sukulenty.estranky.cz

Rostlinu s exoticky znějicím obchodním názvem můžete dnes při troše štěstí koupit v kterémkoliv českém květinářství či zahradnictví. Nepochází však odněkud z Polynésie, jak by se mohlo podle názvu na etiketě zdát, nýbrž z Holandska. Část svého jména rostlina získala díky firmě Tikiplant, v jejichž sklenících byla kdysi vyšlechtěna, aby se posléze stala firemní vlajkovou lodí a začala sbírat i ocenění na zahradnických výstavách! Vše ale nasvědčuje tomu, že 'Tiki Tahi' nebude kříženec dvou druhů aloí, jak jsme se zprvu domnívali!
V obří sukulentářské fotogalerii na webu známého holandského pěstitele Coka Grotscholtena je totiž stejná rostlina uváděna jako Gasteraloe 'Thai Tiki', a je dost pravděpodobné, že se Cok od svých krajanů o původu komerčně velice úspěšné rostliny určitě dozvěděl více!
My jsme ji koupili v jednom moravském zahradnictví, zasazenou do silně proschlé holandské pěstírenské směsi, z níž jsme ji samozřejmě bezprostředně po návratu domů vysvobodili! Bylo zjevné, že rostlina v ČR ještě dlouho nepobyla, protože její vzhled byl vcelku svěží! Proto jsme neměli ani žádné obavy o její zdravý růst v budoucnu.
Přesazena do naší univerzální sukulentářské směsi (1/2 zahr. substrátu z Baumaxu a 1/2 křemič. písku z nedaleké betonárky) a prvních klasických zálivkách vodou z konvičky rostlina nabyla na objemu i hmotnosti, a od té doby se má čile k světu. Protože z jejího vzhledu je patrný podíl Aloe variegata na jejím vzniku, hned od počátku jsme ji umístili na mírně přistíněné stanoviště, které v našem skleníku obývají zelené druhy aloí, společně s příbuznými havorciemi (Haworthia) a gasteriemi (Gasteria).
'Tiki Tahi' má na listech se zubatými okraji kresbu velice podobnou zmíněné Aloe variegata, navíc kromě  barevného efektu je tu ještě i plastický, který je patrně genetickým dědictvím po rodiči z rodu Gasteria! Listová růžice 'Tiki Tahi' je mnohem kompaktnější, hustší a pravidelnější. Příjemný je i její zatím stále přízemní růst. Ačkoliv je rostlina už dost velká , zatím stále ještě neodnožuje. Lze předpokládat (nebo se jen dohadovat!), že druhým z rodičů by mohla být některá z robustnějších gasterií, z nichž mnoho také téměř neodnožuje, a když, tak až ve značném stáří!
S vodou se to u podobně vyhlížejících rostlin nevyplatí přehánět, stejně jako s množstvím přímých slunečních paprsků, jejichž vlivem se rychle vytrácí zelené zbarvení, a s ním i nádherné vzorování listů. Nezapomínáme také na občasnou výměnu většiny kořenů, provázející liliovité sukulenty tohoto typu většinou uprostřed našeho léta. V tu dobu se vyplatí pozorovat, jak rychle vysychá substrát v jejich nádobách po zálivce, a v případě že podezřele pomalu, okamžitě zastavit přísun vody ke kořenům až do doby znovuobnovení normálního růstu!
Zastánci sukulentní „čistoty“ asi při pohledu na tu  krásnou zrůdičku skřípají zuby, ale sukulentní svět se ubírá trochu jiným směrem, než jsou pole hranatých květináčů a lesy umělohmotných jmenovek z nich trčících, a popsaných množstvím nejrůznějších údajů, mnohdy připomínajích tajné šifry. Asi proto, že většina lidí na celém světě pěstuje sukulenty jen pro zábavu, vlastní potěšení a radost, aniž by se cítili být samozvanými botaniky a odborníky. Pro takové je samozřejmě rostlina z dnešního článku možná noční můrou, a každopádně jen póvlem nehodným ani pohledu, zatímco pro nás ostatní docela zajímavým oživením okenního parapetu! Proč ne? Vždyť své místo má i ve sbírce uznávaného Coka Grotscholtena! Ta naše na úvodním snímku z jara je zasazena ještě v květináči o průměru 8,5cm, na druhém pak na podzim již v žardince o průměru 12 centimetrů!