červené květy dosahují délky až pěti centimetrů, a ve velkém množství vyrůstají na vysokých a často větvených stvolech. Jinak vcelku nenápadná rostlina je v době kvetení naprosto nepřehlédnutelná.
Aloe arborescens sice vyžaduje pro zdárné pěstování určitý prostor, ale dá se úspěšně krotit občasným řezem, a bočních růžic lze využít k množení. Koření snadno a poměrně rychle, a to dokonce i ve vodě! Při troše fantazie lze tvarováním docílit i opravdu stromovitého růstu, a čas od času bývají k vidění na výstavách exempláře opravdu nádherné a stromy silně připomínající.
