Jdi na obsah Jdi na menu
 


Barevný brazilský jetel OXALIS TRIANGULARIS

16. 5. 2012

p1050592.jpgDrtivá většina nových přírůstků v naší sukulentní sbírce bývá zakoupena u jiných pěstitelů nebo v zahradnictvích. Pak je tu ještě několik dárků a darů od kamarádů, a nakonec rostliny zavlečené. A to doslova! Nejčastěji se tak stává u rostlin od Luboše Hojného, kde u větší zakoupené kytky přirůstá (nebo teprve klíčí) ještě nějaká malá (nebo taky dospělá) od úplně jiného, a často ani trošičku příbuzného druhu. Tentokrát jsme si z jedné sukulentářské výpravy kousek od Prahy přivezli v květináči s mexickým sukulentem vetřelce zcela nepřehlédnutelného, pocházejího navíc až z daleké Brazílie.
Oxalis triangularis je rostlina šťavelovitá (Oxalidaceae) a jedinou její částí, zadržující vodu pro případ nouze, jsou zduřelé podzemní hlízky zvláštního tvaru. Z nich pak vyrůstají tenké stopky (řapíky), zakončené nesukulentními listy výrazně fialové barvy se světlejším vzorem v centrálních partiích. 
p1050594.jpgRostlinu popsal již v roce 1825 (a předtím patrně i objevil) francouzský botanik, cestovatel a entomolog s ukrutně dlouhým jménem Augustin Francois Cesar Prouvencal de Saint-Hilaire (1779-1853). Tento muž strávil celých šest let na cestách Latinskou Amerikou, ale nejvíce času věnoval botanickému a zoologickému průzkumu centrálních oblastí Brazílie. Tehdy byl skoro div vrátit se z těchto končin celý a alespoň trochu zdravý. Tomuto obdivuhodnému botanikovi a autoru třísvazkového díla „Flora Brasiliae meridionalis“ (1825-1832) se to nejenom podařilo, ale ze svých cest si přivezl i množství rostlin, zvířat, minerálů a dalších přírodnin. Jen rostlin bylo údajně 24000 od šesti tisíc druhů! Měl tedy potom doma ve Francii co zpracovávat. Předpokládám že jednou z tehdy dovezených rostlin byl i výrazně zbarvený jetelíček, pojmenovaný jím později podle tvaru listů jako Oxalis triangularis.
Právě listy jsou patrně i největší ozdobou této rostliny (i když jen sezónní), která se před lety vydala z pěstíren mezi lid jako očekávaný hit, ale zástupy nadšených pěstitelů si nezískala. Větší zájem o výrazně zbarvenou rostlinu asi byl v oblastech, kde může být pěstována celoročně v zahradách, kde v kombinaci se zelenými i jinak zbarvenými rostlinami vytváří nádherné celky. 
p1050595.jpgListová čepel je trojčetná, a každý z jejích dílů je trojúhelníkovitého tvaru se světlejšími skvrnami ve svém středu. Listy reagují na nejrůznější podněty. Pokud má rostlina dostatek vody a není umístěna na plném slunečním žáru, bývají listy přes den napnuté a viditelná zůstává celá jejich plocha. Jakmile je ve skleníku příliš vedro, sklápějí se a nastavují slunci pouze minimum své plochy. Totéž činí i večer po západu slunce a svěšené zůstávají až do rána!
Nádherně zbarvené listy začnou na konci jara skvěle doplňovat ještě jemně narůžovělé kvítky se zeleným nádechem v jícnu. Společně s listy vytvářejí nádhernou a oku lahodící barevnou kombinaci, s níž by matka příroda nepochybně obstála i u módních návrhářů. Trvanlivost květů je různá. Zažili jsme  jejich rychlý konec v době letošních „letních“ dnů uprostřed českého jara, kdy vydržely od časného rána sotva do poledne. Za podmračené oblohy naopak kvetly dokonce ještě když se venku již stmívalo!
p1050619.jpgMnožení je možné výsevem semen. Předpokládám, že podobně jako u jiných oxalisů, ani v případě této rostliny o ně nebude po odkvětu nouze. Množení však bude každopádně rychlejší dělením zmíněných podzemních hlízek, o jehož snadnosti jsme se přesvědčili ihned po příjezdu z naší sukulentářské výpravy, kdy jsme trs vetřelce rozdělili na několik rostlin a okamžitě poté je zasadili do samostatných nádob, v nichž spokojeně rostou i nyní.
Oxalis triangularis nemusí mít plné slunce, ale snese ho. Ideální se nám zatím jeví slunce rozptýlené, a jakmile konečně přestanou meteorologové vyhrožovat přízemními mrazíky, poputují rostliny ven do zahrady na nějaké trochu chráněné místečko pod stromy, jejichž koruny lámou sluneční paprsky naprosto dokonale.
p1050624.jpgVody rostlina snese od konce jara do podzimu dost. Přes léto se určitě vyplatí udržovat substrát ( s větším podílem rašeliny než bývá u ostatních sukulentů zvykem) pořád mírně vlhký, i když krátká období sucha samozřejmě rostliny bez úhony přečkají. Na podzim je důležité včasné uklizení rostlin do místnosti, kde nadzemní části postupně vadnou a zasychají. Hlízky lze na chladnějším místě (bezmrazém) udržet po celou zimu úplně nasucho. Zjra se dají rostliny probudit mírnými dávkami vody, nebo s vodou vyčkat jakmile se objeví první puky na vrcholcích hlízek. Pak už stačí jen postupně zkracovat intervaly mezi jednotivými zálivkami a najet tak na „letní provoz“.
Viděl jsem v jedné kanceláři tuto rostlinu v plném růstu ještě okolo vánoc, takže zřejmě je možné i pěstování celoroční bez výraznějšího odpočinku, i když to asi znamená rozloučit se s množstvím nádherných narůžovělých kvítků, zdobících rostliny od jara do konce léta! Šťavely s fialovými listy přitom v té kanceláři rostly na místě, kde bych do té doby přežití živých rostlin považoval za utopii! Jejich majitelé ale asi s květy ani nepočítali, a brali zavděk alespoň nádherně zbarvenými listy.
p1050625.jpgOxalis triangularis není sice rostlinou, po které bych se za normálních okolností nějak zvlášť pídil. V říši sukulentů obvykle platí, že za jejich syté a výrazné zbarvení musíme poskytnout maximum slunečních papsků. Brazilský jetelíček Oxalis triangularis je v tomto ohledu výraznou výjimkou, a za maličko sluníčka poskytuje hodně barevnosti! Škoda že jej nelze pěstovat na polích jako ten náš. S nekonečnými řepkovými lány by vytvářel v krajině nádherné obrazy.
Na snímcích vidíte vývoj jarních kvítků Oxalis triangularis a můžete se přesvědčit také o nepřehlédnutelnosti této rostliny mezi svým výrazně sukulentnějším příbuzenstvem v našem skleníku.
 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

plevel

(jiří Janda, 11. 6. 2018 22:09)

Pokud máte zahrádku v Jižní Americe, nebo alespoň někde ve Středomoří, pak ano. Pokud ji máte u nás, roste Vám na ní některý z mnoha dalších druhů šťavelů. J.J.

třeba to není ona

(renda4, 11. 6. 2018 10:53)

Tato květina mě roste na zahradě jako plevel , akorát kvítka jsou žlutá...

nesmrtelná květina

(Nikola, 12. 8. 2016 9:58)

Tak ze své zkušenosti mohu sdělit, že tato rostlina mi vesele kvete po celý rok. Mám ji v bytě na jihozápadním okně, což je ovšem v létě problém. Přímé slunce nesnáší dobře, přestane kvést a celkově zchřadne. Po přenesení na stinné místo na polici se jí opět moc dobře nedaří, protože je zde zas nedostatek přímého světla. Takže putovala na východní okno, kde nám strom brání v přímém slunci, ale světla je na něm dostatek. Po té začala opět kvést.
Závěrem tedy, mnoho světla, ne přímé slunce, zálivku po vyschnutí. Množit se dá také řízky! Omylem se mi ulomil list, dala jsem ho do vody a po puštění kořínku z konce stonku jsem jej zasadila. Během pár měsíců se rozrostla a opět kvete. Nesmrtelná květina :-)

OXALIS TRIANGULARIS moje oblíbená kytka

(Aneta, 21. 4. 2015 15:36)

Tuto kytku máme ve škole je to náš třídní maskot a jmenuje se Marta. Jednou nám málem chcípla ale vzpamatovala se :'D

OXALIS TRIANGULARIS: moje zkušenosti

(anna, 25. 8. 2013 18:28)

Tuto květinku mám asi čtyři roky. Je velmi hezká listem i květem a mám s ní jen ty nejlepší zkušenosti. Pěstuji ji celoročně ve dvou samozavlažovacích květináčích v zemině pro pokojové květiny. Bez přesazování roste ve staré zemině již cca dva roky. Mám jeden květináč na severním okně, kam nejde nikdy sluníčko, ale světla má dost a druhý v zimní zahradě pod skleněnou střechou, kde má rozptýleného slunce až moc. Ještě nyní krásně kvete. Snese i přísušek. Když jsou listy starší a nelíbí se mi příliš dlouhé, tenounké stonky, seříznu květy i listy těsně nad zeminou a listy vyraší za pár týdnu znovu i v zimě a posléze i kvete. Rozmnožuje se snadno cibulkami. Se zakořeňováním listů nemám zkušenosti, ale věřím zde uvedeným zkušenostem ostatních pěstitelů. Ač je to napohled křehká květinka, je velmi vitální a odolná. Přeji všem úspěch s jejím pěstováním.

rozmnožovanie Oxalis

(Jela Gavenčiaková, 24. 3. 2013 11:20)

Dostala som po vianociach trs tejto rastlinky, keďže pri preprave sa mi niektore lístky polamali, dala som si ich do vázičky. Stále boli svieže, tak som im len dolievala vodu. Koncom marca som sa rozhodla celkom vymeniť vodu a zistila som, že listy pustili korene.
Píšem Vám preto, že som to vo vašom texte nenašla a ani ma nenapadlo, že by sa dala táto efektná rastlinka takto množiť.
S pozdravom Jela

zkušenosti další

(Karin, 21. 6. 2012 8:34)

Oxalis je skvělá rostlinka,,, darovala jsem už mnoha lidem jak "cibulečky" tak jen lístky,,, a rozpěstovala jsem si ho pouze z jednoho lístku. Nevím zda jsou to příbuzní, ale existují 3 barevné variace - zelené lístky a bílé květy, fialové lístky a růžové květy a dvoubarevné lítky i květy. nedávno jsem se dočetla, že je celá rostlinka jedlá - do salátů, pro svou kyselost. :) nakolik je zdravá, zjišťuji :). roste celoročně, ale zimní spánek ji posílí.

Zkušenosti s pěstováním

(Věra, 28. 5. 2012 11:14)

Dobrý den,
oxalis mám doma zhruba 10 let, celou dobu kvete, v létě pochopitelně bohatěji. Zkoušela jsem jednu jeho zakořeněnou část nechat přes zimu bez zálivky v tmaném prostředí - přežil a po zahájení zalévání znovu začal růst a kvést. Dekorativní listy jsem dala do vázičky a po čase zjistila, že zakořenily. Po zasazení oxalis pokračoval v růstu a kvetení.
Věra