sukulenty.estranky.cz

Dnešní článek je o rostlině, s jejímž druhovým určením si nejsem úplně jistý. Zdá se však, že podobně na tom bude i spousta pěstitelů sukulentů po celém světě, protože ta na první pohled hodně „obyčejná“ tlustice už léta plní nejrůznější diskusní weby. Jak už to bývá, nejvíce pěstitele zajímá právě její identita, protože samotné pěstování je velice snadné, i když každý jeho úskalí zvládá po svém. Proto se na internetových fotografiích můžeme setkat s mnoha podobami stejné kytky z afrického jihu, a zákonitě i s řadou nejrůznějších jejích pojmenování. Nejčastěji se objevují jména Crassula rattrayi nebo Crassula pubescens ssp. rattrayi, ale můžeme se setkat i s Crassula mollis a mnoha dalšími. Protože naše rostliny se více či méně podobají všem těm z internetu, zvolili jsme do titulku článku jméno, vystihující právě onu podobu (affinis = podobný) těm nejčastěji uváděným jménům.
Holanďané (velkopěstitelé) ji považují za křížence známé „falkáty“ (Crassula perfoliata ssp. falcata), nebo dokonce za „falkátu“ čistou, ale s touto populární kytkou toho rostlina z dnešního článku opravdu nemá mnoho společného. Snad jen zvláštní postavení listů, trochu podobné zmíněnému druhu. Jenomže C. perfoliata ssp. falcata má listy mnohem mohutnější, jejich povrch je světlejší a s úplně jinou strukturou epidermis, o barvě a velikosti květenství ani nemluvě. Také naše první rostlina tohoto druhu byla nizozemské provenience, a koupili jsme ji v nějakém supermarketu už před mnoha lety. Ne kvůli její oslnivé kráse, ale spíše ze zvědavosti, co se z ní dá vytvořit, pokud ji vysvobodíme z přítmí českého supermarketu, a především pak následně i z holandské kokosové směsi s pořádnou zásobou hnojiva na dlouhou a často i velice strastiplnou cestu k zákazníkovi.
Tehdejší a dnešní podoba rostliny se diametrálně změnila v mnoha ohledech. Vyzkoušeli jsme si za léta pěstování její mimořádnou odolnost, značnou přizpůsobivost, výrazný tvarovací potenciál i snadné množení. Jejímu kouzlu jsme ale podlehli teprve ve chvíli, kdy jsme se stali svědky barevných proměn, probíhajících v její koruně hned v několika etapách prakticky po celý rok.
Listy této rostliny nejsou velké. Délka se u těch našich pohybuje v rozmezí 25-40mm a šířka se kolísá mezi 7-9 milimetry. Bývaly podstatně větší, než jsme je definitivně zbavili holandských parametrů. Při dlouhých obdobích sucha bývají listy mírně prohnuté, jak se snaží podvědomě zmenšovat odpařovací plochu. Na spodní straně mají takřka nepatrný náznak kýlu, a jejich povrch je hustě poset jemnými krátkými chloupky, způsobujícími příjemně hebký pocit při dotyku. Chloupky chrání nitra listů před úbytkem vody, u letněných rostlin zase spolehlivě chytají ranní rosu.
Pěstování je stejné jako u většiny ostatních tlustic. Od jara do podzimu hojnost vody, pokud k ní můžeme rostlinám dopřát i odpovídající množství slunečních paprsků, tj. maximum z toho, co česká obloha nabízí. V zimě vydrží i hodně dlouhá období sucha, přičemž zaschne mnoho spodních listů (někdy i většina), a ty zbylé se různě kroutí a ubývají na objemu. Příliš hojná zimní zálivka znamená přebujelé a nevzhledné výhony, které je nejlépe hned v předjaří odstranit. Ideálem je zalévat tak (jako u většiny jiných druhů), aby rostliny nepřirůstaly, ale zároveň příliš neprosychaly. Mírné dávky vody ve správný čas jsou toho zárukou. Během zimy se rostliny brání suchu i vytvářením vzdušných kořenů, spouštějících se k zemi ze starších větví i kmene. Jakmile začneme zjara s pravidelnou zálivkou, vzdušné kořeny zasychají, protože jejich existence ztrácí opodstatnění.Ještě než začně opravdové jaro, můžeme na listech této tlustice pozorovat první výrazné změny zbarvení. Obvykle se jedná o odstín tmavě hnědý! Stává se to za slunečných dnů konce české zimy. Jaro je obdobím drobných květů bělavého zbarvení, vyrůstajících na vysokých stvolech a podobajících se květům drtivé většiny příbuzenstva z rodu Crassula. Už dlouho je nemilosrdně likvidujeme hned v zárodcích, protože rostliny zbytečně vysilují v době, kdy se chystají na období svého nejintenzivnějšího růstu. Jaro a počátek léta přináší nejenom rychlý nárůst nových a zdravím překypujících listů, ale také jejich zvláštní zbarvení. Zprvu zčervenají jejich špičky, a později se celé plochy zbarví do zvláštního červenohnědého odstínu, nepodobajícímu se ničemu jinému v říši sukulentů. Letněné rostliny navíc vytvářejí tou dobou množství bočních výhonů bez jakéhokoliv zásahu. Pokud stejnou rostlinu pěstujeme za oknem, potřebujeme k dosažení podobného rozkošatění nůžky. Tím se zvolna dostáváme k tvarování rostliny, které u nás říkáme Crassula aff. rattrayi.
Zásahy do její koruny můžeme provádět prakticky kdykoliv, a to i velmi radikální. Ideálním obdobím je samozřejmě předjaří, protože živelný jarní nárůst nových výhonů záhy dokonale zakryje řezné rány. Odřezky můžeme okamžitě použít k snadnému množení, protože v teple koření spolehlivě a velmi rychle. A potom už ponecháme zhoustlou korunu na pospas větru, dešti i palbě slunečních paprsků. Právě ony vytvářejí velkou část pozdně jarního a letního zbarvení listů (za letních veder se vytrácejícího!), ale výrazně k tomu přispívá i kolísání vysokých denních a nízkých nočních teplot, provázené zpravidla i ranní rosou. Estéti musí občas zamhouřit oko nad nějakou tou skvrnou na listech, kterou ale slunce vypálí a vydezinfikuje stejně dokonale, jako mořská voda a slunce šrámy na lidském těle. Letněné rostliny jsou někdy samý šrám. To když přijdou přívalové deště, kamínky z povrchu substrátu (nebo menší kroupy) létají vzduchem jako zběsilé a ulpívají po deštích v tenkých mezerách mezi hustě narůstajícími listy. Zato kmínek rostliny venku sílí a dřevnatí jedna radost, takže i poměrně mladé rostliny budí dojem starých. I větve nechtěně odlomené při neopatrné manipulaci v krátké době nahrazuje množství nových výhonů, z nichž jen ty nejsilnější nakonec zvítězí v boji o místo na slunci.Tato krasulka s nejasnou identitou mi velice záhy přirostla k srdci, protože je jako stvořená pro nejrůznější tvarovací i jiné experimenty. Výsledky tvarování se navíc v jejím případě dostavují velice brzy a bez většího pěstitelova úsilí. Když k tomu připočteme nádherné zbarvení hebkých listů, v rámci čeledi Crassulaceae zcela ojedinělé, a také velice snadné pěstování, máme tu rostlinu jako stvořenou pro začínající i pokročilé příznivce sukulentního tvarování a přikrášlování. A že její opravdová identita nám možná zůstane ještě nějaký čas utajena nás příliš trápit nemusí. To je věc ostatně věc botaniků, na které si hrát nehodláme.Pro nás jsou důležitější hezké kytky. Tato mezi ně rozhodně patří, pokud samozřejmě  dostane co dostat má!
Na úvodním snímku je hnědé dubnové zbarvení nakvétající rostliny z dnešního článku. Následuje májový obrázek jiné, již kvetoucí, ale stále ještě zelené rostliny stejného druhu. Na obr.č.3 je mladá rostlina dva nebo tři týdny po prvním krácení vrcholu, obrůstající již záplavou nových výhonů. Obr.č.4 patří rostlině již částečně tvarované, kterou jsme fotili 5.8. 2010. Aniž bychom to nějak plánovali, vyfotili jsme stejnou rostlinu i 5.8. roku následujícího. Vy ji můžete vidět na páté fotografii. Dvojice snímků na závěr jsou pohledy zblízka do koruny zmiňované rostliny. Právě ten zvláštní odstín červenohnědé je jedním z hlavních důvodů, proč jsme si tuto rostlinu oblíbili.