sukulenty.estranky.cz

Kdysi jsme vysévali hodně. Svého času dokonce téměř vše nové, co se k nám skrze železnou oponu podařilo dostat. Díky tomu se nám přihodilo, že ve skleníku se začaly hromadit i rostliny, které se nám vlastně ani příliš nelíbily (nebo vůbec). Sotva jsme se vymanili z toho opojení módními sukulentářskými vlivy a trendy, postupně jsme se těch rostlin začali zbavovat. Byly naopak jiné, jako třeba Ficus palmeri nebo F. petiolaris, u nichž jsme později mnohokráte zalitovali, že jsme si z tehdejších výsevů neponechali rostlin více. Jak se naše sbírka rozšiřovala, přibyla prodejna v jihlavské ZOO a po dlouhých letech jsme obnovili i zasílání rostlin (zasílali jsme je už za komunistů!), nezbyl už na výsevy čas, a nakonec ani prostor. Vždyť na podzim rok co rok trneme, jestli se nám všechno pod střechu (sklo) vejde. Nakonec to byla stará známá Begonia dregei, která nás svým způsobem donutila vzpomenout na staré časy a začít v menší míře znovu vysévat.
Begonia dregei je totiž ideální rostlinou pro všechny, kteří chtějí mít za oknem hezký a hojně kvetoucí stromek s úhlednou korunou a tlustým kmínkem, a to vše co možná nejrychleji. Navíc si každý snadno poradí s tvarováním (jako u živého plotu) a zároveň využije i místo za oknem, kterým by kvůli nedostatku slunce většina ostatních sukulentů ohrnovala nos a ztrácela svoji přirozenost. Begonia dregei je navíc kytka, o kterou nejeví valný zájem tradiční škůdci sukulentů, a u níž se náprava všech nedokonalostí způsobených samotným pěstitelem dá zjednat v podstatě kdykoliv a bez větších následků. V neposlední řadě nás k výsevu vedla i skutečnost, že sehnat u nás tuhle kytku je dnes docela problém, což v době našich sukulentářských začátků rozhodně nebývalo. O pěstování Begonia dregei jsme v této rubrice již psali 18.9. 2009! 
Zprvu jsme begonie řízkovali z dvojice našich sbírkových rostlin, jichž postupem času přibývalo, až se jejich počet ustálil na šesti. Avšak řízkovanci, tvořící časem také nádherné kmínky, na všechny zájemce nikdy nevyzbyli. Begonia dregei se zdá být samosprašná, ale pro jistotu jsme zašmrdlikali štětečkem do té záplavy letních kvítků a na počátku zimy nastala velká sklizeň. Když jsme spatřili tu záplavu droboučkých semen, která se z vyzrálých plodů začala sypat, nastalo definitivní rozhodnutí vysévat. Měli jsme k dispozici i menší množství semen z předchozích let, které zůstaly nevysety, a tak jsme zároveň vyzkoušeli jak je to s jejich trvanlivostí.
Dva roky stará semena vyklíčila jako první, po nich následovala o rok čerstvější a jako poslední vyklíčila ta úplně čerstvá. Klíčivost všech byla zhruba stejná, a dá se říci že hodně vysoká. Při jejich nepatrné velikosti ale není možné vyjádřit úspěšnost výsevu v procentech. Asi dva týdny po doklíčení posledních se výsevní květináčky zazelenaly a pod hustým kobercem klíčenců zmizel i veškerý kokosový substrát, do něhož jsme vysévali.
Lignocel prodávají ve zverimexech jako hnědé cihličky. Ty se rozpustí ve vlažné vodě a vznikne jemný a lehoučký substrát, nepodléhající plísním a houbám. Před samotným výsevem jsme jej navlhčili a poté už vláhu doplňovali a vlhkost udržovali jenom pravidelným rosením. Substrát je sice prostý živin, ale na první týdny si rostliny vystačí s jejich zásobou ze semen. Výhodou lignocelu je, že při jeho použití se nesetkáváme s plísněmi, provázejícími jinak výsevy sukulentů dost často. Vždyť právě z toho důvodu tento substrát teraristé hojně používají při inkubaci vajec.
Největší problém nastal, když rostlinky ve výsevních nádobách začaly vytvářet pravé listy a slabší z nich rázem neměly šanci dostat se ke světlu. Nastal čas pikýrovat semenáčky. Zprvu jsme se naivně snažili rozdělit zelený koberec na jednotlivé rostlinky, což se velice záhy ukázalo jako zhola nemožné. Jejich stonky byly ještě křehké a listy vzájemně propletené. Řada z nich přesazení nepřežila díky fyzickému poškození pinzetou a následnému napadení houbovým onemocněním. Nejlépe si vedly malé trsy klíčenců, u nichž byl úhyn minimální. A tak jsme nakonec přesazovali po trsech rovnou do samostatných květináčků, kde pokračoval boj o místo na slunci nerušeně dál, ale již takřka beze ztrát.
Přes léto nebyl čas se výsevům příliš věnovat. Byly umístěny v letním makroloňáku pod parapetem nejenom kvůli sluneční palbě, kterou špatně snášejí, ale především kvůli vedru, panujícím na stolech o metr výše. Teprve s příchodem podzimu jsme se jim začali více věnovat a přesazovat je jednotlivě do květináčků. V té době nám dobře posloužily i maličké keramické květináčky z Žacléře o rozměrech 2,5x2,5cm, v nichž s oblibou pěstujeme (a občas i tvarujeme) rostliny rodu Monanthes. Zálibně jsme sledovali, jak semenáčkům nádherně tloustnou kmínky. Koncem září jsme na některých z nich překvapivě spatřili i první kvítky. Rostlinám bylo v té době pouhých sedm měsíců! Kdybychom se jim měli čas intenzivněji věnovat v průběhu léta, možná by vykvetly již mnohem dříve.
Zimování vyžadují sukulentní begonie teplejší. Proto jsme je zavčasu přestěhovali do prosklené verandy, kde teploty jen málokdy klesají pod 15°C. Výhodou je, že begonky se spokojí s málem světla nejenom v sezóně, ale i v zimě. V plechových policích na ně slunce zasvítilo po celou zimu jen zcela výjimečně. Přesto jsme je mohli bez obav zalévat každý týden, protože za krátkých dnů vůbec nepřirůstají. Zato jim po celou zimu nádherně tloustly kmínky. K naší smůle jsme jim už nemohli poskytnout větší květináčky, protože se nedostávalo volného místa. A tak malé begonie trpělivě vyčkávají příchod opravdového jara, kdy se spousta jejich sousedů postěhuje ze zimní zahrady na nejrůznější místa ve sklenících i na venkovních stolech. Samotné begonky se budou stěhovat také, ale až později, společně s adenii, unkarinami a jinými teplomilnějšími druhy. Za normálních okolností to v našich podmínkách Vysočiny bývá v druhé polovině června, kdy už ranní teploty neklesají blízko nule a všechny teplomilce můžeme pravidelně a hojně zalévat, protože jsou to shodou okolností rostliny velice žíznivé.
Zatím pěstujeme pouze dva typy Begonia dregei s různými tvary listů. Existuje jich ale mnohem více, a kdysi docela běžně kolovaly v sukulentářských sbírkách pod nejrůznějšími jmény. Jak se později ukázalo, všechny patří k jedinému rostlinnému druhu, zjevně mimořádně variabilnímu. Oba námi pěstované typy jsme vysévali odděleně, ale potom se nám rostlinky při přesazování stejně pomíchaly a zprvu vypadaly naprosto stejně. Oba typy dokonce na úplném začátku svého života měly kropenaté lístky, což v dospělosti již nemívají. Jakmile ale poporostly, bylo už jasné, které jsou které. 
Stromečky budou dozajista stejně krásné z obou typů, o tom není pochyb. Stačí jen sehnat pro ně nějaké zajímavé misky odpovídající velikosti a vyčkat až jejich koruny v pozdním létě ozdobí záplava bílých kvítků. Za jediný rok se s touto rostlinou dají udělat hotové zázraky. Na takto rychlý výsledek můžeme u většiny ostatních sukulentů zapomenout. Sedm měsíců trvala krátká cesta malých begonek od zrození k dospělosti, a to jsme jim z výše uvedených důvodů jejich cestu dosavadním životem nikterak neusnadnili. Už nyní ale jsou co kus, to ryzí originál, a záleží jen na jejich nových majitelích, jakou podobu jim vtisknou. Právo prvního výběru čeká na návštěvníky našich jarních Dnů otevřených dveří již o posledním dubnovém víkendu!
Na úvodním snímku je jeden přesazený trs semenáčků Begonia dregei, na dalších dvou pak již jednotlivé rostlinky se ztloustlými kmínky, zasazené do keramických krychliček 25x25milimetrů. Další dvojice fotografií patří prvnímu typu rostlin a nádledují dva obrázky zase druhému typu. A na závěr jedna z kvetoucích rostlin jako ilustrace, jak by naše semenáčky mohly vypadat zhruba za rok.