sukulenty.estranky.cz

Aeonium arboreum pochází z Kanárských ostrovů, ale můžeme se s ním setkat nejenom na severu africké pevniny, ale takřka v celém Středomoří. Jak z názvu rostliny vyplývá, je podobná stromu. Vzhledem zcela nepochybně, a také takřka dvoumetrová výška odpovídá, ale v něčem se od klasických stromů přece jenom diametrálně odlišuje. Při pohledu na dužnatý a postupně dřevnatějící kmen, posetý tmavými jizvami po odpadlých listech, si můžete povšimnout jedné anomálie. Kmen je totiž u země úzký a směrem nahoru se rozšiřuje, tedy přesný opak stromu, tak jak jej známe z naší přírody.
Vrcholy těchto kmínků jsou zakončeny růžicemi (až 20cm) hladkých listů. Mladé rostliny rostou nějaký čas soliterně, a teprve poté začnou těsně pod růstovým vrcholem odnožovat. Protože na jakýkoliv řez stonku reagují nárůstem mnoha odnoží, rostlina zanedlouho získává stromkovitý charakter. Čím níže řežeme, tím více odnoží vzniká.
Listů bývá v růžicích značné množství a další rychle přirůstají, zatímco ty spodní stejně rychle zasychají a opadávají z rostliny při sebemenším dotyku. Stačí ťuknout do kmínku, a vše přebytečné je dole. Je to ryze praktická záležitost, protože právě ve vadnoucích a usychajících listech se nejvíce drží kolonie vlnatky.
Od pozdního jara do podzimu pěstujeme Aeonium arboreum venku na plném slunci a dešti, ale také samozřejmě ve skleníku na nejsvětlejším možném stanovišti (tam především rostliny s částečnou ztrátou chlorofylu v listech). V tomto období je možné zalévat rostliny obden, a ještě se jim to zdá málo. Pokud je teplo, mohou být prakticky trvale vlhké, navíc milují rosení nebo polévání konví přímo na listy, což provádíme vždy večer nebo po ránu. Bez vody však rostliny vydrží neuvěřitelně dlouho, a přitom pouze omezí množství a velikost listů. Pokud by v létě trvalo sucho příliš dlouho, poslední šanci zalít avizují spouštěním vzdušných kořenů směrem k zemi.Pokud tyto dosáhnou až úrovně substrátu, ukotví se v něm a zesílí, takže slouží jako opora jinak dosti vratké rostlině.
Špatná stabilita je částečně zapříčiněna již zmíněnou anomálií kmínku, dále pak těžkou korunou a mělkým kořenovým systémem, který je příznačný pro většinu druhů těchto rostlin z čeledi Crassulaceae. Protože venku bývá často vítr, zajišťujeme vysoké rostliny přivázáním v několika místech kmínku k nějaké opoře, stojící v jejich bezprostřední blízkosti. Přes veškeré naše úsilí se ale občas stane, že se rostlina zřítí a část větví se zlomí. Kmen však vždycky odolá, a to je podstatné.
Odlomené větve zkrátíme a zakořeníme, což je v teplých měsících roku otázkou necelého týdne! I starší rostliny každoročně přesazujeme do čerstvého substrátu, protože sukulenty až na výjimky (adénia v době násady poupat) nepřihnojujeme. Rok je akorát  tak dlouhá doba, během které rostlina vysaje veškeré živiny a volá po nových.
Také v zimě potřebují tyto rostliny maximum světla, ale zálivku omezujeme na nezbytné minimum (asi 1x za dva týdny), přičemž se musíme smířit s redukcí listových růžic. Teploty mohou klesat až k bodu mrazu, ale v tom případě musí být substrát suchý.
Opravdovou ozdobou jsou obrovská květenství, složená z neuvěřitelného množství zářivě žlutých kvítků. Kvetly nám vždy pouze„normální“ rostliny (tj. zelené), a krátce poté ukončily svorně pobyt na tomto světě. Květenství jsme po nějakém čase sice odstranili a ještě dlouhý čas kvetlo nasucho položené na parapetu, ale kmen rostliny se už z toho vyčerpání nevzpamatoval. Bylo to dilema, protože jsme chtěli rostlinu zachovat, ale na druhé straně vidět květenství, které se neobjevuje v našem skleníku každou chvíli. Tehdy jsme ještě moc nefotili, zato s květenstvím v ruce jsem si připadal jako běžec s posvátným olympijským ohněm. Odkvétající aeonium jsme vyfotili při návštěvě pana Bittmana v Dymokurech. Protože se jednalo o mimořádně starou a obrovskou rostlinu, rostla nádherně dál, přestože květenství odkvétala rovnou dvě naráz.
Kromě zelených rostlin se pěstují mnohem více nejrůzněji zbarvené kultivary, získané selektivní činností mistrů zahradníků. Někteří botanici tvrdí, že snadná kultivace Aeonium arboreum je způsobena čtyřnásobným počtem chromozómů. Jedná se tedy podle jejich názoru o rostliny tetraploidní, které v sobě mají zakódovaný zvýšený kultivační sklon. Není tedy divu, že právě z této rostliny vzniklo tolik rozličných kultivarů a další můžeme ještě očekávat v budoucnu.
Nejznámější jsou v tomto ohledu rostliny nazývané mezi pěstiteli „Schwarzkopf“. Barevná škála tohoto tmavého kultivaru s lesklými listy je neuvěřitelně pestrá. Začíná světle červenohnědou, a končí takřka černou formou. Také velikosti růžic a tvary listů jsou rozličné. Nádherné jsou rostliny pěstované od jara do podzimu venku na plném slunci, a ještě krásnější bývají, když je polijeme večer vodou. Kapky na listech zůstanou takřka kulaté, takže připomínají průhledné kuličky podobné rtuti. Když se do nich podíváte proti zapadajícímu slunci, nestačíte se divit.
Pěstování tohoto kultivaru je stejné jako u zelených rostlin, ale v zimě se nádherné letní zbarvení na nějaký čas ztrácí, i když rostlině poskytnete maximum světla. S koncem zimy a prodlužujícími se dny se vše vrací k dennímu pořádku, jak by řekl hrabě Bohdan Kocharowski.
To u bílo nebo žlutozelených kultivarů na letnění na plném slunci zapomeňte. Částečná ztráty chlorofylu v listech způsobuje sníženou odolnost těchto kultivarů proti přímým slunečním paprskům. Za oknem bytu nebo ve skleníku je jim mnohem lépe. Také bývají obvykle menšího vzrůstu než jejich černí bratři. Když se uprostřed léta přidá k dvojicí barev ještě růžová nebo červenofialová, je to opravdová pastva pro sukulentářské oči. Problém je u těchto rostlin ještě v tom, že postupem času u některých jedinců začínají bílé či žluté plochy na listech převládat nad zelenými. Tím se rostliny stávají ještě náchylnější vůči působení slunečních paprsků, stejně jako tomu bývá například u pestrobarevných rostlin Crassula ovata ( cv. Hummel's Sunset a další).
Barevné kultivary Aeonium arboreum jsou nádherné a vysoce dekorativní kytky, které kromě již zmíněného slunce potřebují také značný prostor. Samozřejmě můžeme redukovat jejich růst častými průžezy koruny, ale stejně se jejich vrozená vitalita zcela potlačit nedá. Kdo ale disponuje prosvětlenou halou nebo zimní zahradou, tomu vřele doporučuji sehnat si co nejvíce odlišných typů těchto kultivarů. Vzhledem k snadnému množení a rychlému růstu z nich může mít při troše snahy za nějaký čas docela krásnou pestrobarevnou džungli!