Jdi na obsah Jdi na menu
 


Bílá královna ECHEVERIA LAUI

18. 6. 2011

p1000020.jpgKdyž má nějaká sukulentní rostlina v druhovém pojmenování příjmení svého objevitele, můžeme předpokládat, že bude hodně hezká.. Když to jméno navíc patří slavnému znalci kaktusů a jiných sukulentů Alfredu Lauovi, pak je naprosto jisté, že se jedná o rostlinu krásy zcela mimořádné. Echeveria laui je kytka nádherná, zcela nezaměnitelná a stále žádaná. Mezi sukulentáři si získala oblibu již od chvíle svého popisu v roce 1976, a dodnes platí za rostlinu vyhledávanou a ceněnou. Slavný botanik krásnou rostlinu objevil v mexickém státě Oaxaca (Tomelin Caňon). Neznám mezi pěstiteli rostlin tučnolistých člověka, který by ji ve své sbírce mít nechtěl. 
Její růžice s tlustých listů jsou bílé jako sníh, a mohou dosáhnout průměru více než dvaceti centimetrů! pict0019.jpgBílou barvu má v případě Echeveria laui na svědomí extrémně silná voskovitá vrstva na povrchu fialovorůžových listů, která zanechává při sebemenším kontaktu na rukou výrazné stopy. Proto je při manipulaci s touto rostlinou na místě zvýšená opatrnost. Ojínění se smaže rychle, a stopy po prstech zcela nemizí ani po velice dlouhé době! Při přesazování se proto vypláci nespěchat a postupovat s rozvahou. Rostlinu je vhodné uchopit za spodní, částečně nebo již zcela zaschlé listy, které stejně při přesazování později odstraníme. Je to věc ryze praktická, protože právě ony jsou vítaným úkrytem pro kolonie vlnatek, jejichž vatovitá hnízda je možné v případě Echeveria laui opravdu snadno přehlédnout.
Oproti většině ostatních echeverií je tato malinko choulostivější, a to především co se týče zimních poklesů teplot a především zálivky v této době. V literatuře je často doporučováno i teplé zimování, ale myslím že to je přehnané. My naše rostliny Echeveria laui už léta zimujeme s ostatními příbuznými, ale nikdy je neumisťujeme do bezprostřední blízkosti skla, kde bývá největší zima. p1020290.jpgZároveň je zaléváme méně než ostatní echeverie, ale to ostatně děláme i od jara do podzimu. Echeveria laui prostě nesmí stát příliš dlouho v mokru, a pokud se tak stane, může uhnít klidně i uprostřed léta. Proto dávky vody vždy bývají menší, a intervaly mezi nimi delší než bývá zvykem u jiných druhů. I přes tuto zvýšenou péči nás čas od času nějaká rostlina opustí, ale takový je už sukulentářský život.
Naše rostliny neletníme. Ony by to sice asi vydržely, ale nejspíše jen na místě chráněném proti dešti. Jakmile v zahradě zbudujeme takové místo, kde budou rostliny zároveň mít maximum slunečních paprsků, pak se budou stěhovat ven.  Neustálé proudění vzduchu je přesně to, co Echeveria laui kromě maxima slunce potřebuje ke zdárnému růstu! Dosti podobnou Echeveria lilacina přitom letníme na dešti bez problémů už několik let.
Echeveria laui se nejčastěji množí výsevem čerstvých semen, ale znám pěstitele, kterým se daří úspěšně zakořeňovat i jednotlivé listy, přestože jiní tvrdí, že to nejde! p1020770.jpgProtože E. laui má listů vcelku malé množství, je vhodnější k množení využít listům podobných, ale menších listenů, jimiž bývají porostlé květní stvoly. Z těch jsme několik mladých rostlin už v minulosti získali!
Na svůj poslední výsev Echeveria laui stále nějak nemohu zapomenout, přestože od něj uplynulo asi deset let, možná i více. K jeho výsledkům se váže vzpomínka na nepříjemné zjištění, že nejenom naši čtyřnozí přátelé mohou v sukulentářské sbírce náležitě zaškodit.
Tehdy jsme totiž ještě doma měli Žužlinku. Byla to straka, kterou coby poloopeřence nalezl švagr v nějakém lomu, a my jsme se rozhodli, že to mládě zkusíme zachránit. Za pomoci ručního vykrmování se nám toho věčně hladového a neuvěřitelně hlučného tvora podařilo vypiplat ve statnou straku, která se velice záhy snažila ze všech sil dostát pověstem o strakách kolujících.  Byli u nás na návštěvě nějací teraristé a pěstitelé, kteří nám poradili, ať toho ptáka bez obav vypustíme z klece a necháme ho volně poletovat po zahradě, kde prý se bude držet, protože je navyklý trvalému přísunu potravy a naší společnosti. Netrvalo dlouho a Žužlina mi začala krást z krabičky cigarety. Povzbuzena těmito drobnými úspěchy si později troufla i na maso přímo z grilu. p1020771.jpgVěčně také zevlovala sedíce na brance, oklovávala našim návštěvám paty a občas zkoušela tlak v pneumatikách jejich aut. Též pošťačka musela svěřené zásilky tvrdě chránit proti tomu zvědavému a všetečnému ptákovi.
Jednoho dne objevil ten nenechavý tvor jedno z větracích oken našeho skleníku a ocitl se v prostorách až dosud netušených možností. Když jsem spatřil tu spoušť, kterou pták ve skleníku napáchal, bylo mi mdlo. Jenomže Žužlina čekala na pochvalu a nechala se ode mne bez problémů chytit. Ponořil jsem jí zobák do sukulentářského substrátu hodně hluboko a při tom vedl monolog o tom, že už se něco podobného nesmí nikdy opakovat. Vedle mne stála celá mísa nádherných Echeveria laui. Růžice o průměru 6-7cm, jedna jako druhá, zrovna připravené k prodeji na kaktusářské výstavě! V bílých listech díry od zobáku, většina rostlina napůl venku z květináčů, které předtím pod sněhobílými růžicemi takřka nebyly vidět, některé rostliny dokonce poházeny po betonové podlaze skleníku! Čtyři roky piplání od klíčenců v hotové rostliny, které mohly udělat radost třeba šedesáti pěstitelům a možná už následující sezónu u nich vykvést! Dobře měsíc se Žužlina ve skleníku neobjevila, a jen zvědavě posedávala na plechovém parapetu u větracího okna a bázlivě nahlížela dovnitř. Pak se ale znovu pustila do našich sukulentů, a zanedlouho poté putovala ke své nové majitelce. Ačkoliv její nový domov byl vzdálen mnoho kilometrů, ještě jednou nebo dvakrát se přiletěla nakrátko do Pávova podívat, pozevlovala u skleníkového okna a zase zmizela za svou novou paní! O rostlině Echeveria laui se říká, že je to opravdový mexický klenot, tak čemu se vlastně divím, že tolik zajímal ptáka, který je zcizováním šperků pověstný!
p1020968.jpgVětšinou tyto nádherné rostliny kvetou při průměru růžice osm a více centimetrů, a oranžové květy bývají k vidění obvykle uprostřed naší zimy, ale někdy i zjara nebo až na počátku léta, jak tomu bylo u jedné z našich rostlin zrovna letos! Když k jejich zářivé barvě přičteme ještě sněhobílé listy, uspořádané s milimetrovou přesností v přízemní růžici, máme před sebou dílo přírody, které se opravdu povedlo!
Alfred Lau žil od roku 1945 až do své smrti v Mexiku. Díky němu dnes sukulentáři a kaktusáři pěstují ve svých sbírkách mnohé nádherné rostliny. A místní na tohoto botanika s velkým srdcem budou v dobrém vzpomínat navždy, protože pro ně udělal možná více než všichni politici jejich země dohromady!
Po úvodním snímku Echeveria laui následuje pohled do růstového středu rostliny, jejíž povrch byl poškozen neopatrnými doteky. Na obr.č. 3 už je vidět jarní zárodek budoucího květního stvolu. Trojice snímků na závěr je už z doby kvetení, v případě této rostliny až na přelomu letošního května a června!
 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

laui

(Jiří Janda, 5. 3. 2017 15:24)

Dobrý den, čerstvá nabídka rostlin bude zveřejněna v průběhu měsíce dubna na našem e-shopu, jestli tam ale budou zmíněné rostliny zatím nevíme. J.J.

echeveria

(Květoslava Jeřábková, 5. 3. 2017 13:09)

Dobrý den , prosím mohu si u Vás objednat \\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\Echeverii Laui a Echeverii Lilacina každou po dvou kusech . Děkuji Květoslava JEŘÁBKOVÁ CHOBOTSKÁ 1724 BRANDÝS NAD LABEM psc. 25001