sukulenty.estranky.cz

Tato rostlina z ostrova „svobody“, kde pozítří znamená  pod vedením rodiny Castrových stále ještě  předevčírem, se u nás zatím nepěstuje tak často jako její robustnější příbuzenstvo z čeledi kapokovitých (Bombacaceae). Zatímco rostliny Bombax elipticum se postupem času stávají běžnou součástí našich sbírek, tato pomalu rostoucí rostlina s tlustým kmenem bývá  zatím k vidění zřídka nejenom ve sbírkách, ale také v nabídkách zahradnických firem.
V přírodě dorůstá podle údajů v literatuře až patnáctimetrové výšky, ale v kultuře dosahuje pouze jejího nepatrného zlomku. Lahvovitý kmen je pokryt světle hnědou borkou, která není barevně ani zdaleka tak kontrastní a výrazná jako u rostlin rodu Bombax. Dlanitě dělené (5-9 četné) listy na dlouhých stopkách bývají při našem způsobu pěstování sezónní záležitostí, což koresponduje s přirozenou opadavostí v přírodě. 
S příchodem podzimu začínají listy žloutnout a opadávat. Rostlina upadá do zimního spánku, který může být u starších rostlin provozován zcela nasucho, nebo pouze za mírné udržovací zálivky. Koncem zimy se objeví náznaky nových listů, jejichž vývoj je ale poměrně zdlouhavý, podobně jako celý životní rytmus a růst této rostliny. Snáší sice poklesy teplot k 5°Celsia, ale mnohem vhodnější je teplejší zimování. Nemusí být ani na světlém stanovišti, protože nové listy rostliny beztak nevytváří. V teple je ale nutné občas rostlinu zalévat, mladší semenáče pak mírně, ale pravidelně. Rozdílné zimovací teploty máme vyzkoušeny, protože jsme některé naše rostliny zimovali jak v bytě při 18-20°C, tak přímo u skla vytápěného skleníku, kde teploty poměrně často klesají k 5°Celsia. Jakmile se zjara objeví první náznaky nových listů, je třeba začít se zálivkou, přičemž zpočátku postačí mírnější dávky vody. Teprve když se listy zcela vyvinou, zaléváme na plném slunci pravidelně každý týden, v polostínu snášejí bez problémů i delší období sucha.
Od jara do podzimu snáší  Bombacopsis cubensis plné slunce a vcelku hojnou zálivku (1x týdně). Na delší období sucha reaguje i v sezóně částečným opadem listů, ale nejedná se o reakci tak spontánní jako např. u rostlin rodů Pachycormus nebo Operculicaria. Jak již bylo zmíněno, růst této rostliny je překvapivě pomalý, a pokud je navíc zasazena do bonsajové misky jako pokojová bonsaj, pak zůstane celoživotní miniaturou. Rozkošatit  korunu se daří řezem do staršího dřeva, ale vyplatí se s tímto zásahem nějaký čas vyčkat. Nových větví nebývá nikdy velké množství, ve většině případech jsou pouze dvě, více pak teprve u starých rostlin.
Podle mého soudu se jedná o ideální rostlinu pro pěstování v suchých, ústředně vytápěných místnostech. Přestože nedosahuje ohromujících rozměrů, je velice dekorativní a poutá pozornost laiků i pokročilejších pěstitelů. Její listy jsou ovšem obrovským lákadlem pro svilušky, jejichž jemné pavučiny je možné pozorovat napnuté mezi listy. Invazi tohoto škůdce se dá předejít občasným sprchováním rostliny nebo jejím poléváním přímo na listy a kmen. Ještě mnohem výhodnější je ale letnění, i když doba pobytu na čerstvém vzduchu je časově více omezena například oproti rostlinám z čeledi Crassulaceae. U nás na Vysočině připadá v úvahu letnění od konce května do konce září. Trvalejší přemokření substrátu rostlina sice snáší obstojně, ale za předpokladu teplého počasí.
Protože se Bombacopsis cubensis množí pouze výsevem semen, kterých není v nabídkách mnoho, a které jsou často staré a neklíčivé, zůstane Bombacopsis cubensis asi ještě nějaký čas méně běžnou rostlinou. Dá se sice s největší pravděpodobností množit také z vrcholových řízků,ale je to záležitost dlouhodobá a předpokládám, že řízkovanci se tvarem kmenů nikdy docela nevyrovnají rostlinám množeným generativně (podobně jako je tomu u rostlin Bombax elipticum nebo Pachypodium succulentum).
Obrovským zážitkem musí být pozorování těchto rostlin na jejich přírodních lokalitách, které leží v západní části Kuby. Bombacopsis cubensis totiž roste na zvláštních skalních útvarech, zvaných mogoty. Jsou to kuželovitá i jinak tvarovaná skaliska, tyčící se třeba z naprosté roviny takřka kolmo vzhůru k nebi. Postupným zvětráváním vytvořila příroda ze skal bizarní a naprosto nenapodobitelné útvary, pokryté navíc bohatou a zajímavou skladbou rostlin, které by mohly zajímat  sukulentáře. Prim mezi botanickými zajímavostmi mogotů hrají právě baňaté exempláře Bombacopsis cubensis, nazývané mezi místními obyvateli „ceibón“. Vřele doporučuji zajímavý článek na téma vegetace v této oblasti z pera Jana Glosera, který vyšel ve slovenském časopise Kaktusy Sukulenty (dvojčíslo 1/2 1988).
Rostlina na úvodním snímku je asi pětiletá, a průměr jejího kmene dosáhl pěti centimetrů. Na dalších fotografiích jsou mladé listy různých tvarů a velikostí. Různolistost není u Bombacopsis cubensis tak výrazná jako např. u B. elipticum, což je tak trochu způsobeno i skutečností, že čerstvé listy bývají vždy sytě zelené (u bombaxů obvykle vínové nebo černehnědé, jak můžete vidět na posledním snímku).