ANACAMPSEROS FILAMENTOSA
S drobnými rostlinkami rodu Anacampseros se pojí mé vzpomínky na úplné pěstitelské začátky se sukulenty v první polovině osmdesátých let minulého století. Důvod jejich rychlého šíření v tehdy vznikajících sukulentářských sbírkách nás začátečníků byl prozaický. Snadno se pěstují a většinou vytvářejí dostatek semen, aniž by často vůbec otevřely své nádherné, a v poměru k samotným rostlinám i velké květy. Semena pak klíčí kam dopadnou a semenáčky se vcelku rychle vyvíjejí i bez přičinění pěstitele. Dalo by se tedy říci že skoro plevel, ale velice krásný, když se pěstitel trefí do světelných požadavků těchto jinak skromných rostlin, a k tomu jim s rozvahou dává po celý rok vodu!
Ještě si vzpomínám, že všechny anakampserosy, které jsem tehdy získal, měly na jmenovce shodně napsáno Anacampseros rufescens, ačkoliv se jednalo vždy o rostliny zcela odlišné. Také v těch dobách býval rod Anacampseros druhově podstatně bohatší než dnes, kdy už je část jeho bývalých příslušníků zařazena do rodu Avonia, zatímco spousta jiných sloučena pod jediné druhové pojmenování. Oba rody ale ještě pořád (tedy alespoň doufám!) společně patří k čeledi šruchovitých (Portulacaceae).
Rostliny z dnešního článku měly v době jejich pořízení v květináčku jmenovku Anacampseros filamentosa i s nějakou lokalitou přírodního výskytu, ale ruku do ohně bych za to nedal, protože podobných druhů existuje více (např. A. baeseckei, A. arachnoides atd.), zatímco samotné pěstování je totožné. Nepatrné rozdíly ve velikosti listů jednotlivých druhů, jakož i jejich tvarů, se nakonec velice snadno smažou při pěstování v kultuře, a barevná variabilita květů je u jednotlivých druhů také velká. Každopádně se jedná o rostliny drobné, jichž se v květuschopné velikosti do květináčku o průměru 6cm vejde hned několik! Co se týče pěstování, nejdůležitější je u anacampserosů dodržet přijatelnou rovnováhu mezi množstvím světla a vody.
Přiliš slunce a málo vody znamená brzy spatřit červenohnědé bochánky hustě namačkaných a silně svraštělých listů, v jejichž případě snadno zapochybujete zda jsou rostliny vůbec ještě živé, o čemž vás ale někdy překvapivě přesvědčí množstvím květů, které se otevírají vždy odpoledne a většinou jenom na krátkou dobu!
Málo světla a příliš vody zase znamená řídký nárůst brčálově zelených listů, dvojnásobné rozměry rostlin oproti údajům v odborné literatuře, poléhavý až převislý růst a pozvolná příprava na kompostování.
Pokud to pěstitel s vodou ještě tolik nepřežene, může při troše štěstí své rostliny následně držet na sucho tak dlouho, než se jejich listy a celkový tvar navrátí do původního uspořádání! Naše rostliny pěstujeme sice na plném slunci, ale v dobře větraném letním makrolonovém průchoďáku při pravidelné zálivce jednou týdně, prováděné samozřejmě za předpokladu slunečného počasí (jinak i jednou za dva týdny bohatě stačí). Ve skleníku klasickém (a hůře větraném) se stejným rostlinám docela dobře dařilo ve stínu větších druhů sukulentů. Zimujeme při teplotě 5-10°C a občasné zálivce (většinou jednou měsíčně).
Rostliny rodu Anacampseros lze považovat za velice vděčné pro okenní pěstitele nejenom díky jejich drobným rozměrům, ale také nižší náročnosti na množství slunečních paprsků! Zároveň si na nich i začínající pěstitel může velice rychle osvojit dávkování vody, na jejíž příjem rostliny reagují spontánně a případné chyby až na vyložené extrémy (velká zima + dlouhodobě mokrý substrát) tolerují. Rostliny na snímcích jsou vysoké 2-4cm při průměru maximálně dvou centimetrů (ale spíše méně)!
Velice snadné je také jejich množení, a to jak vegetativní, tak i generativní výsevem semen, kterých většina druhů poskytuje značné množství, aniž by se o jejich vznik pěstitel sebeméně zasloužil. Semena mnohdy dokonce najdeme v náhle schnoucích poupatech, která se ani nestihla otevřít v květy (kleistogamie)! Semeníky bývají světlé, již při jemném dotyku to v nich zvláštně chrastí a semena se vzápětí sypou všude kolem. Protože přes léto není času nazbyt, a množením těchto rostlin se nějak intenzivně zabývat nehodlám, většinou přicházím už k hotovému v podobě drobných a docela hezkých semenáčků v okolních květináčích. Množit lze tyto nenáročné rostliny samozřejmě také z vrcholových řízků, které koření spolehlivě, zatímco zbytky rostlin za nějaký čas obrůstají mnohými odnožemi. Rostliny rodu Anacampseros jsou pohodové sukulentíky, které za málo péče a na malém prostoru mohou udělat svému pěstiteli opravdu hodně radosti.
Komentáře
Přehled komentářů
Díky za informaci, ale s tím už si dávno nelámu hlavu. Nejrůznější taxonomické změny probíhají takřka neustále, pro nás amatéry ale větší význam nemají, protože ty kytky zůstávají pořád stejné, a stejné je i jejich pěstování. Botanici si prostě posilují ego a využívají při tom nové poznatky v genetice, které jejich předchůdci ještě neměli k dispozici. Nakonec zjistí, že všechny sukulenty do jednoho jsou vzájemně příbuzné a vznikne společný velkorod pro všechny. J.J.
Zařazení rodu
(Jiří, 25. 3. 2018 22:29)Děkuji za radu, rod Anacampseros už v v čeledi Portulacaceae není, byl přeřazen do čeledi Anacampserotaceae.
Zařazení rodu
(Jiří, 25. 3. 2018 22:29)Děkuji za radu, rod Anacampseros už v v čeledi Portulacaceae není, byl přeřazen do čeledi Anacampserotaceae.
Zařazení
(Jiří, 25. 3. 2018 18:42)Děkuji za radu, rod Anacampseros už v v čeledi Portulacaceae není, byl přeřazen do čeledi Anacampserotaceae.
letnění
(Jiří Janda, 25. 3. 2018 9:51)Nemohu radit, protože jsme to vlastně nikdy nezkoušeli. Vzhledem k odolnosti této rostliny by ale neměl být problém, možná bude mnohem krásnější než ji znáte dosud! J.J.
taxonomie
(Jiří Janda, 26. 3. 2018 8:41)