sukulenty.estranky.cz

Letošní léto mi připadalo zvláštní, a v kontextu posledních let tak trochu atypické. Meteorologům se ale údajně zdálo naprosto normální, a uprostřed veder v jeho závěru jej paradoxně označili za nejchladnější za spoustu posledních let! Určitě ale vědí, o čem mluví, a o jejich výrocích v žádném případě nepochybuji. Co vím jistě je, že naše sukulenty si během právě končícího léta náramně lebedily!
Co se kvetení týče, téměř všechny druhy s tradičně podzimními květy si oproti jiným rokům vytvořily značný náskok, způsobený s největší pravděpodobností stabilním počasím, provázejícím takřka celé letošní léto. Sukulenty tudíž neprodělaly tradiční letní přestávku v růstu, protože je k tomu nedonutily déle trvající vedra ani tzv. tropické dny, které jsme letos kromě závěru srpna vlastně vůbec nezažili!
O tom, že se nám konečně podařilo nalézt to správné místečko pro letní pobyt našich rostlin rodu Adenium, jsme v této rubrice psali v samém závěru loňského roku (“Adenium obesum potřetí/19.12. 2010). Jako dobrý trenér nemění vítěznou sestavu, ani my jsme letos neměnili nic na zaběhlých zvycích z předchozích sezón.  Přesto jsme spatřili v korunách našich adenií tolik květů, jako ještě nikdy předtím. Ke skupině starých, květuschopných a pravidelně prořezávaných či jinak krácených rostlin přibyli dva nováčci, kvetoucí letos úplně poprvé. Nepořídili jsme si je, ale ty dvě rostliny prostě a jednoduše konečně dospěly a rozšířily tak stále se zvětšující kolonii našich adének!
Vše začalo již zjara. Jako první se k životu probudily všechny na počátku zimování radikálně seřezané rostliny. První poupata byla doslova aprílová, kvést rostliny začaly už koncem dubna, a teprve po měsíci plném nádherných květů se na holých stoncích objevily první listy! Vlhký a mírný průběh léta způsobil, že rostliny nebyly nuceny výrazněji redukovat listy, a množství energie v nich ukryté se projevilo hojností květů, vyrůstajících mnohdy i na dost těžko uvěřitelných místech. Jakoby rostliny cítily přetlak vnitřní energie, tlačily zárodky nových výhonů i ve spodních partiích již dávno holých kmenů. A opět se na těchto výhonech objevily nejprve květy, a teprve poté i několik málo listů!
Od chvíle, kdy naše adenia pěstujeme opravdu na sluneční výhni, spartánsky a bez jakéhokoliv přistínění, můžeme pozorovat nejvýraznější změny právě na jejich listech. Ty bývají uprostřed léta nezvykle tuhé, silné a prohnuté do tvaru lžíce, kterou si vypomáháme s nazouváním bot. Jejich zbarvení bývá nejčastěji tmavě zelené. Spodní listy samozřejmě také průběžně žloutnou a opadávají, ale nové přirůstají hustě. Na rostliny je i uprostřed léta docela povzbudivý pohled, a nic nenasvědčuje tomu, že by je teploty kolem 45°C nějak výrazně vykolejily z jejich zaběhnutého životního rytmu!
Už jsme si dávno zvykli neposuzovat rostliny podle jejich velikosti, ale především vzhledu, případně i stáří. Na internetu se často setkáváme s líčením pěstitelů, za jak krátkou dobu dosáhly jejich semenáčky adenií výšky dvaceti i více centimetrů, ale jen málokdy se dočteme, zda jim tyto rostliny také kvetou. Nové přírůstky na našem adeniovém políčku, jak říkám míse s mladšími rostlinami v makrolonovém průchoďáku, se snažíme pěstovat tvrdě od co možná nejútlejšího věku. A je to na nich už znát! Naší snahou je vypěstovat rostliny s co nejtlustšími kmeny při nejnižší možné výšce samotné rostliny. Pokud jsou již semenáče dostatečně silné, napomůžeme občas jejich hojnějšímu větvení (a potažmo i ztloustnutí kmínku) zkrácením dominantní větve, která obvykle ty ostatní výrazně převyšuje a bere jim sílu k dalšímu růstu!
Během loňského léta naše rostliny také hojně kvetly, a díky přičinlivému hmyzu (především drobným vosičkám) se na koncích hned několika větví objevily lusky. V zimě jsme sklidili svá první semena Adenium obesum!
Na přelomu zimy a jara jsme se rozhodli, že si zkusíme sami vypěstovat vitální a maximálně odolné potomstvo. Vysévali jsme semena A. obesum znovu po nějakých patnácti letech! Nejdříve jsme semena vytřídili, a ty největší z nich vyseli v prvním sledu. Žádný výsevní aparát se zářivkami či výbojkami, žádné mořidlo či jiný chemický přípravek (a smrad v bytě!), žádné hnojivo. Jen kokosová drť zvaná Lignocel, naplněná do květináčků, umístěných v mikrotenových sáčcích na slunném okenním parapetu našeho bytu a pořádně navlhčená. Klíčivost semen byla až překvapivě vysoká, plíseň žádná, a po několika dnech jsme klíčence začali naplno větrat otevřením až dosud uzavřených sáčků. Jakmile rostlinky trochu zesílily, přesadili jsme je do samostatných květináčků, které jsme přenesli pod parapet letního makrolonového průchoďáku. Ztráty při přesazování byly minimální! Jakmile bylo patrné, že se semenáčky dostaly po přesazení do plného růstu, putovaly okamžitě nahoru na parapet. Zde jsou od té doby vystaveny až do dnešního dne plnému slunci bez jakéhokoliv stínění. Zaléváme je 2x týdně, jemně kropíme každý večer (když není příliš chladno!), vždy přímo na listy a kmínky, které už docela hezky zesílily. 
Jak je patrné z fotografií, nejsou to žádní obři, ale zato poctivě živení (bez hnojiva!) tlouštíci s červenohnědými kmínky a přiměřeným množstvím lesklých lístků, stejně prohnutých jako u dospělých rostlin. Jejich listy jsou také již odmalička tuhé a nereagující opadem na první delší sucho, jak jsme tomu zvyklí u zbytečně hýčkanějších rostlin. Některým z mladých rostlinek už se vytvářejí dva vrcholy, jiné začínají z boku větvit!
Povzbudivý pohled je i na jejich nedaleko stojící starší příbuzenstvo. Na mnoha místech narůstají již čerstvé lusky, c čehož je patrné, že vosičky se i letos činily. Obrovské množství dalších plodů je v čekacím stadiu, v němž patrně vydrží až do chvíle, kdy rostliny dokvetou a budou moci vývoji lusků věnovat více své energie!
Na závěr léta přišla vedra, s nimiž se adenia vyrovnala jako pokaždé s velkou noblesou! Loni jsme si péči o ně i jiné sukulenty v době extrémních veder docela obstojně osvojili, takže letos už šlo pouze o rutinu! Každý třetí den normální zálivka, večer co večer pořádná sprška z konvičky (někdy ještě po ránu opakovaná!). Za celá vedra byl opak listů minimální (však už jich rosdtliny stejně moc nemají!). Žloutnout a opadávat jich část začala teprve několik dnů po skončení veder!
Jak jsme již na našem webu mnohokrát uvedli, pěstujeme vedle botanických druhů sukulentů také jejich křížence a zahradnické kultivary. V případě adenií (především A. obesum, A.arabicum) existuje kultivarů s květy nejrůznějších barev a odstínů nepřeberné množství. Letní skleník by byl bez květů adenií nudný a fádní, takže postupně otužujeme a zocelujeme ve spartánských podmínkách našeho makroloňáku i některé barevné kultivary adenií.  Protože pocházejí většinou z asijských pěstíren, a teprve po mnohých trampotách v přechodných bydlištích u překupníků se ocitnou v některém z našich zahradnictví, jejich aklimatizace na opravdu sukulentářské prostředí bývá dosti problematická a někdy i velice zdlouhavá. Ale i s nimi už jsme se ji časem naučili zvládat! Výsledkem jsou větve hustě obalené květy zářivých barev, přinášející náramné zpestření k té převaze růžové adenií přírodních! Ochránci botanické čistoty našich sukulentářských sbírek nechť si ošetří kopřivku, která jim při pohledu na tu šlechtěnou svoloč vyskakuje, ale nám ty pestré květy přinášejí jen a jen samou radost bez ohledu na botanickou čistotu. Kvůli radosti přece sukulenty pěstujeme především, tak jakápak čistota!
Když k tomu všemu připočteme i další adenka, která se teprve kvést v budoucnu chystají, ale už teď mají krásné tvary svých hojně vetvených tělíček, jako třeba Adenium somalense, máme na našem políčku už docela pestrou společnost s velkou perspektivou budoucích radostí, pokud samozřejmě něco nepokazíme! Jen teplé přezimovací prostory bohužel nejsou nafukovací, a tak musíme chtě nechtě občas nějakou z těch VIP rostlin také pustit. Vhodným okamžikem pro to bývají naše podzimní výstavy. Ta letošní bude již jedenáctá, a její zahájení se nezadržitelně blíží (7.-11. září)! Důvody radosti našeho letošního léta tam její návštěvníci spatří v plné parádě!
Úvodní dvojice snímků jsou letošní typické letní pohledy do makrolonového průchoďáku. Na druhém můžete při troše pozornosti spatřit i jeden z lusků! Na obr.č. 3 vidíte prohnuté listy našich adénií uprostřed léta. Čtvrtá fotografie byla pořízena na počátku května, kdy květy na radikálně seřezaných rostlinách předběhly listy! Na obr.č. 5 je hojně kvetoucí rostlina, následovaná detailem jejího rozkvetlého úpatí! Další dvojice snímků patří našim letošním semenáčkům Adenium obesum z vlastních zdrojů. A na závěr dva barevné kultivary pro větší pestrost našich letních pohledů!