sukulenty.estranky.cz

Tato nenáročná rostlina z jižní Keni patří už dlouhá léta k mým velkým ovlíbencům. Dříve jsme ji téměř všichni pěstovali pod názvem Aloe squarrosa, což je podle popisu v literatuře rostlina velice podobná. Jen je asi podstatně vzácnější, jako ostatně takřka všechno, co pochází z ostrova Sokotra. Podstatné je, že v případě Aloe juvenna se jedná o rostlinu mimořádně dekorativní a disponující hned několika předpoklady stát se všeobecně oblíbenou pokojovkou.
Aloe juvenna nepotřebuje k svému životu příliš prostoru ani světla. V kultuře dorůstají její hojně větvená těla výšky do 25 centimetrů (pak už mají snahu poléhat). Listy dosahují délky čtyř centimetrů, jsou na horní straně proláklé a jejich povrch je poset spoustou bílých skvrn. Tuto nádhernou kresbu ještě zvýrazňují  měkké ostny bílé barvy, jimiž jsou hustě porostlé hrany listů. Díky zmíněnému odnožování tvoří Aloe juvenna docela brzy husté koberce těl, které při citlivé zálivce zůstávají dlouhou dobu přízemní.
Je to rostlina do polostínu, takže v bytě pro její pěstování postačí západní okno (i když východní je asi optimální). Na plném slunci trpí, zvláště pokud je umístěna v uzavřené místnosti. Venku snáší slunce mnohem lépe, ale i zde všeho moc škodí. V zimě jí naopak můžeme dopřát maximum světla při omezené zálivce. Od jara do podzimu zaléváme pravidelně, ale vždy raději v mírnějších dávkách, protože trvaleji přemokřený substrát je jediným důvodem jejího občasného úhynu. V tomto ohledu ale A. juvenna patří k těm nejodolnějším druhům aloí. O případné zasychání listů nemusíme mít obavy, protože jsou silně dužnaté, a vody je v nich vždy dostatek.
Sázíme do mělkých nádob, jejichž obsah záhy prorostou spletí slustých kořenů. Pokud by rostlina byla zasazena v hluboké nebo neúměrně velké nádobě, hrozí již zmíněné dlouhodobé přemokření, a navíc ještě příliš bujný růst. Jeho vlivem rostlina zčásti ztrácí svůj nádherný vzhled, který v posledních letech učaroval i majitelům sukulentářských velkopěstíren. Jejich zásluhou se rostlina dostává do povědomí široké veřejnosti, zatímco mezi pěstiteli už je známa hodně dlouho.
Množení Aloe juvenna je snadné z množství bočních odnoží, které rovnou odsazujeme do samostatných nádob, protože mají vlastní kořeny. Snadné je i množení z vrcholových řízků, které v praxi používáme vždy při zmlazování rostlin, které příliš přerostly a postrádaly již  kompaktní vzhled.
Ačkoliv pěstujeme tuto krásnou kytku už spoustu let, nikdy  jsme se u ní nedočkali květů. Štěstí se na nás v tomto ohledu usmálo až letos na Tenerife, kde jsme nádherný trs Aloe juvenna objevili v plném květu na jakési skalce před jednou kaktusovou velkopěstírnou. Aloe juvenna zde měla příhodné životní podmínky (ty ostatně na Tenerife má úplně každá rostlina), protože rostla ve stínu velkých stromových aloí a juk (Yucca), a částečně byla zapadána suchým listím z okolních stromovitých jatrof (Jatropha). Něco podobného jí doma můžeme sotva poskytnout, a tak bychom se od té doby mohli alespoň alibisticky vymlouvat, proč ty naše stále nekvetou!