sukulenty.estranky.cz

Když se podaří zkřížit dvě sukulentní miniatury, nemůže vzniknout nic jiného než zase miniatura. Pokud se navíc jedná o dvě nádherné miniatury z ostrova Madagaskar, musí být zákonitě výsledkem takového počínání opět nádherná miniatura. A přesně taková je Aloe 'Pepe'. Když jsem tu drobnou kytku poprvé spatřil, byl jsem si na 90% jistý oběma jejími rodiči. Nejednalo se přitom o nějakou moji jasnozřivost, ale o docela obyčejný následek déle než třicet let trvajícího sledování fotografií sukulentů v časopisech, knihách i na internetu, ale také na přednáškách a v neposlední řadě naživo v našich sklenících i ve sbírkách jiných sukulentářů.Stopy zanechané rodiči jsou na vzhledu tohoto křížence nezpochybnitelné. O obou rostlinách i jejich pěstování jsme již v této rubrice na našem webu v minulosti psali. Oba rodičové se o vzhled křížence přičinili zhruba stejným dílem. Aloe haworthioides především bílými výrůstky na povrchu drobných listů, připomínajícími ostny, a také hojným odnožováním. Aloe descoingsii zase kropenatou kresbou na listech a jejich tvrdostí, výrazně snižující zranitelnost křížence hnilobou.
Výsledkem jsou rostliny s listovými růžicemi velikosti do 5cm, hojně odnožující a v případě trvale světlého stanoviště takřka černého zbarvení. Květy v kombinaci oranžové a červené se objevují na tenkých stvolech na sklonku českého léta. Jsou trvanlivé, nesoucí stejným dílem znaky obou rodičů a přes svoji nepatrnou velikost i docela nápadné. Jako celek je Aloe cv. Pepe rostlinou velice pohlednou i dekorativní a vzhledem k nepatrným rozměrům jako stvořenou pro okenní pěstitele. Do květináčku o průměru 5,5cm se pohodlně vejde celá květuschopná rodinka drobných růžic, jak ji můžete vidět i na posledním snímku.Co se týče množství světla i vody, musí pěstitel v jejím případě nalézt nějaký zdravý kompromis. V dobře větraných prostorách rostliny snesou plné slunce bez problémů, ovšem pouze za předpokladu pravidelné zálivky. Jinak jim prosychá velké množství starších listů a hrozí i popálení. Rostliny pěstované v přehřátých sklenících mívají listy často červenohnědé a občas i zcela zastavují růst. Zálivku volíme v každém případě v menších dávkách, aby substrát v květináčích nezůstával zbytečně dlouho mokrý. Dá se ale říci, že kříženci jsou v tomto ohledu mnohem odolnější než třeba Aloe haworthioides, trpící častými hnilobami z přelití i chladu. I zde platí přímá úměra. Čím více slunečních paprsků, tím více vody mohou rostliny dostávat. V zimě snášejí poklesy k 5°C a ideální je samozřejmě co možná nejsvětlejší stanoviště, protože slunečních paprsků tou dobou bývá zoufale málo. Zimovat se samozřejmě dají i za oknem bytu, kde musíme být kvůli občasnému nedostatku světla opatrnější s vodou. Východní či jižní okno může být pro tuto miniaturku skvělým stanovištěm i celoročně!S množením Aloe 'Pepe' nemusíme dělat žádnou vědu. Za jedinou sezónu jsou schopny boční odnože obrůst celý obvod původní listové růžice, a stačí je pouze opatrně oddělit. Mají už vlastní kořeny, takže je můžeme rovnou sázet do samostatných nádob. Při jejich volbě mějme na paměti rozměry rostliny. Neúměrně velké květináče znamenají pomalejší vysychání substrátu a větší riziko hniloby kořenů, v lepším případě jen přebujelý růst a ztrátu přirozeného vzhledu.
Lze doporučit každoroční přesazování, protože i tento kříženec občas mění takřka celý kořenový systém, podobně jako většina aloí nebo jim příbuzných rostlin rodu Haworthia. Většinou se tak děje během našeho léta a pěstitel tuto podzemní výměnu pozná podle podezřele pomalu vysychajícího substrátu po zálivce. Většinou se s touto přechodnou fází rostliny vypořádají samy, ale občas je přece jenom nutný pěstitelův zásah. Při kontrole kořenového balu často zjistí, že třeba i 90% kořenů je zcela nefunkčních. Ty je třeba bez milosti odstranit. Zde přijde vhod tzv. pročesávání kořenů, během něhož odpadne vše nefunkční samo. Nové kořeny bývají naopak silné, obvykle žluté a velice pevné. Uplynulý rok pro nás byl v souvislosti s touto rostlinou zkušebním. Hledali jsme zmíněné kompromisy a zjišťovali míru tolerance rostlin k různým vlivům. Hned zjara jsme je umístili na plné slunce v letním makroloňáku, pro jistotu v blízkosti dveří, kde takřka neustále proudí čerstvý vzduch. S příchodem prvních červencových veder jsme je stěhovali na spodní parapet kousek nad zemí, kde bývá chladněji a sluneční paprsky na rostliny dopadají jenom nepatrnou část dne. Zde rostliny zůstaly až do konce prázdnin. Polévali jsme je přímo na těla a v době veder i pravidelně kropili, jako všechny ostatní sukulenty v naší sbírce. Na počátku září putovaly zpátky na horní parapet. To už většina z nich měla spoustu odnoží a ve středu hlavní listové růžice zárodky květních stvolů. Některé z nich dokvétaly teprve v době, kdy za okny již panovalo inverzní dušičkové počasí a poslední opozdilce květy zdobily ještě během vánočních svátků. Aloe 'Pepe' je kytička, kterou si člověk snadno zamiluje. Sukulent do kapsy, dalo by se říci. Rostlina do písmene potvrzující populární rčení, že co je malé, to je milé.
Na úvodní dvojici snímků je stejná miska se skupinkou miniaturních aloí na začátku a konci loňské sezóny. Na dalších dvou fotografiích je květuschopná rostlina v květináčku 5,5cm, na obr.č.5 vrchol jejího květenství. A na závěr ještě zmiňovaný ilustrační snímek, demonstrující výše uvedené rčení.