BRYOPHYLLUM SERRATUM (Kalanchoe serrata)
Sukulentáři obvykle rostlinami rodu Bryophyllum opovrhují, protože je považují za plevelné, nekontrolovaně se šířící a postupem času zarůstající jejich sbírky. Jsou naopak jiní, kteří jim zase přisuzují takřka zázračné léčivé účinky, a znají tyto rostliny (především Bryophyllum daigremontianum) pod českým názvem „naduť“ či „náduť“.
Rostliny pocházejí z ostrova Madagaskar, a jsou od přírody obdařeny zvláštní rozmnožovací schopností zvanou viviparie. Systematiky byly již před hodnou dobou přeřazeny do rozsáhlejšího rodu Kalanchoe. Mezi pěstiteli sukulentů však zůstává v povědomí spíše původní název Bryophyllum, a stejně tak u nich většinou přetrvává odpor či nevůle k pěstování těchto rostlin. Pokud jsou ale pěstovány správně, jedná se o rostliny velice dekorativní a krásně kvetoucí. Při sledování fotografií rostlin na nejrůznějších (především amatérských) webech je patrné, že jejich majitelé se spokojí s tím, že rostliny u nich přežívají v často obludné až nepřirozené podobě, aniž by kdy poznali jejich opravdovou krásu.
Bryophyllum serratum dorůstá v přírodě výšky až 60cm, a jeho tenké stonky se zpočátku příliš nevětví. Lopatkovitě prohnuté listy dosahují délky až 6cm, jsou po okrajích zubaté a zdobené výraznými tmavým skvrnami. Ty se objevují pouze pokud je rostlina pěstována na maximálně osluněném místě, a v zimním období z listů částečně nebo zcela mizí.
Z toho vyplývá, že maximum světla po celý rok je základní podmínkou pěstitelského úspěchu. Druhou je pak střídmost v zálivce. Svou opravdovou krásu rostlina ukazuje teprve po delším období sucha, které jí prospívá mezi jednotlivými zálivkami třeba i uprostřed letních veder. Na rozdíl od mnoha dalších zástupců rodu Bryophyllum vytváří po okrajích listů mladé rostlinky jen sporadicky a zcela nepravidelně. Botanici tuto vlastnost nazývají viviparie. Rostlinky vyrůstající po okrajích listů opadávají i při neopatrném dotyku, nebo i při prudším větru. Na zemi okamžitě zapouštějí kořínky, kterými již v době opadu bývají často vybaveny.
Od jara do podzimu rostliny zaléváme jednou za dva týdny (při letnění klidně každý týden), v zimě mírně jednou za měsíc. Na konci září je po stěhování z venkovního stanoviště do skleníku přestáváme alespoň na dva měsíce zalévat úplně, protože si rostliny potřebují odpočinout před náročným obdobím kvetení, které je později stojí mnoho sil. Oranžovočervené květy jsou nádherné,a objevují se většinou v předvánočním čase. Jsou trvanlivé, a vrchol rostliny zdobí často mnoho týdnů, protože jednotlivé kvítky se otevírají postupně. V tomto období je třeba zalévat více než po zbytek zimy, během níž mohou teploty na stanovišti rostlin klesnout i k 5° Celsia.
Kvetením se rostlina značně vysílí, a protože již v době nárůstu květního stvolu částečně ztratila kompaktní tvar, je na čase provést její zmlazení. To bychom po nějakém čase museli beztak provést, protože vysoké stonky nejsou již příliš dekorativní, a navíc postrádají stabilitu. Zmlazování je praktické i z jiného důvodu. Protože jinak Bryophyllum serratum přiliš často neodnožuje, zmlazením k tomu rostlinu přinutíme a tak vytvoří po nějakém čase docela hezký a hustý keřík. Krátit růstové vrcholy lze samozřejmě kdykoliv během roku, protože tak získáme materiál k množení rostliny. Občas je ji totiž třeba množit i z vrcholových řízků, protože Bryophyllum serratum netvoří příliš mnoho mladých rostlinek po okrajích listů. Pokud je ale vytvoří, vyplatí se je „sklidit“ všechny, a rozsypat do nějakého květináčku. Tam mohou vytvořit za nějaký čas hustý a pomalu rostoucí lesík, z něhož můžeme brát kdykoliv v případě potřeby.
Rostlina se však dá částečně k vytvoření mladých rostlinek přinutit tak, že ji vystavíme extrémním podmínkám, které ji přinutí k jejich tvorbě v zájmu záchrany druhu. Tak je tomu i v přírodě v obdobích sucha. Pokud zastavíme dodávky vody na nějaký čas uprostřed horkých letních dnů, obvykle se rostlinky na okrajích listů přece jenom objeví, byť v mnohem menším množství nežu jiných zástupců rodu Braophyllum.
Bryophyllum serratum zatím u nás není pěstováno ani zdaleka tak běžně jako mnozí jiní zástupci rodu (B. daigremontianum, B. tubiflorum), patřícího k čeledi Crassulaceae. Pěstování je ale stejně snadné, a tak se dá očekávat, že pěstitelé disponující světlým místem brzy začnou objevovat kouzlo této opravdu nádherné rostliny, kterou uprostřed léta díky výraznému zbarvení zubatých listů nelze přehlédnout. Pokud rostlina dostane co žádá, stane se opravdovou ozdobou každého okna. A začátečníkům je ochotna odpustit lecjakou pěstitelskou chybu. Od přírody je k tomu důkladně vybavena.
Na úvodním snímku jsou mladé rostlinky uprostřed zimy, kdy jejich listy nejsou příliš výrazně zbarveny. Tytéž rostliny uprostřed léta můžete vidět na druhé fotografii už v plné parádě. Na jejich nádherné květy na vysokých stvolech jsme si letos museli počkat až do nového roku. Poupata na snímku třetím se rozvíjejí v květenství postupně. Protože naše rostliny se nacházejí v nejrůznějších fázích vývoje květenství, budeme se letos z podobných pohledů jako je ten na poslední fotografii těšit zřejmě až do příchodu jara.